Literární výročí: Richard Evelyn Byrd (2013)

Blanka Kostřicová. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Připravilo Brno v roce 2013. Premiéra 26. 10. 2013 v rámci cyklu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Literární výročí: Richard Evelyn Byrd. In web ČRo Brno, říjen 2013 (článek). – Cit.: Příspěvkem spisovatelky a literární vědkyně Blanky Kostřicové si připomeneme polárníka a spisovatele, od jehož narození uplyne 25. října 125 roků.

Proslulý americký polárník Richard Evelyn Byrd, který jako první člověk na světě přeletěl oba póly a podnikl několik výprav do Antarktidy, napsal o svých expedicích tři knihy a bezpočet rozsáhlých článků pro různé časopisy, především pro National Geographic. Většina jeho textů, včetně dvou prvních knih, má ráz dokumentární či odborný – ačkoli i v nich se často objeví typický autorův suchý humor a určitý zdrženlivý patos. Tyto dva prvky, doplněny o silný náboj filozofický a poetický, jsou pak uplatněny i v třetí knize Sám a sám, která mezi všemi Byrdovými texty zaujímá výjimečné místo. Autor ji uvedl slovy: „Tato kniha líčí osobní prožitek – tak osobní, že mi trvalo čtyři roky, než jsem se přinutil ji napsat. Liší se od všeho, co jsem dosud vydal. Ostatní moje knihy byly faktografickým, neosobním vyprávěním o mých výpravách a letech. Tato kniha naopak popisuje zážitek do značné míry subjektivní.“

Richard Evelyn Byrd se narodil 25. října 1888 ve Winchesteru ve státě Virginia. Od dětství ho lákaly daleké kraje a již jako chlapec podnikl turistickou cestu kolem světa na lodích. – Studoval na virginské vojenské akademii, poté na námořní akademii Spojených států, kde byl mj. výborným hráčem amerického fotbalu. Během první světové války působil v námořním letectvu. Vojenská kariéra však Byrda nelákala. Zajímalo ho především samotné rozvíjející se letectví a nové možnosti, které otevíralo. Začal pomýšlet na přelet Atlantiku, a především na letecké výzkumy polárních oblastí. Roku 1925 podnikl první polární let do Grónska, o rok později přeletěli – s pilotem Floydem Bennettem – jako první lidé severní pól (o prvenství soutěžili tehdy s Roaldem Amundsenem, který jim také jako jeden z prvních k úspěchu gratuloval). V roce 1927 následuje splněný sen: přelet Atlantiku. Byrdovi se to podařilo jako třetímu člověku na světě. Na podzim 1928 vyplouvá další jeho polární výprava – do Antarktidy. A roku 1929 pak nad jižní točnou krouží letadlo, na jehož palubě je Richard E. Byrd – první člověk, který přeletěl oba póly země.

Po návratu byl povýšen na admirála – ve výslužbě. O čtyři roky později se Byrd vydává do Antarktidy znovu. A právě tehdy zde uskuteční odvážný plán, který se ovšem rodil dlouho, vznikl z admirálova zájmu o polární meteorologii a několik let byl pečlivě zvažován. Antarktické klima tehdy zkoumalo pouze několik stálých základen na pobřeží, avšak vnitrozemí polárního kontinentu zůstávalo meteorologicky zcela neprobádané. A právě tam, v nejstudenější oblasti na zeměkouli, necelých deset stupňů zeměpisné šířky od pólu, se Byrd rozhodl vybudovat tzv. Předsunutou základnu – dřevěnou chatu zapuštěnou do sněhu, vybavenou přístroji pro meteorologický výzkum a vším ostatním, co bylo třeba k přežití sedmiměsíční polární noci v těchto končinách, k němuž se Byrd odhodlal. K nezbytnému vybavení chaty patřily pro něj například i knihy a gramofon. Jediným poutem se světem mu přitom mělo být rádiové spojení s pobřežní základnou Malá Amerika. O pobytu na Předsunuté základně podává Byrd literární zprávu v již zmiňované knize Sám a sám.

„Původní plán byl obsadit základnu několika muži, ale ukázalo se, že je to nemožné. Musel jsem si proto vybrat: vzdát se myšlenky na základnu vůbec – a s tím i jejího vědeckého poslání –, nebo ji obsluhovat sám. Rozloučit se s ní jsem však nedokázal. Jedno musí být jasné hned od začátku – že mě nad všechno ostatní, včetně možnosti cenných meteorologických pozorování a studia polární záře v dosud neobývaném nitru Antarktidy a mého zájmu o tyto výzkumy, lákala ona perspektiva sama o sobě. Motivy byly tedy částečně osobní. Kromě výzkumu počasí a polární záře jsem tam neměl žádné důležité úkoly. Nic takového. Nic kromě touhy jednoho muže vychutnat takovou zkušenost do dna, být po určitou dobu úplně sám a těšit se z klidu a ticha a samoty tak dlouho, aby mohl zjistit jejich skutečnou cenu.
Asi po čtrnáct let zabíraly můj čas a myšlení nejrůznější výpravy, jedna za druhou, a skoro vylučovaly cokoli jiného. Byl jsem na obou pólech. Vyhlídka na to, že by se to mohlo podařit, slibovala předem bohaté uspokojení. V nejširším slova smyslu se mi ho také dostalo. Pocit opravdového uspokojení mi však stále zůstával cizí. Když jsem prováděl bilanci, uvědomoval jsem si spíše jakousi bezcílnost. Tento pocit se soustřeďoval kolem malých, avšak stále politováníhodnějších mezer, které jsem měl. Například v literatuře. Hromadily se mi knihy, které jsem si umiňoval přečíst, avšak když jsem se k nim nakonec dostal, vždycky jako by se mi nedostávalo času či trpělivosti. Stejné to bylo s hudbou; měl jsem ji rád a podvědomě jsem ji potřeboval, ale chyběla mi vůle nebo příležitost podstatně pro ni narušit navyklý životní režim. Hledal jsem něco víc než soukromí v geografickém smyslu. Toužil jsem zapustit kořeny v nějaké osvěžující filozofii. Jak se tedy vyvíjela situace kolem Předsunuté základny, napadlo mě, že tady je příležitost. Tam venku v ledové bariéře jižní točny, v mrazu a v temnotách přímo diluviálního rázu budu mít dost času se něčeho zachytit, studovat, přemýšlet, poslouchat gramofon. A nějakých sedm měsíců budu rozptylován jen těmi nejprostšími úkony a budu moci žít, jak se mi zachce, poslušen jedině nezbytností vyvolávaných větrem a nocí a chladem a z lidských zákonů jedině svých vlastních.“
Úryvek

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)