Literární výročí: Vladimír Kostřica (2013)

Autorkou medailonu pro Zelný rynk je jeho dcera, spisovatelka a literární vědkyně Blanka Kostřicová.

Narodil se 21. února 1933 v Petrovicích u Karviné. V roce 1939 se rodina stěhuje nejprve do Ostravy, kde Vladimír začíná chodit do školy, avšak ještě na podzim toho roku nastává stěhování další, do Hranic na Moravě. Tam absolvuje obecnou školu a gymnázium. Je též oporou žákovského i dorosteneckého fotbalového týmu Spartaku Hranice, a když dosáhne plnoletosti, přichází nabídka z prvoligových Vítkovic, aby šel hrát za jejich A mužstvo. Vladimír Kostřica však chce pokračovat ve studiu, s nímž nebylo možné vrcholový fotbal skloubit.

Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci začíná s oborem čeština-ruština, avšak již během studií zřetelně vykrystalizuje jeho hluboký zájem o ruskou literaturu 19. století, a proto využije možnosti studovat jednooborově ruskou filologii. Studium v první polovině padesátých let se neobešlo bez drobných incidentů. Mohly skončit přinejmenším podobně jako v Kunderově Žertu; řízením osudu však Vladimír Kostřica neskončil ani u PTP, ani v uranových dolech, naopak – dostudoval. Když se však jako čerstvý absolvent, v roce 1956, ucházel o místo asistenta na katedře rusistiky, byly mu tyto záležitosti připomenuty a nebyl přijat. Stejný průběh měl i konkurs na totéž místo o dva roky později.

Kostřica několik let vyučuje na středních školách, nejprve na gymnáziu v Rýmařově, poté na zemědělské průmyslovce v Litomyšli – to již bydlí v České Třebové, kam odešel za manželkou Janou, svou spolužačkou z filozofické fakulty. Bytostný zájem o klasickou ruskou literaturu ho však neopouští – dále ji studuje, píše recenze a stati do tisku odborného i denního, v roce 1965 získává na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy doktorát filozofie a o rok později vědeckou hodnost CSc. – na základě monografické práce Vsevolod Michajlovič Garšin a ruské malířství, která později (v roce 1970) vychází i knižně.

Tou dobou již přednáší na vysokých školách v Pardubicích a v Hradci Králové. Na jaře roku 1968 přichází nabídka z olomoucké filozofické fakulty, aby působil na tamní katedře rusistiky. S olomouckou fakultou spojí následujících třicet let svého života. Hned v roce 1968 má zahájeno habilitační řízení, které je však s počínajícím obdobím tzv. normalizace v následujícím roce zastaveno. Dr. Kostřicovi je tzv. zastaven služební růst, na dalších dvacet let zůstává odborným asistentem. To však jsou pouze okolnosti vnější a oficiální – vnitřní růst, ale i vlastní badatelskou a pedagogickou práci toto mohlo ovlivnit jen málo. Badatelsky se dr. Kostřica zaměřuje především na literaturu druhé poloviny devatenáctého století – vedle Turgeněva, Dostojevského a Korolenka jsou předmětem jeho odborného zájmu především autoři tzv. „druhé řady“ – jak je sám nazval. Kromě již uvedeného Vsevoloda Garšina je to Nikolaj Semjonovič Leskov a Nikolaj Gerasimovič Pomjalovskij. Také dvěma posledně jmenovaným autorům věnuje dr. Kostřica knižní monografické studie: Próza N.S. Leskova (v roce 1980) a Literární odkaz N.G. Pomjalovského (v roce 1983). Dílo uvedených tří autorů „druhé řady“promýšlí dále a vrací se k němu i ve své stěžejní knize Studie z ruské klasické literatury (z roku 1986).