Panáček v říši mluveného slova

stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Páteční večer – Geometrie krásy nahého těla (2013)

Kompozice slova a hudby o životě a díle fotografa a malíře Františka Drtikola s Janem Mlčochem, kurátorem fotografické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, kde je uložena Drtikolova fotografická pozůstalost. Úryvky z umělcových dopisů a deníků z let 1914 – 1918 věnovaných Elišce Janské čte Lukáš Hlavica. Připravil Jiří Kamen.

O nově vydané monografii Františka Drtikola hovoří nakladatel Stanislav Doležal. Hudební úryvky pocházejí z klavírního díla Edwarda Griega v podání Lejfa Ove Andsnese.

Natočeno 2013. Premiéra 15. 3. 2013 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 120 min). Repríza 20. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Večer na téma; 3. 3. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večer na téma.

Lit.: Kamen, Jiří: Drtikolova duchovní cesta. In Magazín Klubu Vltava 1/2013 (článek). – Cit.: „Nikdy dobrá fotografie nevznikla tím, že si před aparát stoupl dobrý model. Obraz musí v hlavě fotografově být hotov dávno před tím, než se odrazil v hledáčku. Fotografická čočka je nástrojem, jenž se mnohem dokonaleji podrobí myšlence a jenž, pracuje nad pomyšlení rychle, jí zachová mnohem spíše vůni a půvab tvůrčího okamžiku nežli štětec nebo rydlo – pomalé nástroje výtvarníků.“ (František Drtikol: Deníky a dopisy.)

František Drtikol – fotograf, malíř, myslitel a také mistr slova, jak je patrné z Deníků a dopisů z let 1914–1918 věnovaných Elišce Janské, umělcově platonické lásce. Deníky a dopisy sedmdesát let po jejich vzniku nalezla v pozůstalosti Elišky Janské Anna Fárová. Umělec v nich vytvořil jedinečný, literárně a myšlenkově barvitý celek ilustrovaný kresbami, napsala Anna Fárová v úvodu ke knižnímu vydání deníků. Nenaplněná láska a blízkost smrti ve válečném čase ho vedly k úvahám, které bude po celý další život rozvíjet. Vzrušeně píše o svém vztahu k ženám, o manželství a konvenci, o lásce fyzické i o lásce na kříži, o tělesnosti a síle pohlaví, ale také všedních událostech, vojácích, krajině, stromech.

S trochou nadsázky můžeme říci, že v intencích svého zjištění o tom, že obraz musí být ve fotografově hlavě dávno hotov ještě předtím, než se odrazí v hledáčku, František Drtikol popisuje v denících své příští fotografie.

„Krásné je to sousoší na Karlově mostu. A každý den tam budu chodit a dívat se a myslet, že já jsem ten Kristus a Tys že svatá Luitgarda – Umírám duchem… a až umřu, pak teprv přijde svatá Luitgarda a počne mě milovat.“ (Deníky a dopisy)
František Drtikol bývá řazen k největším českým a světovým fotografům prvních tří desetiletí minulého století. Narodil se 3. března 1883 v Příbrami. Vyučil se u příbramského fotografa Antonína Mattase, studoval v Mnichově. První ateliér si otevřel v rodném městě, v roce 1910 přesídlil do Prahy. Tam se stal vyhledávaným portrétistou a proslulost mu získaly jeho akty. Jeho ženy na fotografiích z té doby mohou připomínat ženské postavy z obrazů Gustava Klimta.

Český fotograf stejně jako proslulý rakouský malíř vytváří svou podobu ženského kosmu, v Drtikolově případě reprezentovanou na jedné straně dramatickou skupinou aktů s postavami osudových žen (několik snímků Salome) a na straně druhé křehkých dívek v oparu melancholie, lyriky, náměsíčného snění a zastřených erotických výzev. A má úspěch, vystavuje a prodává po celém světě. Z té doby dodnes obdivujeme jeho divadelní fotografie.

Ve 20. letech Drtikolův akt prošel proměnou. Těla modelek zakomponovává do geometrické krajiny křivek, výsečí, kruhů obdélníků, hranolů, sloupů, tyčí, schodů. „Ženské tělo není už jenom ‚oděvem duše‘, ale je samo tvarem a hmotou i svým vlastním naplněním bez literárního podtextu.“

Získává postavení nejvýznamnějšího českého portrétisty, k jeho „fotografickým objektům“ patří například prezident republiky TGM. Vytváří si svůj nezaměnitelný styl, který divák rozpozná na první pohled, styl, v němž se originálním způsobem pracuje s náladami, motivy, atmosférou secese, symbolismu; využívá určité výrazové prostředky expresionismu, kubismu, art deco a konstruktivismu. V jeho fotografiích nalezneme i náznaky abstrahujících tendencí. Drtikol ovlivnil počáteční tvorbu českého avantgardního fotografa Jaroslava Rösslera. Některé stylové postupy ho spojovaly i s Jaromírem Funkem. Nicméně František Drtikol stojí stranou tehdejších hlavních tvůrčích cest a hledá svůj vlastní svět vyšších ideálů a čisté krásy.

„Krk je stonek, jenž nese jádro portrétu hlavy. Někdy ohnutí šíje dovede podat silnou charakteristiku jako pohyb celého těla. Jsou ženy, jež pouhým otočením hlavy dají výraz celé své kultuře,“ říká František Drtikol.

Ve 20. letech, kdy Drtikol dosáhl takříkajíc světové slávy, se doma stával stále větším solitérem. Zmenšuje se okruh lidí, kteří jsou schopni porozumět jeho složitě zašifrovaným symbolům. Od konce dvacátých let se věnuje studiu a překladům děl věnovaných buddhismu, hinduismu a východním filozofiím. Žije střídmě, zabývá se kontrolou myšlenek, medituje, cvičí jógu, otužuje se. Obklopil se okruhem podobně orientovaných přátel a žáků. Ještě fotografuje: inscenuje světelné výjevy, ve kterých se jemné překližkové figurky protáhlých éterických tvarů lehce vznášejí v prudkém střídání jasů a stínů.
V roce 1935 zanechává fotografování. Vrací se k malování, v jeho malbách a kresbách se objevují secesní a symbolistické motivy, jaké najdeme například v raných Kupkových obrazech. Drtikolovy obrazy můžeme považovat za „ilustrace“ jeho duchovní cesty. Umírá 13. ledna 1961.

V 60. letech Drtikolovo fotografické dílo pozvolna vystupuje ze zapomnění. Senzaci vyvolá velká retrospektiva Fotograf František Drtikol v roce 1972 v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, kterou připravila Anna Fárová… František Drtikol vytvořil impozantní dílo, které je vedle Sudkova a Funkeho nepochybně naším největším vkladem do světové fotografické tvorby první poloviny 20. století.

Lit.: Kamen, Jiří: Geometrie krásy nahého těla. Kompozice o životě a díle Františka Drtikola. In web ČRo 3 Vltava, 3. březen 2023 (článek) – Cit.: František Drtikol (3. března 1883 – 13. ledna 1961) bývá řazen k největším českým a světovým fotografům prvních tří desetiletí minulého století. O jeho životě a díle hovoří Jan Mlčoch, kurátor fotografické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, kde je uložena Drtikolova fotografická pozůstalost. Pořad poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne.

Nikdy dobrá fotografie nevznikla tím, že si před aparát stoupl dobrý model. Obraz musí v hlavě fotografově být hotov dávno předtím, než se odrazil v hledáčku. Fotografická čočka je nástrojem, jenž se mnohem dokonaleji podrobí tvůrčí myšlence a jenž pracuje nad pomyšlení rychleji, zachovává mnohem spíše vůni a půvab tvůrčího okamžiku nežli štětec nebo rydlo – pomalé nástroje výtvarníků. František Drtikol

(…) František Drtikol – fotograf, malíř, myslitel a také mistr slova, jak je patrné z Deníků a dopisů z let 1914–1918 věnovaných Elišce Janské, umělcově platonické lásce. Deníky a dopisy sedmdesát let po jejich vzniku nalezla v pozůstalosti Elišky Janské Anna Fárová. Umělec v nich vytvořil jedinečný, literárně a myšlenkově barvitý celek ilustrovaný kresbami, napsala Anna Fárová v úvodu ke knižnímu vydání deníků. Nenaplněná láska a blízkost smrti ve válečném čase ho vedly k úvahám, které bude po celý další život rozvíjet. Vzrušeně píše o svém vztahu k ženám, o manželství a konvenci, o lásce fyzické i o lásce na kříži, o tělesnosti a síle pohlaví, ale také všedních událostech, vojácích, krajině, stromech. S trochou nadsázky můžeme říci, že v intencích svého zjištění o tom, že obraz musí být ve fotografově hlavě dávno hotov ještě předtím, než se odrazí v hledáčku, František Drtikol popisuje v denících své příští fotografie. (…)

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

(c) 2005 - 2011 Panáček v říši mluveného slova | autoři: Přemek, Beatman, ixi a Rickie | mapa webu

• Domů