Expo 58 – Úspěch navzdory (2013)

Přidal: Přemek |

Duben 17, 2013

Připravila Milena Štráfeldová. Čtvrtý dokument z cyklu 90 let společně. Zákulisí vzniku a úspěchu československého pavilonu na světové výstavě v Bruselu. Jako nejlepší expozice výstavy byla oceněna ta, která ukazovala i co neexistuje. Režie Petr Mančal.

Natočeno 2013. Premiéra 17. 4. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.; 30 min) v cyklu Rozhlasový rok a Radiodokument. Repríza 26. 4. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.). K poslechu zde.

Pozn.: Expo 58 – Úspěch navzdory. Tak se jmenuje dokument o světové výstavě v Bruselu v roce 1958. Na ní vyrazilo Československo světu dech. Jeho pavilon získal hlavní cenu a stal se senzací. Navštívilo ho šest milionů diváků a pochvalu do návštěvní knihy napsal třeba i filmař Walt Disney. Ne všichni tehdejším komuističtí představitelé ale měli z takového úspěchu radost. Dokument natočila Milena Štráfeldová.

Lit.: Štráfeldová, Milena: EXPO 58 – Úspěch navzdory. In web ČRo Archiv, b. d. (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Miliony tun ocele a úspěšná kolektivizace zemědělství – to si od roku 1958 ve svém novoročním projevu sliboval tehdejší československý prezident Antonín Novotný. Rok 1958 se ale do historie zapsal docela jinak – jako největší poválečný úspěch Československa ve výstavnictví.

Československý pavilon získal na Světové výstavě EXPO 58 v belgickém Bruselu hlavní cenu, Zlatou hvězdu. Za půl roku trvání výstavy prošlo naším pavilonem na šest milionů diváků. Jedním z těch, kteří zanechali i nadšené zápisy v návštěvní knize, byl filmař Walt Disney.

V našem pavilonu se vedle úspěchů v dobývání uhlí, těžkém průmyslu, stavebnictví a v dopravě prezentovalo například i bezplatné školství, zdravotnictví nebo lázně pro všechny pracující. To plně odpovídalo ideologii doby. Vystavovaly se tu ale i gotické madony vedle moderních skleněných plastik, ukázky lidové kultury i současný nábytek, textil nebo porcelán.

Právě díky této expozici pak vznikl tzv. bruselský styl, který se na řadu let stal součástí českých domácností a života mnoha rodin. Dodnes se leckde v sekretářích skrývají tehdejší typické tenké kávové šálky v růžové, bleděmodré nebo žluté barvě…

A k největším úspěchům patřila nepochybně Laterna Magica, která se právě v Bruselu představila poprvé. Pod tímto unikátním propojením filmu, divadla, hudby a živého konferování byli jako jeho tvůrci podepsáni režiséři Alfréd Radok a Ján Roháč, scénárista Miloš Forman, výtvarník Josef Svoboda a filmař Vladimír Svitáček. Roháč, Forman i Svitáček byli přitom sotva po škole!

Takový úspěch ale nevznikl samo sebou. V podezíravé atmosféře druhé poloviny 50. let bylo vše pod stranickou kontrolou, pokyny dohlížitelů byly přitom TAJNÉ! Vše se neustále měnilo a předělávalo. Komunistickým censorům se kupříkladu nelíbilo, že v Trnkově pohádkové expozici vede dítě za ruku jeptiška. A kde jsou zmínky o Pionýru? – zlobil se v zápisu z porady stranický funkcionář.

Jinde se zase musela odstranit skleněná maketa Československa jenom proto, že na ní byly vyznačeny tepelné elektrárny. A popudilo například i to, že ve vyhlášené restauraci Praha v našem pavilonu se měla kachna podávat na pomerančích, s jablky, višněmi a olivami. Podle strany to bylo dobré leda tak na zkažení žaludku. „Místo toho ať je s knedlíkem a se zelím!“ napsal do zprávy funkcionář z ÚV KSČ. A k tomu moravské klobásky!

Přes všechny tyto zásahy se nakonec autorům expozice podařilo něco nevídaného – okouzlit miliony návštěvníků pavilonu. Ze své návštěvy v Bruselu o tom psal Jan Werich: „U nás v pavilonu se lidé smějí. Našim se povedlo to, co možná přehlédli druzí. Povedlo se jim návštěvníka výstavy pohladit. Připomenout, že je tu národ, který umí…“

Ani udělení nejvyšší ceny EXPA se ale nakonec neobešlo bez absurdní tečky. Poté, co mezinárodní porota oznámila, že Zlatou hvězdu získalo Československo, byl scénárista výstavy Jindřich Santar povolán v Praze na ústřední výbor strany, kde mu soudruzi vyčinili! Za to, že ho Západ chválí…

A právě tomuto úspěchu, který vznikl NAVZDORY všem zásahům stranických a stranických orgánů, navzdory paranoidní atmosféře doby, navzdory alibismu a nekompetentnosti mocných, je věnován náš dokument. V archivu Českého rozhlasu se přitom našly i unikátní nahrávky Laterny magiky z r. 1958 nebo reportáže, které tehdy z cesty do Brusely připravil Karel Pech. Nahrávky o to cennější, že většina jeho pořadů byla za normalizace smazána.

V dokumentu hovoří Sylva Daníčková, která v r. 1958 jako mladičká studentka konferovala představení Laterny Magiky, ale i historik architektury Zdeněk Lukeš nebo kurátorky výstavy Bruselský sen, která naši účast na EXPO 58 připomněla v r. 2008. A nechybí v něm ani autentické nahrávky Jiřího Šlitra, které posluchače přenesou zpět do slavného roku 1958…

Radiodokument