Literární výročí: Paulo Coelho (2012)

Přidal: Přemek |

Srpen 13, 2012

Připravila Alena Blažejovská.

Připravilo Brno v roce 2012. Premiéra 18. 8. 2012 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Literární výročí: Paulo Coelho. In web ČRo Brno, srpen 2012 (anotace). – Cit.: V rubrice Literární výročí si připomeneme, že populární brazilský romanopisec a dramatik Paulo Coelho oslaví 24. srpna své 65. narozeniny.

Možná jste přečetli mnohé jeho knihy, z nichž celosvětovou proslulost mu přineslo pohádkové podobenství Alchymista, vydané v roce 1988, které se stalo největším brazilským bestsellerem všech dob.

Jeho knih se už prodalo více než 100 milionů výtisků. Tato informace je umístěna do záhlaví první kapitoly Coelhova životopisu, jehož autorem je Fernando Morais. Kniha, kterou v češtině vydalo nakladatelství Argo, se jmenuje Mág s podtitulem Paulo Coleho, podivuhodný příběh jednoho z nejčtenějších autorů na světě. Osobu spisovatele popisuje Morais takto:

Je celý v černém – vysoké vojenské boty, džínsy, tričko, vše v černé barvě. Někdo kdysi řekl, že kdyby neměl ten zlý záblesk v oku, mohli bychom si ho splést s knězem. Pouze jeden malý detail na jeho kabátě, rovněž černém, napoví, že to není obyčejný smrtelník. Nepatrná zlatá brož v klopě, zdobená červeným smaltem, jen o málo větší než mikročip do počítače, prozradí, že její majitel je rytířem Řádu čestné legie, nejvyššího a nejprestižnějšího francouzského vyznamenání. Řád zaved v roce 1802 Napoleon Bonaparte a dnes jej uděluje zvláštním výnosem pouze prezident Francouzské republiky. Řád udělený Jacquesem Chirakem však není jediným viditelným znakem výjimečnosti. Z řídkých šedivých vlasů vyholených břitvou vyčnívá nad týlem tenký pramínek, miniaturní chochol, dlouhý tak na čtyři prsty: je to šikha, copánek bráhmanů, ortodoxních hinduistů a stoupenců hnutí Hare Krišna. Šedivý knírek i špičatá bradka, obojí pečlivě upravené, rámují dolní část hubené opálené, zdravě vypadající tváře. Je to drobný muž měřící pouhých 169 centimetrů, suché a svalnaté postavy, bez jediného gramu tuku navíc.

Ale dost o figuře. V knížce se dozvíte také to, že: „na obědy si spisovatel moc nepotrpí. Dává si něco menšího v hotelové restauraci. Sní topinku s paštikou, vypije sklenici pomerančového džusu a jedno espreso.“ Ale ani tohle přece není to nejdůležitější… Zajímavá je kapitolka o návštěvě Prahy:

Důvod cesty do České republiky nemá nic společného s vydáváním jeho knih. Paulo byl v Praze spolu s Christinou, tehdy už svou ženou, v roce 1982, kdy začala jeho cesta zpět ke katolicismu. Předtím prošel obdobím, během něhož se zřekl víry a přiklonil se k sektám uctívajícím ďábla. Podnikli tehdy dlouhou cestu po Evropě ve stylu zlaté mládeže a při té příležitosti navštívili i Československo. Když procházeli šedivou Karmelitskou ulicí, vstoupili do malého kostela Panny Marie Vítězné, vtisknutého mezi obyčejné obytné domy a obchody s náboženskými suvenýry, aby učinili slib před soškou Pražského Jezulátka. Paulo poklekl před malým postranním oltářem, nad nímž je soška Jezulátka vystavena, pomodlil se a tak tiše, že to neslyšela ani Christina, stojící po jeho boku, zašeptal: „Chci být spisovatelem, kterého budou číst a uznávat po celém světě.“ Ano, věděl, že je to velká prosba a že bude muset nabídnout stejně velkorysou odměnu. Pořád ještě šeptal modlitbu a slíbil něco, co mu v té chvíli připadalo velkolepé: „Až se stanu spisovatelem, kterého budou lidé číst a uznávat na celém světě, vrátím se sem a přivezu ti plášť vyšívaný zlatou nití.“ Návrh uspořádat autogramiádu byl jen záminkou pro opravdový důvod jeho cesty do Prahy, téměř tři desetiletí poté chtěl konečně splatit prokázanou milost. Poslední informace v Moraisově knize – před závěrečnou statistikou Paulo Coelho v číslech – zní: Aby zabránil pirátskému šíření svých knih, rozhodl se je Paulo zpřístupnit na internetu.
Knihu o bezmála pětistech stranách lze doporučit Coelhovým čtenářům i nečtenářům: jeho životní příběh je totiž možná lepší než kterýkoli z jeho románů…

Radiodokument