Ztráty a nálezy – Co je osobní a co je všeobecné (2007)

Přidal: Přemek |

Červen 29, 2007

Ondřej Vaculík. Rodinné blues Ondřeje Vaculíka o osudech a názorech jeho staršího bratra Martina Vaculíka, v srpnu 1968 v osmnácti letech emigroval a který se stal francouzským občanem. Redaktor Michal Lázňovský. Režie Alena Zemančíková.

Natočeno v roce 2007. Premiéra 27. 6. 2007 (56 min.). Repríza 1. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h) v cyklu Radiodokument; 23. 10. 2020 (ČRo Plus, 21:10 h.).

Lit.: Lázňovský, Michal: Co je osobní a co je všeobecné. In web ČRo, červen 2007 (článek). – Cit.: Další díl cyklu rozhlasových dokumentů Ztráty a nálezy pod názvem „Co je osobní a co je všeobecné“ natočil Ondřej Vaculík se svým bratrem Martinem Vaculíkem, který v srpnu 1968 v osmnácti letech emigroval. Usadil se ve Francii, a protože byl v nepřítomnosti v Československu odsouzen, začal počítat s tím, že domov už nikdy neuvidí. A tak se rozhodl, že bude Francouzem. Stal se z něj učitel, oženil se, založil rodinu. . .

Ani po převratu v roce 1989 nezačal svůj postoj ke své české minulosti měnit: „Prostě se tam několikrát podívám a když mě to bude štvát nebo nebude zajímat, přestanu tam třeba jezdit vůbec,“ říkal. – O tom, jak to bylo dál, podává svědectví „rodinné blues“ Ondřeje Vaculíka „Co je osobní a co je všeobecné“, které vysílá Český rozhlas 3 – Vltava ve středu 27. června od 22.00 hodin v rámci cyklu Ztráty a nálezy.

Pro Ondřeje Vaculíka bylo natočení dokumentu s bratrem Martinem jen zdánlivě snadným úkolem, protože ho čekalo rozplétání křehkého přediva osobních a rodinných vztahů poznamenaných politickými peripetiemi po roce 1968.

Martin Vaculík po srpnu emigroval, bylo mu 18 let, a podařilo se mu usadit se ve Francii. V nepřítomnosti byl ovšem v Československu odsouzen, takže začal (nejen on) počítat s tím, že domov už nikdy neuvidí. Nevyhledával společenství emigrantů, naopak, rozhodl se, že bude Francouzem. Stal se z něj učitel, oženil se, založil rodinu. . .

Ve francouzském prostředí působilo nezvykle jen jeho jméno a někomu se zdálo, že má přízvuk jakoby odněkud z Normandie. Vyfantazíroval si i francouzské dětství. Nad domovem starým nebo novým už neuvažoval. Řekl si: „Domov je tam, kde mám své blízké, svou rodinu“.

Ani po převratu v roce 1989 nezačal svůj postoj ke své původní minulosti hned měnit: „Prostě se tam několikrát podívám a když mě to bude štvát nebo nebude zajímat, přestanu tam třeba jezdit vůbec,“ říkal. A jeho bratr Ondřej dodává: „Zprvu naplňoval i toto předsevzetí, vskutku jsme ho často nějak štvali, ale pak. . .“ Ale to už je tématem rozhlasového „rodinného blues“, jak autor svůj dokument označuje.

Rozhlasový dokument Ondřeje Vaculíka „Co je osobní a co je všeobecné“ vysílá Český rozhlas 3 – Vltava v režii Aleny Zemančíkové a dramaturgii Michala Lázňovského ve středu 27. června 2007 od 22.00 hodin v rámci cyklu Ztráty a nálezy.

Radiodokument