Weisman a rudá tvář (1992)
George Tabori. Hra evropského divadelníka otevírající pod sarkastickým označením „židovský western“ zásadní téma utrpení utlačovaných a hledání vlastní identity. Překlad Josef Balvín. Hudba Jiří Váchal. Dramaturg Oldřich Knitl. Režie Josef Červinka.
Osoby a obsazení: vypravěč (Jiří Ornest), Weisman (Vlastimil Brodský) a Rudá tvář (Jan Vlasák).
Natočeno 1992 (65 min.). Repríza 14. 9. 2004 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h); 12. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h) v cyklu Klub rozhlasové hry; 19. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.
Pozn.: Vítězná hra Prix Italia 1978.
Text hry in: Svět a divadlo 4/1991.
Alternativní název: Weissmann a rudá tvář.
Lit.: anonym: George Tabori: Weissmann a Rudá tvář. In web ČRo 3 Vltava, 12. září 2017 (článek). – Cit.: Hra otevírající pod sarkastickým označením „židovský western“ zásadní téma utrpení utlačovaných a hledání vlastní identity. Českého nastudování se v roce 1992 ujal režisér Josef Červinka, který přizval ke spolupráci Vlastimila Brodského (Weissmann), Jana Vlasáka (Rudá tvář) a Jiřího Ornesta (Vypravěč).
Ve hře Weissmann a Rudá tvář (nebo také Bílý muž a Rudá tvář) se na poušti potkávají židovský vdovec Weissmann a indián Rudá tvář. Oba dobře znají ponížení a utrpení, které člověku může přinést jeho původ, náboženství nebo etnická příslušnost, přestože, jak píše Tabori, „pod kůží jsou všichni lidé stejní“. V závěru hry, kterou autor s ironií sobě vlastní opatřil podtitulem „židovský western“, se spolu trumfují výčtem příkoří, která jim život přinesl, i když je jasné, že takový souboj může mít stěží skutečného vítěze.
Weissmanna jsem nejdřív napsal jako povídku, byla to poslední věc, kterou jsem dokončil ještě v New Yorku. Byla to tehdy velmi těžká a nepříjemná doba, neboť to staré tolerantní „manželství“ černochů a židů se začalo rozpadat. V jednom newyorském levicovém nočním klubu intelektuálů došlo tenkrát k velké roztržce mezi černochy a bělochy. Černoši se proti nám ostře postavili a zařekli se, že od nás už nikdy nepřijmou žádnou pomoc. Druhým impulsem, dá-li se to tak nazvat, bylo vyprávění jednoho mého přítele, původem indiána z kmene Čerokézů, který ale žil v New Yorku, měl za ženu bělošku a byl veteránem vietnamské války. Někdy začátkem 60. let mi vyprávěl historii svého dědečka, který bojoval ve válce Severu proti Jihu proti Lincolnovi. George Tabori v rozhovoru pro časopis SAD 1991
Do podoby rozhlasové hry zpracoval Tabori Weissmanna v roce 1979 pro inscenaci západoberlínské stanice RAIS. Některé postavy z divadelní verze v ní chybí (Lovec a Rút), zato je v ní významný part pro vypravěče, kterého si autor zahrál sám. Inscenace získala následně první cenu na festivalu Prix Italia.
V roce 1990 se divadelní hra Weisman und Rotgesicht umístila v anketě Theater heute jako nejlepší německy psaná hra roku. Stejné ocenění za ni Tabori získal také na festivalu současné dramatiky v Mülheimu.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Pro rozhlas upravil George Tabori.
Rozhlasová hra v nastudování Jörga Janningse v produkci NDR (1978) obdržela cenu Prix Italia 1978 v Milanu.
—————-
Světová premiéra divadelní hry 23.3.1990, Akademietheater, Wien (Režie George Tabori a Martin Fried).
Knižně česky : SAD 1991/4 a George Tabori – Černé mše (Větrné mlýny, Brno, edice Dramatické texty sv. 15, 1999)