Dům (1992)

Přidal: Přemek |

Říjen 4, 2005

Eda Kriseová. Hra s prvky hororu o setkání s lidskou bytostí, která vzbuzuje zprvu strach, později lítost. Dramatizace Eva Jelínková. Hudba Miroslav Kořínek. Výběr hudby Jaroslava Jiskrová. Hraje Studiový orchestr, řídí Jiří Váchal. Dramaturg Oldřich Knitl. Stereoscénář Oldřich Knitl, Jiří Horčička, Jana Fišerová. Zvuk Miloš Kot. Záznam a střih Jana Fišerová. Zvukové efekty Jiří Binek. Zvuková spolupráce Jiří Litoš. Asistentka režie Lidmila Čáslavská. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: žena (Daniela Kolářová), muž (Ladislav Frej), mladší holčička (Martina Tomsová), starší holčička (Jitka Jeřábková), zedník (Josef Kemr), dědek (Jiří Mikota), babka (Valérie Kaplanová), druhá žena (Libuše Havelková), mladší žena (Drahomíra Fialková), prodavačka (Božena Böhmová), Máňa (Lenka Termerová), Kalous (Steva Maršálek), hospodský (Milan Neděla), mladík (Martin Velda) a Janda (Josef Velda).

Natočeno 1992. Premiéra 19. 5. 1993 (Praha, 20:00 – 20:48 h.; 47 min.). Repríza 14. 9. 2014 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 31. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli; 14. 5. 2023 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Lit.: anonym: Eda Kriseová: Dům. In web ČRo 2 Praha, září 2014 (anotace). – Cit.: Napínavý rozhlasový horor zavede posluchače do tajemných útrob jednoho domu. Chcete se trochu bát a trochu pobavit? Obojí slibují hvězdná herecká jména jako Daniela Kolářová, Ladislav Frej nebo Josef Kemr. Napínavý rozhlasový horor bude vyprávět příběh ženy, která koupí chalupu s tajuplnou historií. Postupně odkrývá stopy osudu zmizelého bývalého majitele.

Spisovatelka Eda Kriseová vstoupila ve všeobecnou známost v průběhu 60. let minulého století. Bylo to jejím působením na stránkách tehdy populárního týdeníku Mladý svět.

Po nástupu normalizace se stala pro režim nepřijatelnou osobou, která nemohla oficiálně publikovat. Nahradila tak své dokumentaristické mapování chodu věcí veřejných psaním beletrie.

Stejně jako v novinářské praxi i ve svém prozaickém díle ji sice zajímali lidé všedního života, ale zároveň to byli jedinci, kteří tak z šedivého průměru poněkud trčeli. Mohla za to jejich umanutost, potrhlost, která je z běžného „normálu“ vyřazovala.

Rozhlasové hry