Rádio na kolečkách – Reportéři s mikrofonem i kamerou (2007)
Premiéra 9. 6. 2007 (Praha, 17:30 h.).
Lit.: -kt-: Osudy rozhlasových reportérů. In Týdeník Rozhlas č. 23/2007. -
Cit. :
Být rozhlasovým reportérem! Stanislav Sigmund cvrnkal jako kluk na stole knoflíkový fotbal a snil o tom, že je Josefem Lauferem a vysílá finále mistrovství světa. Idoly tenkrát nebyli kosmonauti, protože dosud nelétali, ani filmové hvězdy, nevěděli jsme o nich příliš. Fenoménem bylo rádio a jeho mužové přítomní mimořádným událostem, o nichž nás zpravovali. Například o přijetí generála Eisenhowera na Pražském hradě v roce 1945, o Zátopkových vítězstvích na olympijských hrách, o triumfech Věry Čáslavské. Bylo jim ale souzeno stát u mikrofonu i nad Václavským náměstím a popisovat slavnostní přehlídku wehrmachtu v roce 1939. František Kocourek se tohoto úkolu zhostil se ctí. Václavským náměstím se podle jeho slov procházeli Pražané a vůbec je ten plechový cirkus nezajímal, dril muzikantů i vojáků byl nelidský, jak se reportér před časem v Postupimi přesvědčil, nad náměstím přelétla černá vrána a divila se… Vězeň koncentračního tábora Osvětim František Kocourek, číslo 21016 s označením „Návrat nežádoucí“ zemřel v Birkenau 13. 5.1942.
Rozhlasoví reportéři viděli, popsali a prožili mnohé. I jejich kolegové se zápisníky a fotoaparáty. Karel Hájek řekl esesákovi na Masarykově nádraží 4. 5. 1945: „Fotografoval jsem vás, když jste přišli, fotím proto, když odcházíte.“
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku