Rozhovor s ukázkami: Martin Cina – Inzerát na hledání ticha (2013)

Editor píše v doslovu: „Raději vůbec nemluvme o literatuře, jen o rytmu mluvme, o dechu z plic, o rytmu od plic, o dchnutí srdce. O životě mluvme. O důvodu k těmto veršům, k tomuto psaní. O důvodu neliterárním, neškolovém, o důvodu drhnoucím dnem Charónovy lodice, drhnoucí dnem i nocí, o skřípění jeho vesla, o temnotách vod, na něž zajíždí.“ Ano, o tom všem se s Martinem Cinou pokusíme v magazínu Zelný rynk mluvit.

Kromě básní přináší jeho debutová knížka i několik próz. Dvě z nich jsou úspěšnými soutěžními povídkami z projektu Moje cesta ke svobodě, vyhlašovaného každoročně brněnským sdružením Podané ruce, agenturou Pasáž.

V próze s názvem Není nic víc než originalita života Martin Cina píše: „Nikdy jsem se nenaučil vnímat realitu vnuceným způsobem. Vždycky poslouchám intuici a dávám na první dojem. Existuje taková věta: Nemusíte si pamatovat jméno člověka, kterého jste potkali, ale vždycky si budete pamatovat, jak jste se s tím člověkem cítili. Myslím si, že diktovat, vnucovat hranice, jak věci chápat, je fucking systém. Mluvím ze své vlastní zkušenosti, celých šestnáct let jsem prožil ve výchovných ústavech, nějakou dobu i v kriminále. Mluvím o tom období, kdy na mě byly vyvíjeny výchovné tlaky, zavedené režimem ústavů. Poslouchám lidi podle jejich povahy. Celý život mě provází moje vnitřní ucho, které mi svítí vpřed.“

V titulní próze Inzerát na hledání ticha čteme přiznání: „drogová závislost zhltla deset roků mého života, co plul ve vaně ústavní výchovy od šesti let,“ – ale pak úlevné vyústění: „snad jen na závěr: heroin a kriminál, pouhé škodlivosti duše, neguji již sedmý rok…“ Možná však mnohem podstatnější – a hlavně hlubší, skutečné pravdy se dotýkající – je Martinova poezie. Jeho verše se pokusíme v rozhovoru komentovat.

Martin Cina: Procházím městem

Procházím městem,
kde skály ukryly kostely
dávných národů, králů, šamanů.

Kočky se toulají mezi odpadky.
Hvězdy se ukryly v mlze.

Potkávám stíny a své předky,
oděné v roucha a
saze z popelu a minulosti.
Domy a hra na klavír
mě nutí k rozpakům,
které slaví návraty hvězd.

Dětství se vysmívá
a spánek je mor.
Odvaha jak spadlý list
v kočáru na kraji města.

Kočky se toulají mezi odpadky.
Hvězdy se ukryly v mlze.