Děsně moc práce (1965)

Miloš Rejnuš. Variace na hru A. Millera Smrt obchodního cestujícího. Hudba Karel Kupka. Inspicie Mirek Balla. Mixáž Marie Marková. Asistentka režie Marie Friedlová. Režie Věra Pražáková.

Osoby a obsazení: Willy, obchodní cestující (Alois Müller), Linda, jeho žena (Zora Rozsypalová), Harold, jejich syn (Ladislav Mrkvička), Šéf (Bohuslav Čvančara), jeho žena (Alena Tománková), dcera (Ondra Volná), syn (Josef Przebinda), pánové ze železničního ředitelství (František Šec a Přemysl Matoušek), pán ze střelnice (Milan Koutný), sportovec (Ivan Misař), Filip, řidič (Karel Vochoč), jiný řidič (Miroslav Olejníček), muž v předpokoji (Jaroslav Nedvěd), sekretářka (Blanka Meierová), slečna (Zdena Vařechová), hlasatel (Zbyněk Průša), reportér (Stanislav Malý), úvodní verše (Lubor Tokoš), lidé z hotelu (Věra Lišková, Marta Bielecká, Josef Kříž).

Nastudovala Ostrava v roce 1965. Premiéra 4. 2. 1966 (Československo 2, 19:45 – 21:15 h). Pravděpodobně smazáno.

Lit.: anonym: Zcela jiná smrt obchodního cestujícího. In Rozhlas, roč. 33, čís. 6 (7.-12. 2. 1966, s. 16) – citace: „Obchodní cestující Willy Loman není zde už jen pasívním produktem společnosti (…), nýbrž i aktivním nositelem zla, jako konec konců každé maloměšťáctví.“ – Poslední hra M. Rejnuše.

Lit.: Hájková, A.: Děsně moc práce. In Rovnost, 5. 2. 1966, s. 3 (recenze).

Lit.: Hájková, A.: Posmrtná premiéra Miloše Rejnuše. In Práce, 4. 2. 1966, s. 3 (recenze).

Lit.: Šafaříková, D.: Posmrtná premiéra Miloše Rejnuše. In Práce, 4. 2. 1966, s. 5 (recenze).

Lit.: Uhde, Milan: Co na sebe vím VII. In Divadelní noviny, 4. 5. 2010 (vzpomínky). – Cit.: (…) Měl jsem rád Milošovu hru Děsně moc práce inspirovanou zavražděním prezidenta Kennedyho: organizátoři jeho vraždy mají pracovně velmi náročný úkol a vyrovnávají se s ním s vynaložením všech sil. Na mou radu předeslal Miloš této hře moto Vladimíra Holana: Práce? Ano, ale co je práce? Býti topičem v krematoriu…?

Lit.: Dufková, Eugenie: Na okraj. Philosophica Aesthetica 33 – Musicologica Olomucensia IX. Olomouc, Univerzita Palackého, 2007 (článek). – Cit.: (….) 22. listopadu l963 byl v Dallasu spáchán atentát na prezidenta Spojených států amerických Johna F. Kennedyho. Skličující událost přesvědčila autora, že tragické konflikty nelze hledat jen v minulosti a rozhodl se vytvořit trilogii her, jejichž tématem měl být atentát na hlavu státu. Trilogie měla vycházet ze tří historických údobí, vždy v blízkosti všeobecně známého díla: východiskem měl být základní motiv literární předlohy – přitom původní téma zamýšlel autor dovést jinam. První hrou trilogie byla rozhlasová hra Děsně moc práce (Smrt obchodního cestujícího II), druhý díl měl tvořit Urhamlet, třetí pak téma antické, látku k němu hledal. Základem měl být příběh muže, jehož posláním a zároveň jediným úkolem bylo chránit prezidenta v případě atentátu. K atentátu dojde a ve zlomku vteřiny před smrtí měla se celá hra odehrát jako předsmrtná úvaha o tom, je-li možno tuto oběť žádat. Literární předlohu stále nemohl najít. (…)

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)