Historie věčně živá – Mohli Američané zabránit Únoru 1948? (2012)

Přidal: Přemek |

Srpen 28, 2012

Připravila Daniela Vrbová. Hostem pořadu je historik a profesor na Bostonské univerzitě Igor Lukeš.

Natočeno 2012. Premiéra 25. 8. 2012 (ČRo 6, 21:10 h.; 30 min.).

Lit.: Vrbová, Daniela: Mohli Američané zabránit Únoru 1948? In web ČRo 6, srpen 2012 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Poválečné Československo považovaly USA za indikátor vztahů se SSSR a možností politického soužití se Stalinem. Sledovaly, zda prezident Beneš zvládne udržet v zemi demokratický režim navzdory sovětskému a prosovětskému vlivu. Jaké informace tedy měly USA o politické situaci v Československu skrze svoje diplomatické a tajné služby operující v Praze? A mohly a chtěly na jejich základě diplomaticky ovlivnit poválečný vývoj, který kulminoval únorovým pučem?

O tom bude mluvit v pořadu Historie věčně živá, který vysíláme 25. srpna ve 21:10 hodin, historik Igor Lukeš, profesor na Bostonské univerzitě a autor právě vyšlé knihy On the Edge of the Cold War. American Diplomats and Spies in Postwar Prague (Na pokraji studené války aneb Američtí diplomaté a špioni v poválečné Praze). Kniha vyšla zatím pouze v angličtině, její český překlad se plánuje na rok 2013. Igor Lukeš ji nicméně již představil v Americkém centru v Praze.

Americká ambasáda v Praze se sídlem v Schönbornském paláci byla během druhé světové války zavřená. Kontrolou stovek jejích místností, zaléváním květin a utíráním prachu byli pověřeni správci a pracovníci švýcarské ambasády.

V polovině července 1945 americké zastoupení znovu otevřel velvyslanec, třiapadesátiletý Laurence Adolph Steinhardt. Zkušený diplomat (před Československem pracoval na misi v Peru, Turecku, a hlavně v roce 1939 v Sovětském svazu) a obratný právník však nepřijel v nejlepší náladě. Jen půl roku před tím mu totiž prezident Roosevelt dal najevo, že s ním nepočítá v nejbližším kruhu svých poradců, s nimiž mířil na Jaltskou konferenci. Obával se jeho tvrdé antikomunistické reputace a také toho, že Steinhardt během své diplomatické mise v SSSR prohlédl mnohé ze sovětských mechanismů vládnutí a upadl u Stalina v nemilost.

Během svého pražského angažmá se proto Steinhardt zaměřoval hlavně na praktický chod ambasády či osobní záležitosti, a svoji politickou činnost a pasivitu při získávání informací kamufloval optimistickými depešemi do Washingtonu. To neznamená, že by se nestýkal s českými politiky, včetně těch komunistických. Osobně se znal i s Klementem Gottwaldem. Jen jeho řeči o znárodňování nebral příliš vážně…

Vedle diplomatického servisu působily v Praze také americké zpravodajské služby a v této souvislosti jsou důležitá jména dvou špionů: Charlese Kateka a Spencera Taggarta. Oba dva měli doktorát z historie, uměli česky a Prahu si oblíbili. A Praha si oblíbila je, jak je zřejmé z večírků v Katekově rezidenci na Loretánském náměstí.

Únorový týden v roce 1948 však oba stejně jako velvyslance Steinhardta zaskočil nepřipravené. Steinhardt a Taggart pobývali dokonce tou dobou v zahraničí.

Je však otázka, jak mohly a zda vůbec chtěly USA do událostí v Československu zasahovat.

Na to formuluje v pořadu Historie věčně živá svůj názor historik Igor Lukeš, a nebudeme ho tu tedy prozrazovat.

Jisté je nicméně to, že Američané nenesou za poválečný vývoj v Československu zodpovědnost. Únor 1948 je výsledkem politického konání, eventuálně nekonání československých elit a nepřemýšlivého souhlasu části obyvatelstva s děním v zemi. Ani mýty a konspirační teorie, že se USA, SSSR a Velká Británie již během války dohodly na rozdělení sfér vlivu v Evropě, a Únor 1948 byl tedy nevyhnutelný, neobstojí.

Radiodokument