Absender Hugo Kratoška (2007)

Přidal: Přemek |

Září 3, 2007

Hana Valentová. Fonodopisy, dnes již téměř zapomenutý způsob osobního sdělování. Dokument zpracovává ojedinělé svědectví fonodopisů fonoamatéra a emigranta Hugo Kratošky. Redaktor a režie Michal Lázňovský.

Natočeno v roce 2007. Premiéra 5. 9. 2007 (57 min.). Repríza 11. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Radiodokument.

Lit.: anonym: Hana Valentová: Absender Hugo Kratoška. In web ČRo 3 Vltava, 5. 9. 2007 (anotace). – Cit.: Výtvarník a aktivní fonoamatér Hugo Kratoška emigroval z Československa v roce 1968. Na počátku 80. let utonul za nejasných okolností ve Španělsku. Díky jeho fonodopisům z německé emigrace, které se zachovaly péčí ing. Milana Haeringa, adresáta těchto zvukových záznamů, nám Hugo Kratoška poskytl unikátní a velice osobní svědectví o sobě i o době, která krutě manipulovala lidskými osudy.

Unikátního zvukového materiálu se chopila mladá dokumentaristka Hana Valentová, která ho zpracovala formou zvukové koláže.

Hugo Kratoška, výtvarník a fonoamatér, emigroval z Československa v roce 1968. Na počátku 80. let utonul za nejasných okolností ve Španělsku. Nedatované parte nese motto: „Moře nám ho dalo, moře nám ho vzalo. . .“ Magnetofon UHER Royal de Luxe patřil ke snům českého fonoamatéra. . .
Jeho fonodopisy z emigrace jsou unikátním dobovým svědectvím, které se stalo základním materiálem zvukové koláže mladé dokumentaristky Hany Valentové.

Držím v ruce několik krabiček s předtištěnou adreskou, ve kterých jsou magnetofonové cívky. Fonodopisy. Dnes už takřka zapomenutý druh osobního sdělování.

Kromě otázek vážících se ke jménům Hugo Kratoška a Milan Haering, které jsou napsané na adreskách, mě zajímá jakou podobu má proces psaní dopisu, převedený do zvukové stopy. Jaká osobní sdělení mohou být zachována na těchto magnetofonových cívkách?

Zakládám cívku do magnetofonu.
Převíjím. Zastavuji. Poslouchám fragment melodie, několik prvních slov věty. Opakuji mechanické posuny po pásce tam a zpět. Zastavuji. Vyměňuji cívku za další.

Zpočátku je převíjení náhodné. S postupem času však získává svůj vnitřní rytmus, udávaný proměnlivou intonací hlasu a tématy rozvrstvenými v různých obměnách na pásku. Z rytmu vyvstává obraz paměti. Není to úsečka – časová osa přesně odměřených úseků jednotlivých dnů, měsíců, roků. Je to obraz – trojrozměrný prostor, ve kterém se slova a melodie opakují a v průběhu času chvějivě odrážejí všechny své předešlé významy.

Takto jsem vnímala fonodopisy pana Huga Kratošky poté, co jsem je slyšela poprvé. Nesnažila jsem se dopátrat všech konkrétních dat odeslání jednotlivých fonodopisů a vytvořit chronologickou časovou osu dokumentu. Po fonodopisech jsem se začala pohybovat s představou, že jsou to dopisy napsané na několika listech papíru, které mám rozložené vedle sebe. Podtrhala jsem jednotlivá slova a významy v textu. Při jejich vzájemném propojení vznikla abstraktní kresba, jejíž linky sleduji v průběhu dokumentu Absender Hugo Kratoška. Neexistuje zde jeden směr a tak se vedle sebe objevují komentáře týkající se politiky, života v Německu, emigrace, domova, rodiny, české hudby a literatury, zaznamenané v časovém rozmezí týdnů, měsíců, nebo i několika let.

Převíjím. Zastavuji. Poslouchám. Empfanger pan ing. Milan Haering.

Bez „empfangera“ – příjemce, tedy pana ing. Milana Haeringa, by byly fonodopisy pana Kratošky pouhou zprávou vyslanou do ticha. Téměř tři desetiletí poté co byl panu Haeringovi doručen poslední nedatovaný fonodopis jsem se ho ptala na jednotlivé situace, roky, okolnosti, ve kterých pan Hugo Kratoška fonodopisy vytvářel. Z fragmentů fonodopisů a z komentářů pana Haeringa vznikla dokumentární koláž – „Absender Hugo Kratoška“.

Radiodokument