Životopisy – Egon Erwin Kisch 1/5 (2013)

Přidal: Martin |

Březen 29, 2013

Michal Mašek. Životní příběh zuřivého reportéra E. E. Kische. Režie Petr Horák.

Účinkují Michal Mašek a Petr Horák.

Připravil Český rozhlas Plzeň v roce 2013 (5 x 12 min.). Premiéra ve dnech 25.–29. 3. 2013 na regionálních stanicích ČRo v cyklu „Životopisy – příběhy slavných i neslavných“. Repríza 2. – 6. 3. 2015 (ČRo 2 Praha, 9:30 h.) v cyklu Příběhy slavných.

Pozn.: Od 25. do 29. března 2013 se v cyklu pořadů Životopisy představí pražský německy píšící reportér a spisovatel židovského původu, byl pražský německy píšící reportér a spisovatel židovského původu, žurnalista Egon Ervín Kisch. Hledal cestu z ghetta jazyka, národnosti i ideologie. Při lovu informací a zážitků neváhal použít třeba převlek – například, ač rodem Žid, v muslimském tradičním oděvu podnikl pouť do Mekky. Není divu, že si vysloužil přezdívku „der rasende Reporter“ – u nás překládáno jako „zuřivý“ reportér. Egon Erwin Kisch se narodil 29. dubna 1885 v Praze a zemřel před 65 lety 31. března 1948 v Praze ve věku 62 let. (anotace ČRo)

Pozn. 2: Egon Erwin Kisch, přezdívaný také jako zuřivý reportér, byl pražský německy píšící novinář a spisovatel židovského původu. Pseudonym Erwin poprvé použil na střední škole, kdy oficiálně nesměl publikovat, a svou přezdívku si údajně vysloužil proto, že tvořit reportáž pro něj vždy znamenalo být u toho, vše vyzkoušet a vyprávět jen o tom, co jsem sám viděl a zažil, ale přitom zůstat nestranný. „Reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska,“ to bylo jeho krédo. Nebál se riskovat, a tak třeba v muslimském převleku podnikl pouť do Mekky. Po celý svůj život se Egon Erwin Kisch snažil se překonávat jazykové, národnostní i ideologické bariéry. (anotace)

Lit.: anonym: Příběhy slavných: Egon Erwin Kisch. In web ČRo 2 Praha, březen 2015 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Egon Erwin Kisch. Napsal množství fejetonů, reportáží, povídek, divadelních her nebo třeba románů. Dnes o něm mluvíme jako o zakladateli moderní literární reportáže 20. století jako samostatného literárního žánruFoto: Sam Hood, Public domain

První investigativní novinář na světě. Začínal už na počátku minulého století. Dnes ho v encyklopediích najdete mezi zakladateli moderní literární reportáže.

Kolegové ho často označovali za zuřivého reportéra. E. E. Kisch byl pražský, německy píšící novinář a spisovatel židovského původu.

Zakladatel samostatného literárního žánru

Napsal množství fejetonů, reportáží, povídek, divadelních her nebo třeba románů. Dnes o něm mluvíme jako o zakladateli moderní literární reportáže 20. století, a to jako samostatného literárního žánru. Vyznačuje se estetikou a logickou fantazií.

Jak vznikl Egon Erwin?

Pseudonym Erwin poprvé použil na střední škole, kdy oficiálně nesměl publikovat. Narodil se tedy jako Egon Kisch. Svou přezdívku si údajně vysloužil proto, že tvořit reportáž pro něj vždy znamenalo být u toho. Vše chtěl sám vyzkoušet a vyprávět jen to, co viděl na vlastní oči nebo zažil na vlastní kůži. A přitom vždy zůstal nestranný.

Obavy? Ty nikdy neměl

Reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska! To bylo jeho krédo. Nebál se riskovat. A tak třeba v muslimském převleku podnikl pouť do Mekky.

Bariéry je třeba překonávat

Po celý svůj život se snažil překonávat jazykové, národnostní i ideologické bariéry. Ty pro něj vlastně neexistovaly. Jako mladý, začínající novinář se setkával s vyhrocenými pohledy okolí na židovskou kulturu a její tradice. Sám se ale tehdy zajímal hlavně o konkrétní židovské reálie města, ve kterém žil.

Prager Tagblatt nebo Lidové noviny

Před 1. světovou válkou přispíval do pražských listů Prager Tagblatt a Bohemie. Do března 1919 psal pro noviny Rudých gard. Z Berlína, kam se přestěhoval, pak například do Lidových novin.

Po uchopení moci nacisty byl v roce 1933 zatčen jako jeden z prvních. Velmi brzy byl ale na svobodě. Intervenovaly za něj tehdejší československé úřady. Už v červnu 1919 se totiž stal členem Komunistické strany Rakouska.

Světoběžník každým coulem

Střídal pak život v Praze s Paříží. V prosinci 1939 odešel do USA a pak do Mexika. Do Prahy se vrátil až v březnu 1946. To už byl ale těžce nemocný. Plánovanou knihu o poválečném Československu nedopsal.

Radiodokument