Tisíc příběhů – Když jsem vandroval, muzika hrála… 1/8 (2003)
Připravila Lenka Jaklová. Jan Dvořák, dlouholetý ředitel loutkového Divadla Drak, zavzpomínal na svůj pestrý komediantský život.
Natočeno 2003. Vydal Klub přátel Divadla Jesličky v roce 2003 (3 CD, neprodejné). Premiéra (!) 1. dílu 3. 10. 2012 (ČRo 2 Praha, 25 min), 8. dílu 21. 11. 2012.
Lit.: Pavlovský, Petr: Já jsem viděl hezkou holku, stála na rohu… In Divadelní noviny, 31. 10. 2012 (článek). – Cit.: (…)
V roce 2003, kdy se mu [= Janu Dvořákovi] blížila osmdesátka a zdraví odpovídalo věku, nastal čas bilancovat. Moc si přál, aby jeho memoáry byly divadelní a veselé. A byla to jedna z nás, těch mnoha přátel, kteří ho milovali a obdivovali, hradecká „fonodokumentaristka“ Lenka Jaklová, kterou napadlo, že by mohly zaznít z jeviště hradeckého Divadla Jesličky při ZUŠ na Střezině v Hradci Králové, kde také působil jako pedagog. Jak vymyslela, tak „zprodukovala“. Ve spolupráci s muzikantem, hercem a režisérem DRAKu Jiřím Vyšohlídem a skvěle zpívajícím kvartetem učitelek dramatické výchovy „scénické paměti“ zrealizovala a zařídila jejich natočení. Ze čtyřvečerní „kravské revue“ vybrala a uspořádala osm půlhodinek. Vznikl fonografický seriál, který na třech CD nechal vypálit Klub přátel Divadla Jesličky. Kdo měl tehdy štěstí, mohl je dostat darem – do běžné distribuce jako neprodejný nosič nepřišly.
(… ) Od první říjnové středy až do poslední listopadové, můžeme tedy v rámci stálého cyklu Tisíc příběhů na stanici ČRo 2 – Praha vždy od 18 hodin poslouchat vyprávění Jana Dvořáka Když jsem vandroval, muzika hrála (…).“
Pavlovský, Petr: Vzpomínky z loutkářského nebe. In Týdeník Rozhlas 46/2012, s. 12 (článek). – Cit.: „Umělecká díla zastarávají, o tom nemůže být sporu. O dílech dokumentárních to pak platí dvojnásob. Z umění se časem stává pouhý historický pramen. Tam i tam existují ale i šťastné výjimky, díla, která s časem na umělecké hodnotě naopak ještě získávají, stávají se nespornými. Díla, která mají nakročeno ke klasice.
Před devíti lety, krátce před Vánocemi, se splnil v Hradci Králové Janu Dvořákovi (1925–2006) sen: přátelé uspořádali pro svého bezmála osmdesátiletého kamaráda a pro další příznivce v Divadle Jesličky při ZUŠ na Střezině v Hradci Králové po čtyři večery jeho „scénické memoáry“. Byly to premiéry a zároveň derniéry, kdo tam tehdy nebyl, jako třeba já, už to nezažije; bohužel, protože Honza byl fenomenální vypravěč a já jsem se mohl mezi jeho přátele s jistotou počítat.
Byl to totiž on, kdo mě svým překvapivým dopisem (cizímu člověku od zcela neznámého člověka!) přitáhl na jaře 1977 k loutkovému divadlu, a mě tato láska mě už nikdy nepustila. Byl tehdá uměleckým šéfem Východočeského divadla DRAK (Divadlo Radosti a Kouzel nebo Divadlo Rozmanitostí, Atrakcí a Kouzel – vyberte si!), nejlepšího československého, i ve světě dodnes proslulého profesionálního loutkového divadla. V letech 1962 až 1976 tam byl dokonce ředitelem, ale jako nečlen KSČ ve funkci za „normalizace“ setrvat nesměl a o pár let později se musel dokonce z „nomenklaturních důvodů“ odstranit do dramaturgovny, aby divadlo vahou neformálního respektu přesto duchovně vedl dál.
Byl to rozený „guru“, člověk mnohostranně umělecky talentovaný (autor, dramaturg, herec, výtvarník, režisér), a navíc i skvělý a milovaný pedagog doma (KALD DAMU) i v zahraničí (škola UNIMA v Charleville-Mezieres ve Francii). V důchodu se věnoval především nejrůznějším amatérům a učil i na Střezině.
Grant na tento zvláštní podnik získali od Krajského úřadu Královéhradeckého kraje členové občanského sdružení Klub přátel Divadla Jesličky s tím, že nezůstane jen u jedinečných divadelních představení: že se to celé nahraje a ze zvukového záznamu vznikne „fonodokument“, tedy něco daleko trvalejšího než pouhé divadlo.
Celé to vymyslela a „zprodukovala“ hradecká rozhlasačka Lenka Jaklová (před šesti lety zvítězil její dokument v celoročním cyklu ČRo 3 – Vltava Ismy po česku), která pak také natočený materiál o třetinu zkrátila a sestříhala do osmdílného seriálu. Ten pak dnešní Klub přátel Divadla Jesličky Josefa Tejkla nechal vypálit na tři CD a rozdával – do distribuce to jako neprodejné nikdy nepřišlo. Nepřišlo to ale kupodivu ani do rozhlasového vysílání, regionálního ani pražského, v rozhlase to nepřišlo prostě nikam.
Až letos, šest let po smrti vypravěče, o první říjnové středě se po 18. hodině v rámci pravidelného pořadu Tisíc příběhů stanice Praha ozvalo ohlášení: „Dnes vás pozveme k první části vzpomínek z osmidílného cyklu nazvaného Když jsem vandroval, muzika hrála.“
Co pokračování, to necelá půlhodinka, která zaperlí jako sklenka sektu a stejně rychle a příjemně je ve vás. První čtyři díly už odezněly, kdo neposlouchal, ať se připojí.“
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
A ještě jeden článek – z Týdeníku Rozhlas 46/2012, str. 21.
(V archivované verzi tohoto čísla na stránkách Radioservisu už není obsažen – zkopírováno z cache):
Vzpomínky z loutkářského nebe
Petr Pavlovský, publicista
Umělecká díla zastarávají, o tom nemůže být sporu. O dílech dokumentárních to pak platí dvojnásob. Z umění se časem stává pouhý historický pramen. Tam i tam existují ale i šťastné výjimky, díla, která s časem na umělecké hodnotě naopak ještě získávají, stávají se nespornými. Díla, která mají nakročeno ke klasice.
Před devíti lety, krátce před Vánocemi, se splnil v Hradci Králové Janu Dvořákovi (1925–2006) sen: přátelé uspořádali pro svého bezmála osmdesátiletého kamaráda a pro další příznivce v Divadle Jesličky při ZUŠ na Střezině v Hradci Králové po čtyři večery jeho „scénické memoáry“. Byly to premiéry a zároveň derniéry, kdo tam tehdy nebyl, jako třeba já, už to nezažije; bohužel, protože Honza byl fenomenální vypravěč a já jsem se mohl mezi jeho přátele s jistotou počítat.
Byl to totiž on, kdo mě svým překvapivým dopisem (cizímu člověku od zcela neznámého člověka!) přitáhl na jaře 1977 k loutkovému divadlu, a mě tato láska mě už nikdy nepustila. Byl tehdá uměleckým šéfem Východočeského divadla DRAK (Divadlo Radosti a Kouzel nebo Divadlo Rozmanitostí, Atrakcí a Kouzel – vyberte si!), nejlepšího československého, i ve světě dodnes proslulého profesionálního loutkového divadla. V letech 1962 až 1976 tam byl dokonce ředitelem, ale jako nečlen KSČ ve funkci za „normalizace“ setrvat nesměl a o pár let později se musel dokonce z „nomenklaturních důvodů“ odstranit do dramaturgovny, aby divadlo vahou neformálního respektu přesto duchovně vedl dál.
Byl to rozený „guru“, člověk mnohostranně umělecky talentovaný (autor, dramaturg, herec, výtvarník, režisér), a navíc i skvělý a milovaný pedagog doma (KALD DAMU) i v zahraničí (škola UNIMA v Charleville-Mezieres ve Francii). V důchodu se věnoval především nejrůznějším amatérům a učil i na Střezině.
Grant na tento zvláštní podnik získali od Krajského úřadu Královéhradeckého kraje členové občanského sdružení Klub přátel Divadla Jesličky s tím, že nezůstane jen u jedinečných divadelních představení: že se to celé nahraje a ze zvukového záznamu vznikne „fonodokument“, tedy něco daleko trvalejšího než pouhé divadlo.
Celé to vymyslela a „zprodukovala“ hradecká rozhlasačka Lenka Jaklová (před šesti lety zvítězil její dokument v celoročním cyklu ČRo 3 – Vltava Ismy po česku), která pak také natočený materiál o třetinu zkrátila a sestříhala do osmdílného seriálu. Ten pak dnešní Klub přátel Divadla Jesličky Josefa Tejkla nechal vypálit na tři CD a rozdával – do distribuce to jako neprodejné nikdy nepřišlo. Nepřišlo to ale kupodivu ani do rozhlasového vysílání, regionálního ani pražského, v rozhlase to nepřišlo prostě nikam.
Až letos, šest let po smrti vypravěče (sic!), o první říjnové středě se po 18. hodině v rámci pravidelného pořadu Tisíc příběhů stanice Praha ozvalo ohlášení: „Dnes vás pozveme k první části vzpomínek z osmidílného cyklu nazvaného Když jsem vandroval, muzika hrála.“
Co pokračování, to necelá půlhodinka, která zaperlí jako sklenka sektu a stejně rychle a příjemně je ve vás. První čtyři díly už odezněly, kdo neposlouchal, ať se připojí.
Natočeno 2003 – viz článek:
http://www.divadelni-noviny.cz/ja-jsem-videl-hezkou-holku-stala-na-rohu
Úryvek z výše uvedeného článku:
V roce 2003, kdy se mu [= Janu Dvořákovi] blížila osmdesátka a zdraví odpovídalo věku, nastal čas bilancovat. Moc si přál, aby jeho memoáry byly divadelní a veselé. A byla to jedna z nás, těch mnoha přátel, kteří ho milovali a obdivovali, hradecká „fonodokumentaristka“ Lenka Jaklová, kterou napadlo, že by mohly zaznít z jeviště hradeckého Divadla Jesličky při ZUŠ na Střezině v Hradci Králové, kde také působil jako pedagog. Jak vymyslela, tak „zprodukovala“. Ve spolupráci s muzikantem, hercem a režisérem DRAKu Jiřím Vyšohlídem a skvěle zpívajícím kvartetem učitelek dramatické výchovy „scénické paměti“ zrealizovala a zařídila jejich natočení. Ze čtyřvečerní „kravské revue“ vybrala a uspořádala osm půlhodinek. Vznikl fonografický seriál, který na třech CD nechal vypálit Klub přátel Divadla Jesličky. Kdo měl tehdy štěstí, mohl je dostat darem – do běžné distribuce jako neprodejný nosič nepřišly.
…… Od první říjnové středy až do poslední listopadové, můžeme tedy v rámci stálého cyklu Tisíc příběhů na stanici ČRo 2 – Praha vždy od 18 hodin poslouchat vyprávění Jana Dvořáka Když jsem vandroval, muzika hrála,…..