Výběrčí (1966, 2015)

Přidal: beatman |

Říjen 12, 2005

Milan Uhde. „Teda dobrej výběrčí vás najde v obýváku, ve špajzu, ve sklepě, na půdě, na zemi, na nebi, živý nebo mrtvý, jinak by k sakru nebyl žádnej výběrčí, žejo“. Groteskní monodrama o možné podobě moderního ďábla. Dramaturg Karel Tachovský. Režie Jiří Horčička.

Účinkuje Rudolf Hrušínský st.

Natočeno v roce 1966. Repríza 14. 3. 1969 (Praha – RPD, 21:50 – 22:28 h.). Obnovená premiéra 14. 7. 1990 (32 min). Repríza 13. 1. 2013 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 19. 4. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 1. 3. 2017 (Rádio Retro, 12:54 h) v rámci pořadu Rádio Retro – Magická moc sedmiček; 26. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Současná hra a KÁNON 100 Milan Uhde; 17. 11. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) k výročí Mezinárodního dne studentstva a pádu komunistického režimu.

Vydala Radiotéka v roce 2015 (MP3).

Pozn.: Uvedeno v roce 2000 jako součást pořadu Páteční večer s Rudolfem Hrušínským.

Pozn.: „Portrét moderního ďábla 20. století.“ (I. Kotrlá)

Pozn.: Původní rozhlasová hra natočená v roce 1966 režisérem Jiřím Horčičkou podle scénáře Milana Uhdeho. Monologické absurdní drama, která je ostrou satirou na znásilňování osobní svobody člověka a zneužívání moci. Jedinou postavu hry, figuru, která je koncentrací bezohlednosti, lži, sprostoty, demagogie, podlosti a násilí, ztvárňuje v inscenaci skvěle Rudolf Hrušínský. (anotace)

Hra byla prakticky současně s českou verzí nastudována německy v produkci WDR/RB v roce 1967 a později ji natočil Slovenský rozhlas..

Lit.: kn (= Nešvera, Karel): Satira pro jednoho herce. In Večerní Praha, 14. 4. 1967.

Lit.: Štěrbová, Alena: Výběrčí. In Scéna, č. 19/1990 (recenze).

Štěrbová, Alena - Výběrčí 1. In Scéna 19-1990

Štěrbová, Alena - Výběrčí 2. In Scéna 19-1990

Lit.: anonym: Milan Uhde: Výběrčí. In web ČRo 3 Vltava, duben 2016 (článek). – Cit.: „Teda dobrej výběrčí vás najde v obýváku, ve špajzu, ve sklepě, na půdě, na zemi, na nebi, živý nebo mrtvý, jinak by k sakru nebyl žádnej výběrčí, žejo.“ Groteskní monodrama o možné podobě moderního ďábla s Rudolfem Hrušínským v titulní roli.

Jak později Milan Uhde vzpomínal, svou nejúspěšnější rozhlasovou hru Výběrčí napsal během dvou víkendů u tchána a tchyně: „Mluvčí se před posluchačem mění z komisního násilníka v zoufalého otroka užuž odhodlaného ke vzpouře, v milovníka, manžela a pak zase v agresora schopného služebně motivované vraždy na ženě, které před chvílí vyznával lásku. Jedna věta popírala druhou a monolog vrcholil vstupem dalšího Výběrčího, tentokrát ženského rodu.“

Scénáře Milana Uhdeho se ujal režisér Jiří Horčička, který pro titulní roli získal Rudolfa Hrušínského. V rozhlasovém éteru zabušil Výběrčí na domovní dveře poprvé v roce 1966 a lze si jen představovat, jak drtivý účinek Uhdeho podobenství o znásilňování osobní svobody a zneužívání moci na posluchače muselo mít. Nezadržitelný proslov titulní postavy, která je koncentrací bezohlednosti, lži, sprostoty, demagogie, podlosti a násilí, podal Rudolf Hrušínský skutečně skvěle.

Lit.: anonym: Milan Uhde: Výběrčí – 13. ledna. In web ČRo 2 Praha, leden 2013 (článek). – Cit.: Se začátkem roku 2013 vstupujeme, z pohledu rozhlasového vysílání, do roku jubilejního. Letos v květnu si připomeneme, že od okamžiku, kdy se z legendárního stanu v Praze ve Kbelích ozval signál, který tehdy měla možnost vnímat jen hrstka posluchačů, uplynulo už 90 let. Je proto zcela na místě, abychom se v současném našem vysílání vraceli k rozhlasové minulosti, k jejím světlým, někdy i temným stránkám.

Nedělní večer na stanici Dvojka je určen pro vysílání rozhlasových her. V něm se budeme jednoznačně setkávat se stránkami pozitivními, tedy s vynikajícími díly českého dramatického vysílání. S ohledem na fakt, že za těmi nejlepšími výsledky české rozhlasové dramatické tvorby stojí, kromě práce vynikajících dramaturgů minulosti, skvělí rozhlasoví režiséři, budeme další výběr nedělních titulů orientovat na osobnosti těchto režisérů.

Prvním v řadě je režisér Jiří Horčička, jehož rozhlasovým inscenacím zasvětíme ve vysílání Dvojky Českého rozhlasu následující 4 nedělní večery.

První v tomto malém cyklu Horčičkových děl se stane původní rozhlasová hra natočená v roce 1966 s názvem Výběrčí. Autorem této monologické absurdní hry, která je ostrou satirou na znásilňování osobní svobody člověka a zneužívání moci, je dramatik Milan Uhde. Jedinou postavu hry, figuru, která je koncentrací bezohlednosti, lži, sprostoty, demagogie, podlosti a násilí, ztvárňuje v inscenaci Rudolf Hrušínský.

Lit.: Tamchyna, Robert: Rozhlasový originál Horčička. In Týdeník Rozhlas 27/2015 (článek). – Cit.: „Režisér není učitel! Já jsem zrcadlem herce. Jestliže jsem si ho vybral, musím ho nějakým způsobem reflektovat, a ne ho učit! Do rozhlasového studia musí herec přijít už ‚řemeslně‘ připravený,“ řekl v rozhovoru pro Divadelní noviny rozhlasový režisér Jiří Horčička. Neuvěřitelný rozsah jeho uměleckého zaměření od realizací zvukové podoby knížek pro nejmenší čtenáře přes dobrodružnou literaturu až k filozofickým textům pro dospělé a navíc skoro šedesát let prožitých v Československém a Českém rozhlase – to všechno staví Jiřího Horčičku mezi rozhlasovými osobnostmi zastoupenými v nabídce e-shopu Radioteka.cz na první místo. Zmiňovali jsme zde už před časem důkazy vzájemného porozumění, které Karel Höger popisuje jako vzácné a důvěrné setkání „režisérova herce a hercova režiséra“. V Radiotéce je najdete například v dvoudílném přepisu Kiplingovy Knihy džunglí: Jsme jedné krve ty i já a Člověk jde k lidem, v adaptacích Čapkovy Války s Mloky a Věci Makropulos. Nechybí zde ani Högerova četba z pozapomenuté Vrbovy Borovice a Bassovy nestárnoucí knížky Klapbzubova jedenáctka. A jestliže jsme nedávno s odkazem na vrcholy rozhlasového herectví Rudolfa Hrušínského v nabídce Radiotéky vzpomněli také Horčičkovu režii mikrodramatu Milana Uhdeho Výběrčí, sluší se dnes doplnit i reakci samotného autora ceněného textu: „Je to moje nejsugestivnější, nejšílenější a nejrozhlasovější hra a díky Horčičkovi došla i zahraničního uznání!“

Ze starších titulů s charakteristickým režijním rukopisem Jiřího Horčičky už dříve vydaných na CD, které dnes najdete na webu Radiotéky, připomínám jeho režii Gogolova Revizora. Přemysl Hnilička na stránkách Týdeníku Rozhlas srovnal divadelní tvář Chlestakova (Jiří Kodet) konce šedesátých let s rozhlasovým alter ego Václava Postráneckého ze začátku let sedmdesátých: „Zatímco Chlestakov Kodetův z Činoherního klubu je typický městský hejsek, který nastalou situaci využívá čistě intelektuálně a jeho reakce na ni je promyšlená a cynická, Postránecký (a také Horčička) jej pojímá spíše pudově; vše, co se mu nabízí, přijímá jako primitiv, který je na několik hodin postaven nad ostatní primitivy.“

Novinkou mezi tituly Jiřího Horčičky v našem e-shopu jsou nyní například slavní Bídníci Victora Huga v hlavních rolích s Eduardem Cupákem jako chladným komisařem Javertem a jeho protihráčem Radoslavem Brzobohatým v roli Jeana Valjeana v citlivé hlasové proměně z trestance do postavy starosty Madelaina. Stranou vaší pozornosti by ovšem neměl zůstat ani další Bassův populární titul, seriálové zpracování Cirkusu Humberto, kde dobová kritika vedle jiného ocenila, že „…Jiří Horčička využil Bassovy schopnosti detailně pozorovat a viděné živě vyprávět. Žádné monotónní čtení, ale napínavé situace, odstíněné charaktery, pozoruhodné historky.“ A ještě jeden unikát: Horčičkovu rozhlasovou adaptaci Tří mušketýrů najdete v Radiotéce dokonce dvakrát. Nejprve v Nezvalově poetické úpravě z roku 1973 a také jako desetidílný seriál natočený v polovině devadesátých let v dramatizaci Jaroslavy a Jana Strejčkových. Ostatně byla to právě dlouholetá Horčičkova spolupracovnice, dramaturgyně Jaroslava Strejčková, která na otázku, u koho se vlastně pan režisér vyučil a kdo jsou jeho žáci, odpověděla vtipně a výstižně: „Nebyl žákem nikoho a nemá žáky. Je svůj.“

Lit.: Bojda, Tomáš: A jak jsme na tom s výběrčími dnes? In web RadioDock, 22. 2. 2019 (článek). – Cit.: Trezorové monodrama Výběrčí natočil režisér Jiří Horčička v roce 1966 v dramaturgii Karla Tachovského. Nadčasová hra (Vltava ji znovu uvedla 26. února) neztratila ani po více než padesáti letech nic ze svých uměleckých kvalit a bytostné naléhavosti. Koncentrace témat, nevyřčených vykřičníků i otazníků stále zasahuje přímočarostí, kterou Horčička vetknul do nahrávky s Rudolfem Hrušínským v titulní roli.

Už byly popsány stohy archů o tom, nakolik dramaturgie šedesátých let (nejen rozhlasová, ale i divadelní, filmová či literární) vybočila ze zaběhlých kolejí ideologických dogmat předchozí dekády, nakolik ovlivnila další vývoj a v čem její postupy obohatily budoucí inscenační praxi. V Horčičkově režii jen v tomto období vznikla řada inscenací, jež dnes řadíme do zlatého fondu původní rozhlasové hry (za všechny alespoň dvě symptomatické: Bylo to na váš účet, Linka důvěry). Výběrčí je v ohlášení anoncován jako groteska. Horčička žánrovou polohu Uhdeho hry umocnil obsazením Rudolfa Hrušínského, který v monologu postavy dokázal ztělesnit absurditu doby, modelové zlo i karikaturní, prostoduché buranství.

Typicky uhdeovská frazeologie řeči vyznívá v Hrušínského podání komicky i hrůzně. Jaký vlastně je Výběrčí? Trochu primitiv, trochu mluvka, trochu nebezpečný úředník, ale zároveň i poučený zaměstnanec, který o své profesi uvažuje a zná její možnosti. Možná až příliš dobře. Sebeopojné Výběrčího rozpravy Hrušínský akcentuje v pevné dikci a civilní rytmice nejednotných větných přízvuků. Přesně artikuluje, přehnaně však přitom zdůrazňuje některá slova a obraty, do nichž koncentruje někdy dvojsmyslné, někdy směšné teze. Civilistní herecký výraz bylo Hrušínskému vlastní, herec tento přístup od šedesátých let výrazně prosadil zejména ve filmu. Metoda plastické živočišnosti však u Hrušínského nejvíce rezonuje v přenosu tohoto hereckého pojetí k stylizované karikatuře, která se často oddává patosu rozšafné mluvy, zbytečných artikulačních ornamentů, jež charakterizují také Výběrčího. Postavu můžeme vnímat jako moderního ďábla, novodobého Mefista, který narušuje soukromí náhodným obětem, neustále ovlivňuje náš každodenní život. Hrušínský dokáže okamžitými modulačními přechody zachycovat hravou výřečnost i potlačovanou manipulativnost postavy, aby v prosté formulaci shrnul životní lopotu do lapidárního odhalení: „Člověk stráví půl života vedle práskačky a nic neví. Kdo takhle smejšlí, je práskač.“

Demagogie a manipulace, ohebná přizpůsobivost, institucionální byrokracie, nesmyslné předpisy na cokoli, odcizení, řečová klišé a bezohledné zlo. Tato a ještě další a další výstražná témata prosakují z Uhdeho hříčky, která ve zdánlivě prostém hávu naznačuje hlubší interpretační obrysy. Z dnešního pohledu se zdá skoro zarážející, kolik tušeného se objevuje v nedlouhém dílku autora, jenž se o pár let později zařadil na index umlčených spisovatelů po bok Pavla Kohouta, Ludvíka Vaculíka nebo Ivana Klímy.

Je doba výběrčích už za námi? Osobně mám pocit, že se nám to jimi občas přímo hemží.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Podobenství o znásilňování svobody a panování moci. In Týdeník Rozhlas, březen 2019 (článek). – Cit.: Fantasmagorický monolog Výběrčí napsal Milan Uhde podle vlastních slov “během dvou víkendů u tchána a tchyně” a vytvořil tak “rychlou střídu realistické situace vybírání za plyn a elektřinu se situacemi stále přízračnějšími, z nichž vyplývalo, že plyn a elektřina jsou zaplombovány a vyhrazeny jen vlastníkům zvláštních povolení”. Z monologu hlavní postavy – ona jediná je ve hře slyšet, byť jsou přítomny, leč neslyšeny ještě postavy partnerské dvojice bydlící v navštíveném bytě – vyplývá, že se ocitáme ve světě spoutaném totalitním režimem, který obdařil jen některé vyvolené absolutním výkonem práva, či lépe bezpráví. Obyčejní lidé jsou tu vystaveni šikaně, žádostem o úplatky, obtěžování a brutálnímu nátlaku, který nemůže skončit dobře.

Uhdeho textu si všiml pražský šéfrežisér Jiří Horčička a okamžitě projevil zájem hru inscenovat s Rudolfem Hrušínským. Uhde pochopitelně souhlasil; bylo však nutno nějakou dobu počkat, protože oslovený herec byl velice vytížen a neměl na natáčení volný termín. Autor se už obával, že režisér obsadí jiného herce, ten však věděl, že s nikým jiným natáčet nechce. A dobře udělal: Rudolf Hrušínský tu podává životní výkon, jeho výběrčí je žoviální, laxní, potrhle zamilovaný, devótně vstřícný, ale také zupácky arogantní, demagogicky žvanivý a nakonec také smrtelně zuřivý. Tyto polohy střídá herec s takovou rychlostí a plynulostí, že šokovanému posluchači nezbývá než nechat se jím vést přes absurdní zátočiny Uhdeho textu.

Horčičkovu inscenaci odmítl vysílat ředitel Karel Hoffmann (později neblaze proslulý zablokováním rozhlasového vysílání v srpnu 1968) a teprve po interních tahanicích došlo na premiéru s tím, že žádné reprízy už být nesměly. Okupace Československa “bratrskými” vojsky to už jen potvrdila a obnovená premiéra se mohla konat až 14. července 1990.

Jinak k Uhdeho hře přistoupila Iva Kotrlá: v brněnském ineditním Hostu (1986-1987) vyšel její článek, v němž ji vysvětlovala skrze křesťanskou symboliku. Povšimla si, že Uhdeho hlavní postava prosloví během svého monologu “magických 3 333 slov a posluchač má před sebou portrét ďábla moderního dvacátého století”. Na tento výklad upozorňuje ve své recenzi (Scéna, 19/1990) výtečná Alena Štěrbová, která zmiňuje také zvýšenou kumulaci biblických jmen, kterými výběrčí své oběti postupně oslovuje. Zároveň však tento výklad zpochybňuje a upozorňuje na zásadnější prvek; hra ji šokovala “koncentrací demagogie, bezohlednosti, lži, sprostoty, podlosti, násilí. (…) Geneze absurdní moci je složitá a v různých fázích vývoje může být i zcela nenápadná nebo dokonce zdánlivě mít pozitivní charakter. V každém z nás je zárodek výběrčího a pro jeho obhajobu máme desítky argumentů (…). Získání moci nese vždy s sebou jednak ztrátu osobní svobody, jednak si nese v sobě zárodek násilí.”

Výběrčí se okamžitě objevil také v německém rozhlase pod názvem Gassman (1967, režie Heinz-Wilhelm Schwarz). Hlavní a jedinou postavu hrál Helmut Qualtinger, jenž ji opatřil německým dialektem. V roce 2002 vzniklo také slovenské nastudování (Vyberač, režie Robert Horňák) s Jozefem Vajdou. Experimentálně se hry chopil také Roman Štětina, který několik replik Uhdeho hry použil v minutové hře Výběrčí u zpovědi (dalším účinkujícím je otec Eberhard v podání Františka Němce ze hry Felixe Mitterera Zpověď). Nám ale vltavská dramaturgie v cyklu Kánon 100 nabídne původní inscenaci s nezaměnitelným Rudolfem Hrušínským.