Dvacet minut Radiožurnálu – Pavel Kosatík (2013)
Připravil a moderuje Martin Veselovský.
Hovoří historik a scénárista Pavel Kosatík.
Natočeno 2013. Premiéra 18. 11. 2013 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:05 h.).
Lit.: -mav- (= Veselovský, Martin) a -šše- (= Ševčíková, Šárka): Máme státní identitu? ptá se Pavel Kosatík, autor scénáře cyklu České století. In web ČRo 1 Radiožurnál, listopad 2013 (článek + nahrávka k poslechu + přepis rozhovoru). – Cit.: Pavel Kosatík, autor scénáře cyklu České století, byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu.
Je to, jak vidíme naši historii, jen několik desetiletí opakované klišé? Také na to se ptal moderátor Martin Veselovský autora scénáře cyklu České století, publicisty a spisovatele Pavla Kosatíka.„S režisérem Robertem Sedláčkem jsme si řekli, že vybereme klíčová politická rozhodnutí, která budeme sledovat,“ popisuje publicista Pavel Kosatík, který nejprve shromáždil devět hromad výpisků a knížek.
„Psal jsem šíleným způsobem křížem krážem. Vypisoval jsem a eliminoval,“ nastiňuje vznik cyklu České století, který vysílá Česká televize.
Zároveň uznává, že dějiny nemá „v paži“. „Není to můj koncept dějin, o kterém bych si myslel, že je takový nebo onaký,“ vysvětluje a současně připomíná, že se necítí kompetentní k výkladu jednotlivých historických postav. Česká historie je podle něj poměrně smutná a svádí až ke grotesknímu pohledu. „Navrhoval jsem proto, abychom natočili tragédii. V tom jsme se s Robertem Sedláčkem shodli,“ dodává.
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Dobrý den.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já musím mluvit o tom, co ve mě ještě rezonuje od včerejška. Tak byl v roce 48 z vašeho pohledu proveden převrat?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
No, určitě. Nebo …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak tu otázku myslím?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Bylo to ze dne do noci, bylo to přece jenom z jakési byť tedy omezené reglementované demokracie do čehosi, co se jí teda opravdu nepodobalo.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Můj dojem z toho hodinového dílu o únoru 48, byl, že vlastně vše bylo provedeno v podstatě v ústavních demokratických mantinelech a liniích, že to vlastně z ničeho moc nevybočilo vyjma toho, že jedna skupina politiků byla o něco ostřejší a možná pohotovější než ta druhá?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
No, a bylo tam taky spousta jednání pod nátlakem, byly tam jakési připravené zbraně a ten tlak na ty klíčové politiky, myslím teda hlavně prezidenta, byl vyvíjen po dlouhou dobu, takže já bych určitě neřekl tak, jak tvrdí třeba představitelé dnešní komunistické strany, že všechno bylo tak jakoby nějak v ústavním pořádku. Ty, navenek po formální stránce určitě nikdo nepřikládal nikomu pistoli na spánek, ale o svobodné rozhodování určitě nešlo.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste před časem, pane Kosatíku, v rozhovoru s Ivanem Adamovičem pro týdeník Reflex, on se vás ptal, zda opravdu vaši hrdinové, tím myslel figury, o kterých píšete nebo které popisujete, jednají jako figury, které jsou zmítány vnějšími silami a vy jste odpovídal ano, takhle jsem to chtěl. Já nevěřím na to, že máme svoje životy v paži. A to je i můj dojem vlastně z těch dílů, které jsem doposud z vašeho seriálu viděl, jako kdyby ti jednající lidé, ty historické figury prostě neměly na výběr.
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Podívejte, ale ať to zase někdo nepochopí tak, že to zbavuje někoho odpovědnosti nebo že lidi nemají vůli. Máme vůli, já se považuji za člověka s vůlí svobodnou, využívám ji a odpovědnost taky cítím, ale je …, to bylo spíš myšleno tak, že člověk by asi neměl být sám na sebe a na to, co dělá soustředěn do té míry, že by jenom sebou samým ty činy poměřoval. Víte, ono je dobré mít, nebo tahle to řeknu není určitě na škodu třeba jenom si představovat, že ještě je něco nad vámi, co vás, co si s vámi hraje, že to prostě nemáte, jak jsme to tam řekli, že to nemáte úplně v paži. Ti, kteří si to o sobě myslí, tak se mi zdá, že končí nešťastněji, než ti, kteří tak jako o tom mají své pochyby.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A když by to někomu, řekněme váš pohled, váš a Roberta Sedláčka, režiséra, pohled na to, co se dělo v těch klíčových okamžicích působil něco jako antická tragédie s tím, že prostě je právě něco nad těmi figurami, které jednají, ale v podstatě nemají zbytí a dojdou tam, jak bylo předurčeno, tak by ten pohled byl správný?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
No, mámeli na mysli třeba Edvarda Beneše, tak ano. Já, když jsem to poprvé viděl sestříhané, tak mně z té jeho situace se vlastně jakoby udělalo až fyzicky zle, a to mě můžete označit za původce, tak můžete říct čemu se divíš. Ale mě to opravdu zaskočilo. On je původcem. Můžete, když budete přísný a budete sledovat příčinu a následek, tak najdete ty činy, které v malých kapkách, v zrníčcích písku, která se /nesrozumitelné/, tak způsobila tu situaci na předmnichovskou a pak tu únorovou, ale to vzniklo vlivem bezpočtu dalších lidí, nejenom Edvarda Beneše, vzniklo to taky vlivem jakýchsi sil, které nesouvisely pouze s naším teritoriem, ale se zájmem velmocí o tento prostor, ale tu linii my jsme se rozhodli spíše vypustit, myslím ty velmocenské hry, poněvadž to dělá spousta jiných lidí a mně se osobně zdá, že to někdy tak trošku vyviňuje nás tady z toho, co my zde provádíme. My jsme chtěli soustředit tu pozornost na to, co my děláme, na naše chyby, na naše omyly, ale eventuálně teda se z toho dalo něco vyvodit.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Cítíte vy, pane Kosatíku, jako scénárista toho seriálu nějakou sympatii k Benešovi?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Určitě.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na mě to tak nepůsobilo, proto se ptám.
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
To nevadí, vůbec ne. Podívejte, tak já nejsem kompetentní ty postavy vykládat. Já si přeju, aby …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ale tím, že jste je popsal a napsal jste jim dialogy, tak už jste to svým způsobem udělal.
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Ano, ano. Tak byl to člověk, který například hodně vydržel, nevydržel všechno, protože on byl fakt vystaven nejstrašnějším zkouškám, jakým kdy asi, jaký z českých politiků, to i ten Masaryk je proti němu šťastlivec vlastně, takže já s ním sympatizuji v řadě věcí, ale nemyslím si, že je to podstatné. Já bych rád, kdyby ty klíčové postavy seriálu nabízely jakýsi charakterový vějíř nebo jak to nazvu, jakousi škálu těch vlastností a vůbec bych nepovažoval za chybu, kdyby různí diváci jednu a tu samou větu nebo jedno a to samé chování si vysvětlili třeba i protikladně. Pro mě je důležité, aby si to nějak zdůvodnili, a to tak, že myšlenkou a nikoliv výkřikem nebo emocí. No, a když ty názory, protože já si myslím, že to i odpovídá skutečnosti.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, co odpovídá skutečnosti?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
No, že ty klíčové politické činy nevyložíte všechny jednoznačně kladně nebo záporně nebo sympatií. Vy jste se mě ptal na tu sympatii, já jsem, možná to vypadá, že jsem uhnul, že Beneš toho hodně vydržel, to je takový až jakoby floskule, ale to v té politice není tak úplně marné. Mám …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jenom, no, to je znovu jako teď jsem tady téměř jako jaksi aktér toho rozhovoru, což není úplně běžná role, ale přesto, když jsem sledoval díly, ve kterých vystupoval Beneš, což jsou v podstatě, pokud se nepletu všechny, které zatím byly odvysílány, tak on tam až na výjimky vystupuje jako fyzicky menší muž než ti ostatní, takoví jaksi …
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
To se mýlíte. Máme vysokého Beneše. Nebo Martin Finger a i druhý, i pan Novotný jsou svým fyzickým habitem jsou vyšší, než byl skutečný Beneš.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře, ale vůči těm ostatním postavám v těch scénách, on působí jako velice křehký muž, který, na mě to působilo, který prostě tu situaci nemá úplně v rukou.
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
No, ale tak to …, podívejte, a co ten díl 41 nebo 42? Ty diskuse s Wenzelem Jakschem a se sudetskými Němci, tak bych zase naopak já řekl, že to má možná v rukou až moc. Víte, ty věty, oni někteří diváci, jsem si všiml, že nám to nevěří nebo mě, myslí si, že jsem si to vymyslel takové ty věty jako Wenzel Jaksch ode mě obdržel přímou dávku a taková ta válečnická, někdo by mohl říct až skoro hitlerovská rétorika, ale to jsou fakt autentické výroky a asi pro toho, kdo se v té době trochu orientuje, tak nebude překvapením, že ať už v té válce lidi stáli na jakékoliv straně, tak to může válka například včetně toho výraziva, tak podléhali všichni.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To je další věc, když vidíme v seriálu Roberta Sedláčka, režiséra a vás jako scénáristy Beneše mluvil s Churchillem například o plánech na to, jak by mělo vypadat poválečné uspořádání Československa, je to něco, na čem vy jako publicista zkušený jaksi, protože píšete o dvacátém století už nějaký čas, to fabulujete ten rozhovor, anebo to jsou prostě přepisy?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Podívejte, já vám řeknu stručně, jak tohle to vznikalo. Většinou tyhle filmy vznikají tak, že někdo dostane nějaké téma, sedne, shromáždí materiál, napíše to. Tady my jsme na začátku věděli, že je jakýsi prostor několika filmů, a tak jsme si s Robertem řekli, která ta klíčová politická rozhodnutí, protože o těch to mělo být, budeme sledovat. A já jsem pak z těch papírů, které mám nahromaděné za 20 let, co se tím zabývám, tak jsem udělal 8 hromad původně, pak přidali ještě jeden díl, tak 9. A to byly knížky, výpisky, xeroxy, všechno možné a teď jsem to psal takovým trošku šíleným způsobem křížem krážem prostě, všechno, co kde bylo zaškrtáno nebo většinu toho, tak jsem vypisoval a eliminoval jsem to vlastně, aby mi zbýval. Já jsem nevěděl, co z toho vznikne a já to doteď vlastně nevím, ne, protože ty poslední 4 díly nejsou natočené, ale já to nechci mít, jak jste ocitoval, v paži, to není můj koncept dějin, o kterým bych předem věděl, že je takovej a takovej. Já znám své priority a netajím se jimi, ale že bych chtěl, aby mi z toho vyšlo, že Češi jsou blbí nebo dobří, tak to by mi přišlo absurdní se o tohle to snažit.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu scénárista a spisovatel Pavel Kosatík. Já jenom připomínám, že se bavíme o seriálu, který vysílá Česká televize, seriálu, který se jmenuje České století. Ještě k tomu, do jaké míry citujete přesně dané zdroje, případně přepisy daných jednání, když v dílu, ve kterém vystupuje také armádní důstojník a budoucí jaksi protektorátní protagonista Emanuel Moravec a říká některé věci v osobním rozhovoru s Benešem tak to je přepis nebo to je vaše fabulace, jak to mohlo být?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Ne, přepis to není v podstatě nikde. Zase ty klíčové věty musí zaznít. Prostě Hamlet nemůže říct „dobrý den“, ale musí říct „být či nebýt“. Zrovna tak Gottwald musí na náměstí říct „právě se vracím z Hradu“. Ale ať si diváci, kterým to možná může vadit, ať si uvědomí, jak by to vypadalo, kdyby film vznikal přepisem historických dokumentů. Tak za prvé by to bylo absurdní, za druhé by to bylo nehratelné, nedramatizovatelné a za třetí, a to mi přijde hlavní, naším cílem nebylo tlumočit nějaká fakta, ale naším cílem bylo vyprávět to, co z těch faktů podle našeho názoru plyne. My jsme si vždycky řekli tak co je hergot na tom Mnichově to klíčové? Proč to pořád ten národ traumatizuje a bude to tak ještě 100 let, to, že se v dané chvíli propásla ta šance k tomu činu? Taky je nutným důsledkem, že teď 200 let se bude to vysvětlovat? Co je podstatou Mnichova? Jak je možný, že ti demokrati se …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, a k čemu jste došli?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
U toho Mnichova?
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Hm.
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
No, tak …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já vám jenom pomůžu, protože, tady budu citovat vaše slova, což je možná v tuhle chvíli legrační, ale v tom díle Emanuel Moravec říká: „Doteď měli lidi nás legionáře za hrdiny jako jistotu v zádech, teď jim to,“ mluví k Benešovi, „teď jim to berete. Odteď už nebudeme odvážný národ, od teď už budou Češi jen sviňáčkovsky dumat, co se jim vyplatí, co bude pro ně výhodnější.“
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
No, já jsem nechtěl tam řešit, jestli se mělo v Mnichově bojovat nebo ne, poněvadž to nemá smysl, ale chtěl jsem, aby …, nebo domnívám se, že má smysl, aby si lidi uvědomili, že když se v určité chvíli, už jsem to naznačil, když se ten čin, ta obrana propásne, takže se tím fakt mění cosi velmi podstatného a možná že trvale. Prostě to je základní vlastnost státu, že se brání a když tu chvíli propásne, tak fakt je otázka, jestli, já teď neslovíčkařím, ale co to tady vlastně je? To vypovídá o celé politice, o celém tom jakémsi paradigmatu, který se tady dodnes vede, jestli si na ten stát hrajeme jako děti, že máme tu hymnu a všechny tyhle ty náležitosti, kterými se snažíme vyrovnat ostatním zemím, ale jestli máme skutečně tu státní identitu a já o tom mám určité pochyby a nešířím je proto, že bych chtěl lidem kazit náladu, ale protože si říkám, že eventuální deziluze argumentovaná a tohle to téma by ten stav třeba mohla napravit, když budu velký optimista časem.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Zapadá do toho, co jste teď popisoval, pane Kosatíku, to, teď znovu opět můj pocit, že ta figura Emanuela Moravce v tu chvíli, to bylo ještě před tím začátkem října, než on uveřejnil ten úvodník, který vy zmiňujete v těch titulcích v Lidových novinách, že on tam působí v podstatě jako sympatický odvážný hodně našlápnutý vlastenec?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Já bych zase …, je to otázka interpretace, souhlasím s vaší …, máte na ni právo. Já bych sympatický asi neřekl, protože pro mě není, na mě je moc ráznej, na mě je to moc velkej /nesrozumitelné/. S řadou jeho názorů bych souhlasil, proto jsme ho stavěli proti tomu Benešovi. Já jsem se snažil, aby ta debata nebyla taková, která má jednoznačného vítěze a jednoznačného poraženého. Pokud chcete, abych vám neutekl z interpretace, tak pro mě je tam mírným vítězem Beneš určitě, protože on říká cenu má mír podle mě a …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Cenu má život.
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Cenu má život podle mě, kdežto pro mě ty jeho argumenty, jakkoliv jsou iracionální a jakkoliv on z té politice v té chvíli odchází bez toho, že vím, co pak v dalších letech následovalo, tak jsou silnější nebo mně bližší nebo já bych asi, zase, když se … Víte, tam je pokus dělat tu historii se vztahem k těm příběhům, to znamená, aby to lidem nedalo.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To jsem pochopil, ano.
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Takže já ten vztah pochopitelně mám taky a mně by to Moravcovo řešení osobně zas tolik nebavilo.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Nebylo vám jako scénáristovi líto, že ten daný díl, který se zaobírá právě tím přelomem září října 38, že končí v momentě, kdy vám už tam nezbyde místo na to podívat se na to, jak se vlastně převrátil Emanuel Moravec z toho armádního důstojníka v toho hlavního kolaboranta Protektorátu Čechy a Morava?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
No, to je mi líto skoro u všech filmů, ale ono to tam možná maličko je, to, že on …, nebo vy to tam nevidíte, tak asi ne, ale já jsem se domníval, že je tam trošku ukázáno, že on je ten člověk, kterej není samostatnej úplně v myšlení, ale který vždycky potřebuje tu jakousi mocnou ochranu a když mu jedna zmizí, no, tak on se velmi rychle a velmi pragmaticky rozhlídne, kde je ta druhá, a to je v té chvíli ten Hitler. Kdyby to byl americký demokratický prezident, tak víte, to jsou ti lidi, do kterých jako do nádob vtéká ta kapalina, která je momentálně k mání. Já ho tím v žádném případě nehájím, já tím jenom chci říct, už jsem to možná říkal v nějakém rozhovoru, já takových lidí, ne, že by to se všemi došlo do tak drastických důsledků, ale takovýchto lidí jsem zažil spousty za normalizace, zažívám je pořád teď. O tohle to mi šlo, ne, aby lidi plivali na Moravce, to je tak jakoby vyřešené už spoustu let v historii, ale pokud s ním mají nějakou strunku společnou, tak, aby jim to v hlavě zaharašilo.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Stále posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu o seriálu České století se bavím s jeho scénáristou Pavlem Kosatíkem. Ještě jedna věc mě zajímá, a to je také důvod, proč jsem se ptal, do jaké míry jsou dialogy z daných jednání jako například jednání vedení Komunistické strany Československa z února 48, do jaké míry ty dialogy jsou autentické? Tak jsem pochopil, že nejsou zcela autentické.
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Zcela autentické nejsou nikde a nebylo to ani záměr. Znova říkám je to dramatický tvar, ale ať to teď vypadá, že jsem to všechno vymýšlel, speciálně tady u tohoto dílu jsem si pravda vzal, víte, tam možná zase někoho, kdo o tom čte knížky, tak ho to mate, že to nenajde v těch knížkách, tady to hodně vychází z archivních dokumentů. Alexej Čepička si od těch každonočních zasedáních toho ÚV KSČ vedl jakési zápisky a i někteří další si jakési zápisky zaznamenali. Víme, jakým způsobem se vyjadřoval Václav Kopecký, víme, jak ti lidi prostě spolu komunikovali. Je to vystavěné z řady zdrojů, které tady teďka prostě ve 3 větách nepopíšu, ale ten půdorys je vždycky autentický a je to vyplňováno charakterologií postav, které jsem tvořil jako dramatické postavy.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, a ještě, proč se na to ptám, se znalostí například vaší knihy Gottwaldovi muži, tak váš popis toho, jakým způsobem ta komunistická věrchuška tehdy jednala, tak ten popis ve vaší knize je daleko, daleko drsnější, pragmatičtější a jsou tam používány prostě ne diplomatická jednání, zatímco to, co je vidět z toho únorového jednání vedení Komunistické strany Československa, tak to vypadá, že ten nedílný rozdíl od těch ostatních stran je v tom, že jedí párky.
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Tak vidíte, tak já zase teda ty jejich hovory v tom filmu, nebo nemám pocit, nebo teda rozhodně jsem se nesnažil o žádnou softverzi, režisér už vůbec ne, on je v tomto drsňák, ale víte tam zase musíte zvolit vždycky takový jazyk, aby ho co nejvíc lidí mohlo přijmout. Já z těch reakcí vidím, že i tak to dost lidí nepřijme, že se prostě naštvou.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Protože mluvili příliš drsně?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Třeba ano. Oni napíšou Beneš by takhle nemluvil nebo Masaryk. Já jim nemůžu vysvětlovat, oni mají ty spisy, doufám teda, že je mají, že nefabulujou oni a v těch, já jim můžu říct v těch spisech nikde není řečeno, nejsou slova dobrý den. Znamená to snad, že Masaryk neřekl dobrý den. Víte, jako argumentovat jazykem spisů v hovorové řeči není úplně ono. Já jsem se o tu hovorovou řeč fakt hodně snažil. Není, to bylo vlastně to nejdůležitější, o co mi tam šlo, ji znova vymyslet tak, aby se v tom neztrácely ty původní autentické výroky, jak jsme o tom mluvili před chvilkou, a aby oni mohli říct i něco jiného, abych já nebyl otrok jenom těch velmi, velmi sporadických archivů, protože zas až lidi nemají iluze, že v archivech je všechno. Je tam toho velmi málo.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Do jaké míry jste se úplně shodli na tom, jak ten výsledek bude vypadat s Robertem Sedláčkem?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Já si myslím, že do značné. Pro mě bylo nejdůležitější žánr. Ono to svádí ta česká historie, protože je téměř vždy taková smutná nebo tak, tak to svádí ke grotesknímu pohledu nebo vůbec většina z nás, zdá se mi Čechů má sklony k tomu chápat věci groteskně, je to jakýsi způsobe sebeobrany a já jsem navrhoval, aby to byly tragédie. Tragédie právě v tom antickém smyslu, jak jsme o tom mluvili před chvilkou, a v tom jsme se s tím Robertem myslím si shodli, to znamená, že se tam opravdu pracuje se silnými osudy, že i když je nám někdo velmi, velmi nesympatickej, tak se snažíme najít jeho vnitřní motivaci. Já se domnívám, že i ten Klement Gottwald, na kterým je těžký po í20 letech jeho šéfování komunistické strany, protože v roce 48 už byl od pátého sjezdu KSČ skoro 20 roků, je těžké na něm opravdu najít nějakou lidskou strunku. To už byl stroj, který jel za tou mocí, ale z mého pohledu se mi zdá, že jich tam pár přece jenom je, že byl schopen …, víte, to není mravní relativizace, to je snaha o plastickej portrét. On, i když je otrok moci, tak on tam v té scéně u vody, kde se napřed vyčurá, pak se tam pohádaj, tak on tam má takovou tu průpovídku, že oni ti lidi nás mají rádi a potřebujou nás a to z těch a z těch důvodů, čili to není …, to není gestapák, on je …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dlužno podotknout, ale že téhle poznámce předcházela jeho poznámka samozřejmě, že jdeme pomoci.
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
No, jistě, ano, ale to se nevylučuje, obojí se v něm jakoby kouzelně snoubí. Nebyl by komunistou, kdyby po ní nešel a vedle toho tedy bokem páchal jakési dobro. No, a to byl ten půvab, že lidem se to pletlo a často dodnes plete, co byla ta priorita.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Poslední otázka, pokud se úplně nepletu, ten další díl se bude věnovat tomu, jak samotná komunistická strana takříkajíc šla po Gottwaldovi, je to tak, nebo jsem to …?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Napřed po Gottwaldovi a pak po Slánském, bude to takové macbethovské vraždění.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Proč je tohle důležitý moment, který by v tom devítidílném cyklu měl být?
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Protože je tam podle mě ukázáno, že si …, co to ta totalita je, že si určitým způsobem nemůže pomoci, že nekontrolovaná moc vede k nekontrovatelným důsledkům. A víte, co není něco, co je omezeno jenom na tu dobu, kterou jsme prožili nebo na dobu spjatou s jedním konkrétním názvem jedné konkrétní komunistické strany, teď nemoralizuju, to hrozí vždycky, v různých částech světa se to pořád znova objevuje, tak jenom prostě ukázat, že ten přechod k tomu je velice snadný, že prostě že lidi bezstarostně zvolí nějaké nevyzpytatelné lidi a pak už to jde rychle.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak děkuju, že jste přišel do Dvaceti minut, pane Kosatíku.
Pavel KOSATÍK, scénárista, spisovatel:
Děkuju taky.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pavel Kosatík, scénárista a spisovatel a také scénárista seriálu České století, který běží na České televizi, byl hostem těchto Dvaceti minut Radiožurnálu. U mikrofonu byl také Martin Veselovský. Přeji dobrý poslech.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku