Tam v tom domě se zelenou střechou (2012)

Přidal: Přemek |

Říjen 16, 2012

Připravila Alena Blažejovská.

Nastudovalo Brno v roce 2012. Premiéra 13. 10. 2012 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Recenze: Pavel Řezníček – Tam v tom domě se zelenou střechou. In web ČRo Brno, říjen 2012 (anotace + úryvek textu). – Cit.: Narozen 30. ledna 1942 v Blansku (poblíž propasti Macocha — abyssus abyssum invocat!). Jeho otec se narodil ve vesničce Lažánky u Macochy, podobně jako otec Vítězslava Nezvala.

Řezníčkova babička Marie M. chodila v minulém století se strýcem Vítězslava N., Gustavem. „Neber si ju, je chudá,“ řekli mu jeho příbuzní, a láska skončila. No Mystification!

Pavel Řezníček maturoval na střední jedenáctileté škole (1959) v Brně, dvouletou knihovnickou nástavbu (osvětová větev) nedokončil. Pak kráčel životem, jak to jen šlo. Nyní je poštovním podúředníkem. Od roku 1974 žije v Praze. Debutoval v roce 1967 v „Sešitech pro literaturu“. Surrealistické texty v antologiích v Bruselu (1973), Lisabonu (1977), Mnichově (1980), Paříži (1983), Bochumi (1985), Anglii (1994) atd.

V nesurrealistických antologiích: „Na střeše volnosti“ (Mnichov 1989), dále „La poésie tchèque moderne“ (nakladatelství Belin, Paříž 1990), dále v USA, Kanadě, Španělsku, na Islandu atd. V nakladatelství Gallimard (Paříž) vydal v r. 1983 román Strop (s předmluvou Milana Kundery). Vyšel i italsky v nakl. E/O v Římě roku 1984, česky v samizdatové edici Ivana Havla Expedice r. 1989. Česky oficiálně v nakladatelství Mladá fronta roku 1991. Francouzsky vyšla roku 1986 sbírka groteskních povídek l´Imbécile (nakladatelství Arcane 17, St. Nazaire, Bretagne) — čteno ve francouzském rozhlase pověstným hercem.

Kromě již uvedených knih patří k jeho nejznámějším a nejčtenějším titulům řada románů věnovaných brněnské bohémě. První z nich – Hvězdy kvelbu – byl vydán roku 1991 péčí brněnského Hosta, nyní zde vyšlo nové, doplněné vydání. Volným pokračováním Řezníčkova fantaskně-memoárového románového cyklu je jeho kniha Natrhneš nehtem hlavy jejich (Černý ancalagon), která vyšla v nakladatelství Petrov. Roku 2000 vydal Řezníček sbírku veršů Atentát ve vaně, roku 2001 „básně z minulého století“ Hrozba výtahu a roku 2006 básnickou sbírku Kakodémonický kartáč. V roce 2007 publikoval básnický výbor Stroj na peklo, roku 2010 knihu veršů Mizející ve voliéře.

Jméno Ohnisko je už samo o sobě básnické – vypadá jako vymyšlené, ale je autentické. Když vám nezní, říkejte mu třeba Fokus jako já. Jako za války se psalo, že hlavní ohnisko odporu bylo tam a tam, může se psát dnes, že ohnisko či ohniště černého humoru a skutečné poezie je ve Fokusově sbírce Nechráněný styk. Při četbě Ohniskových básní máte dojem, že jste stále u Poslední večeře. Je to poezie pochyb. K nim dají příčinu třeba rozpuštěné vlasy, nebo převržená solnička, nebo vítr podobný hrbatému psu. „V posteli tvoje vlasy/ asi/ Všechno je asi/ nic není jisté/ dokonce ani ty/ Jezu Kriste.“ V podtextu je cítit všudypřítomná gellnerovská melancholie, pocit, že život je jen ztráta času. Existují i názory, že život je nemoc, kterou je třeba přežít. Ovšem co dělat, jak se vyhnout té ztrátě času, kterou je dle básníka život, nám Ohnisko narozený v roce 1965 neřekne. Ti největší skeptikové tvrdí, že je lepší se nenarodit… Jako by Ohnisko četl našeho Jiřího Karáska ze Lvovic, který prohlásil: „Žít je tak nudno a umírat trapno!“ Přiznám se, že nezvyklý název sbírky, kterou letos vydalo solidní nakladatelství Druhé město dirigované sofistikovaným panem Reinerem, mě iritoval. Ale po dvo¬jím přečtení knihy je mi jasno: nechráněný styk se životem, pochybnostmi, melancholií, s tím, že náznak smrti a různých jiných konců vykukujících za všemi virtuálními rohy Ohniska nutí psát rychle, aby se něco nepropáslo.
Úryvek

Radiodokument