Osudy – Naděžda Sobotková 1/5 (2013)

Nastoupila jako elévka, později se stala baletkou, sólistkou, baletní mistryní a vedoucí operního baletu. Dosud stále dohlíží na chod Baletní přípravky Národního divadla, kterou před šedesáti lety spoluzakládala.  V dětství na tanec nikdy nepomýšlela, chodila do Sokola, ráda střílela a ze všeho nejvíc milovala tzv. kolovadla, protože na nich mohla spojit skoky s létáním.  Na školní besídce na konci páté třídy si jejího talentu všimla učitelka baletní školy A. Handlová, která malé Nadě nabídla, aby navštěvovala její hodiny.

Náhodné setkání se sólistkou opery Národního divadla Marií Šponarovou, dlouholetou kamarádkou Naděždiny maminky, jí změnilo život. Operní diva jí domluvila hodiny u šéfky Baletu Národního divadla Jelizavety Nikolské a díky této přípravě se Naděžda ve svých šestnácti letech dostala do Národního divadla, kde působí dodnes.

Za svoji dlouhou kariéru ve Zlaté kapličce zažila 16 ředitelů a několik režimů, od nacistické okupace, přes komunismus až po návrat k demokracii.

Z baletních šéfů s velkou láskou vzpomíná na Sašu Machova, který nastoupil v roce 1946 a jako skvělý dramaturg, choreograf a režisér významně povznesl úroveň Baletu Národního divadla. Za jeho vedení se proslavili vynikající sólisté Naďa Hajdašová, Zora Šemberová, Helena Fenclová, Antonín Landa, Oldřich Stodola, Jiří Blažek, legendární Miroslav Kůra a řada dalších.

Nezapomenutelné vzpomínky pojí Naďu Sobotkovou i s její životní učitelkou, vynikající choreografkou Jelizavetou Nikolskou, jejíž pohnutý osud by vydal na celý román.

V roce 1953 Naděžda Sobotková spolu s Olgou Páskovou a Věrou Ždichyncovou obnovila Baletní přípravku Národního divadla a vedle kariéry taneční se začala věnovat i činnosti pedagogické.