Ábel a Joaquín (1989)

Přidal: Martin |

Březen 15, 2014

Miguel de Unamuno. Dramatický příběh bratské lásky a nenávisti na motivy knihy Ábel Sánchez. Rozhlasová úprava Peter Gregor. Dramaturgie Ján Uličiansky. Hudební spolupráce Eleonóra Vančíková-Kapasná. Technická realizace Peter Štolz, Ondrej Purdeš. Režie Jaroslav Rihák.

Účinkují Vladimír Müller, Peter Bzdúch, Štefan Kožka, Zuzana Frenglová a další.

Připravil Československý rozhlas Bratislava v roce 1989 (56 min.).

Lit.: Volejníček, Bohdan: Miguel de Unamuno – Ábel Sánchez – Příběh jednoho utrpení. In web knihkupectví BUX (nedatováno). – Cit.: „Ábel Sánchez“, s podtitulem příběh jednoho utrpení, se biblického tématu o bratrech Ábelovi a Kainovi dotýká spíše metafyzicky, či filozoficky. Na rozdíl od Samaraga se Unamuno zabývá otázkou podstaty oné řevnivosti u biblických bratrů, kdy budoucí bratrovrah Kain v sobě hledá původ své nenávisti, či zde poměřované se závistí, která ho trápí po celý život, a směřuje k onomu vražednému činu, byť v knize spíše symbolickému.

Hrdiny jsou dva odvěcí přátelé už z dětských časů, Ábel Sánchez a Joaquín Monegro. Ale Ábel je přece jen miláčkem štěstěny, je už od školy oblíbený pro svoji klidnou a dobrosrdečnou povahu, zatímco Joaquín je pouhý šprt, který přese všechnu snahu je spíše trapný. S přibývajícími léty se ale tento rozpor a napětí prohlubuje („Máš pravdu, nikdo mě nemá rád, jsem od narození prokletý!“). Joaquín začíná Ábela nenávidět, pro jeho neustálou dobrotu, klidnou povahu, kdy ho nic nedokáže rozhodit. Prostě se nechává vést proudem, a přesto ho štěstěna, jako metafora Boží milosti z bible, vyhledává.

A tak jako v biblickém příběhu, i Joaquín nesnese tu nespravedlnost, že Ábelovi stačí jen být, a je šťastným, a on se tak snaží, a stejně jako Bůh bezdůvodně přehlíží Kainovi obětiny, i mu osud nedá nalézt klidu a štěstí. V jeho nitru bují nenávist a závist, která ho provází po celý život („Proč jsem tak záviděl, proč jsem byl tak zlý? Jak se to stalo, že jsem takový? Jaké mléko jsem sál? Je to lektvar nenávisti?“).

Nejhlubší ránu do duše Joaquína ale nakonec zasadí láska, milostného vzplanutí. Jeho cit ke krásné Heleně vezme za své, když ji seznámí se svým největším přítelem Ábelem. On, slavný a obdivovaný malíř, má nakonec i ji, zatímco Joaquín je doktor, dobrý a uznávaný, přesto jen další doktor ve městě. Zrada Heleny a Ábela ho shodí až na samé dno duševní temnoty („… nejhorší není nebýt milován, nemoci být milován – nejhorší je, nemůžeš-li sám milovat.“).

Kniha „Ábel Sánchez“ je silný a emočně vypjatý příběh, o nenávisti až chorobné, které se nelze nikdy zbavit. O nenávisti, které je o to horší, že se obrátila proti svému strůjci.