Historie věčně živá – Rakouský stavovský stát a vražda kancléře Dollfusse (2012)

Přidal: Přemek |

Červenec 3, 2012

Připravila Michaela Krčmová. Dokument o životě a atentátu kancléře Engelberta Dollfusse.

Připravil ČRo 6 v roce 2012. Premiéra 19. 5. 2012 (ČRo 6, 21:10 h.). K poslechu zde.

Lit.: Krčmová, Michaela: Vražda kancléře Dollfusse. In Týdeník Rozhlas 20/2012 (článek). – Cit.: V okamžiku smrti rakouského kancléře Engelberta Dollfusse se 25. července 1934 zrodila jedna politická legenda. Představuje zvláštní kapitolu z dějin novodobého rakouského státu, který se formoval po rozpadu rakousko-uherské monarchie na konci první světové války. Tradiční systém uspořádání společnosti sice skřípal, ale fungoval, a nový se ve velkých zmatcích pomalu vytvářel. Týkalo se to jak parlamentního systému politických stran, tak také spolkového a společenského života. Do toho všeho přišla velká hospodářská krize a nástup Hitlera k moci v sousedním Německu. Všichni evropští lídři hledali způsob, jak v tomto soukolí nepříznivých okolností udržet samostatnost a politickou nezávislost. Engelbert Dollfuss zvolil model autoritářského řízení země, ale vytloukal tak pouze klín klínem. Nakonec zaplatil cenu nejvyšší.

Pozornost si v těchto souvislostech zaslouží také katolická církev, která si v Rakousku už tradičně zachovávala silné pozice i tím, že klérus byl politicky angažovaný a netajil se svými politickými názory. Také Dollfuss chtěl s Vatikánem dobře vycházet a podařilo se mu prosadit rok před svou smrtí uzavření konkordátu. Přeceňuje se nebo naopak podceňuje vliv katolické církve na dění ve střední Evropě před vypuknutím druhé světové války? Na badatelských poznatcích historiků, kteří studují materiály ve vatikánském archivu, je nejcennější právě ono subjektivní hodnocení situace ze strany papežských nunciů, kteří informují Svatý stolec a následná papežská rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky Vatikánu.
Jak vnímají Rakušané toto období své historie a zavraždění kancléře rakouskými nacisty? Jaký vliv měla vzniklá situace na Československo? To se dozvíte v pořadu Historie věčně živá, který vysílá Český rozhlas 6 v sobotu 19. května po 21. hodině. O den později uplyne právě osmdesát let od nástupu Engelberta Dollfusse do křesla rakouského kancléře.

Lit.: Krčmová, Michaela: Rakouský stavovský stát a vražda kancléře Dollfusse. In web ČRo, květen 2012 (článek). – Cit.: Historie věčně živá ve 21:10. Příběh zavražděného rakouského kancléře Engelberta Dollfusse je symbolickým příběhem Rakouska meziválečného období. Demokracii proti nacionálnímu socialismu bránil nedemokratickými prostředky a zaplatil cenu nejvyšší. Dvacátého května uplyne přesně 80 let, kdy se ujal kancléřského úřadu.

V okamžiku smrti rakouského kancléře Engelberta Dollfusse se 25. července 1934 zrodila jedna politická legenda. Představuje zvláštní kapitolu z dějin novodobého rakouského státu, který se formoval po rozpadu monarchie na konci první světové války. Tradiční doposud známý systém uspořádání společnosti sice skřípal, ale fungoval a nový se ve velkých zmatcích pomalu vytvářel.

Týkalo se to jak parlamentního systému politických stran, tak také spolkového a společenského života. Do toho všeho přišla velká hospodářská krize a nástup Hitlera k moci v sousedním Německu. Všichni evropští lídři hledali způsob, jak v tomto soukolí nepříznivých okolností udržet samostatnost a politickou nezávislost. Engelbert Dollfuss zvolit model autoritativního řízení země v podobě takzvaného stavovského státu, inspirován také sociální encyklikou Pia XI. s názvem Quadragesimo anno.

Pozornost si v těchto souvislostech zaslouží také katolická církev, která si v Rakousku už tradičně zachovávala silné pozice i tím, že klérus byl politicky angažovaný. Dollfuss chtěl s Vatikánem dobře vycházet a podařilo se mu prosadit rok před svou smrtí uzavření konkordátu i nové znění ústavy ve jménu Boha.

Nakonec od Dollfussova experimentu dává katolická církev ruce pryč, neboť značná část věřících vnímá politizaci církve v rakouské společnosti jako negativní.

Radiodokument