Než se setmí (2013)

Přidal: Přemek |

Říjen 7, 2013

Osud člověka trpícího Alzheimerovou chorobou ožije v sugestivním dokumentu o ztrátě sebe sama. Připravil Dan Moravec.

Natočeno 2013. Premiéra 27. 10. 2013 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Po dokumentu beseda nejen na probíraná témata. Hosty budou protagonistka dokumentu Než se setmí Nina Baláčková, která s nemocí zatím úspěšně bojuje, a ředitelka nadačního fondu Alzheimer Šárka Kovandová.

Repríza 19. 1. 2014 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Po dokumentu beseda na téma Alzheimerova choroba v oceňovaném a mimořádném představení. Experimentální prostor NoD uvádí divadelní projekt Šest miliard Sluncí a vyhasínání našich osobních vesmírů inspirovaný Alzheimerovou chorobou. Hosté: režisérka Eva Rysová a dramaturg Ondřej Novotný. (79 min)

Lit anonym: XXI. ročník Ceny VVZPO za publicistické práce zaměřené na problematiku zdravotního postižení. In web Vláda ČR, 1. 12. 2014 (zpráva). – Cit.: (…) Vládní výbor pro zdravotně postižené občany ocenil dva dokumenty Českého rozhlasu. V rozhlasové kategorii za rok 2014 se na 3. místě umístil dokument Dana Moravce Než se setmí. Snímek je příběhem paní Niny, pacientky, která trpí atypickou formou Alzheimerovy choroby, a přesto má touhu účinně pomáhat (formou reminiscenční terapie) stejně postiženým lidem.

Lit.: Soldán, Tomáš: Dokument napříč generacemi. In web ČRo Olomouc, říjen 2013 (článek o poslechovém večeru). – Cit.: Druhým snímkem bude premiérové uvedení pořadu Daniela Moravce s názvem Než se setmí. Osud člověka trpícího Alzheimerovou chorobou ožije v sugestivním dokumentu o ztrátě sebe sama.

Lit.: Moravec, Daniel: Než se setmí. In web ČRo 2 Praha, říjen 2013 (článek). – Cit.: Počátkem roku se mi dostala do ruky kniha Vyhasínání mozku Martina Kleina, kterou napsal nizozemský prozaik, básník a překladatel s pseudonymem Jan Bernlef.

Je to obraz postupující demence v záznamech starého postiženého muže. Shodou okolností právě tento titul do podoby audioknihy zpracovával režisér Michal Bureš. Jako hlavního a jediného protagonistu si vybral Jana Kačera. Už při prvních ukázkách jsem byl unešený. Síla Kačerova hlasu a projevu a síla tématu. Nikdy před tím mě nenapadlo, že bych se mohl začít bát demence.

Zpočátku jsem se obrátil na ředitelku nadačního fondu Alzheimer Šárku Kovandovou. Alzheimer nadační fond byl založen v roce 2011 na podporu výzkumu Alzheimerovy choroby a dalších neurodegenerativních nebo cévních onemocnění mozku, které vedou k poruchám kognitivních funkcí a k demenci. Účelem fondu je i zlepšování kvality péče o pacienty, rozšiřování rámce poskytované péče a zlepšování podmínek, za kterých je poskytována. Pomohla mi nesmírně. A tak jsem poznal Ninu Baláčkovou.

Paní Nina je jedna z mála, nestydí se o demenci mluvit. O vlastní demenci. Je to trochu zvláštní, protože pro většinu z nás je pojem demence takový divný, neradi jej slyšíme, jako děti jsme možná používaly slovo dement jako hloupou nadávku. Je to ironické, protože i lidé postižení demencí jsou jako děti.

A tak jsme začali s natáčením dokumentu. Napadlo mě totiž spojit vybrané citace z audioknihy Vyhasínání mozku Martina Kleina se skutečnými životními situacemi, zkušenostmi Niny Baláčkové. Navštěvoval jsem Ninu doma, zachycoval, jak s manželem vaří, pere, jak se domlouvá na pracovních schůzkách, jak musí neustále řešit různými pomůckami to, aby nezapomněla na to, že zapomněla. Postupně jsem překvapeně zjišťoval, jak velký problém je jít třeba nakoupit. Banální scéna, kdy zas a znovu zapomínáte peněženku a nevíte, kde jste ji zapomněli, protože nevíte, že jste ji vůbec zapomněli. Jak nevíte, jestli jste osolili vodu při vaření, nevíte, že máte navštívit neurologa, protože jste si zapomněli poznamenat do mobilu upozornění, že máte navštívit neurologa a pokud jste si takovou poznámku udělali, tak zase nevíte, co to vlastně znamená. V kolik hodin? Kam? Kde je neurolog a jak se jmenuje? Ranní toaleta je problém, protože jediným způsobem, jak zjistit, jestli jste si vyčistili zuby, je opakovaně sahat na zubní kartáček, a je-li mokrý, víte, že ano, vyčistili. Ale na kartáček saháte několikrát za sebou, protože už jste zapomněli, že jste sahali na kartáček a nevíte, jestli byl mokrý. Samostatnou kapitolou je tak zvaný „blik“ nebo „výmaz“ nebo „jakoslepota“. Víte, že v lednici je máslo, ale nevidíte ho. Podíváte se za pět minut a je tam. Celou dobu tam bylo, jen se vám prostě neukázalo.

Nina Baláčková je úžasná. Jejím cílem je prolomit tabu v přístupu k Alzheimerově demenci, informovat, pomáhat. V dokumentu například zachycuji, jak navštěvujeme pána, který onemocněl a Nina mu pomáhá s jednoduchými cvičeními na oživení paměti. Je to zvláštní chvíle. Oba – pán a já – se stydíme. Znovu mi dochází, jak děsivé je vědět, že postupně vědět nebudu. Ale Nina se nevzdává. Věří, že právě cvičení paměti může oddálit postup nemoci. Učí se čísla, která následují po desetinné čárce známého čísla Pí. Učí se pořadí prezidentů USA, citáty z Bible…

Paní Nina je jen jednou z mnoha nemocných Alzeimerovou chorobou. Taková nemoc může postihnout nás všechny. Jedinou prevencí, pokud se to tak dá říct, je zdravý životní styl a hlavně neustálá aktivita mozku, procvičování paměti, neustálé učení se nových věcí, jazyků, zvládání logických hříček, neustálé aktivní zajímání se o svět kolem sebe, ale i v sobě. Slovo demence není tabu, není stigma, je to nemoc, proti které se nedá příliš bojovat, ale víra a naděje a rozhodnost nepropadnout letargii se vyplácí. Proto jsem velmi rád, že jsem Ninu mohl poznat a zachytit její nemoc ve stavu – než se setmí. Souhlasila s dalším natáčením i v dalších fázích choroby – až se setmí. Toho se trochu bojím, protože se spřátelíte s bezvadným člověkem, o kterém ale víte, a ví to i ona, že postupně vymizí.

Radiodokument