Hra o život (1994)

Eva Svobodová. Feature o démonu alkoholismu. Dramaturg Zdeněk Bouček. Režie Eva Svobodová.

Hovoří Jiří Ornest a Michal Pavlata.

Natočeno 1994. Ukázka zde.

Lit.: Moravcová, Barbora: Podoby českého divadla v rozhlasové práci Evy Svobodové. Olomouc : Univerzita Palackého, 2008 (bakalářská diplomová práce). – Cit.: Toto rozhlasové dílo pojednává o závislosti jménem Alkoholismus. Nejde o pořad, který by seznamoval posluchače s konkrétními příčinami a následky alkoholismu nebo přesnými čísly alkoholově závislých, aby tím varoval širokou veřejnost před požíváním alkoholu. Pořad nahlíží na problém alkoholismu očima herců Michala Pavlaty z Činoherního klubu v Praze a Jiří Ornesta z Divadla Na Zábradlí, kteří hovoří o svém boji se závislostí na alkoholu.

Dílo se skládá z přímých výpovědí obou herců, kteří jsou zároveň dramatickými osobami. K dalším složkám kompozice patří doprovodné zvuky a krátká scénka, kterou se děj otevírá a Michal Pavlata i Jiří Ornest v ní vystupují. Cinkání nádobí, hlasy, ruch a šum, hudba a zpěv, které v úvodu slyšíme, vytvářejí akustický obraz restauračního zařízení nebo nočního podniku, ve kterém se příjemně baví skupinka lidí.

Pochvíli začíná svítat, venku je slyšet švitořit skřivana a hospoda zavírá. Přátelé se tedy vydávají do restaurace na nádraží, kde se dál příjemně baví. Náhle zaznívá pár děsivě působících tónů, které se nepravidelně, jako přízrak, linou celým příběhem. V rozhlasové teorii nazýváme tento kompoziční prvek signálem. Jde o hudební melodický útvar, který bezprostředně  zprostředkuje určitou emoci.

Po té se ke slovu dostávají respondenti. Pořad symbolicky končí odbíjením půlnoci a dusotem několika párů nohou. Možná ty nohy patří těm, kteří se krátce před zahájením vyprávění usadili nad ránem v nádražní restauraci, možná jde o jinou skupinku lidí, holdující posezení u skleničky. „Je ráno.“, řekne Jiří Ornest a to je konec celého pořadu.

„Začíná to vždycky jako sranda.“, prohlásí Michal Pavlata. Spolu s Jiřím Ornestem se střídavě ujímají slova, vypráví o znenadání se dostavující závislosti na alkoholu a o řadě důsledků a následků tohoto onemocnění. Oba se pokoušejí najít nějaký „obecný“ původ tohoto onemocnění, ale jen obtížně identifikují příčinu toho svého. Popisují, jaké známky a průvodní jevy alkoholismu se vyskytovaly u nich, pocity, které měli v opilosti, jaký byl jejich psychický a fyzický stav za střízliva, vliv, který měla závislost na jejich práci v divadle a co je přimělo vyhledat odbornou pomoc a přestat alkohol pít. Na konci pořadu zvedá Michal Pavlata pomyslný ukazováček a varuje každého, kdo se cítí být závislostí na alkoholu ohrožen, aby pomyslel na svou rodinu a své blízké, které by mohl stáhnout „ke dnu“ sebou. Pořad by mohl inspirovat autory vzdělávacích programů, kteří mohou Evu Svobodovou následovat výběrem audiálního média, žánru, ale i stručností, jednoduchostí a úderností. Hru o život zde pro tento účel upřednostňuji z důvodu šetrnosti ke smyslům a vnímání posluchače. Obecně soudím, že méně  výrazových prostředků poskytuje větší prostor pro fantasii.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)