Úklady a láska (1953)

Friedrich Schiller. Překlad Vladimír Šrámek. Rozhlasová úprava a režie Přemysl Pražský. Hudbu na motivy Carla Phillipa Emmanuela Bacha složil Miloš Smatek. Hraje rozhlasový symfonický orchestr, řídí Josef Čech. Dramaturg Dalibor Chalupa.

Osoby a obsazení:   von Walter, president (Bedřich Karen), Ferdinand, jeho syn (Václav Voska), von Kalb, dvorní maršál (Bedřich Veverka), lady Wilfordová, knížecí milenka (Vlasta Fabianová), Wurm, presidentův tajemník (Karel Höger), Miller, městský hudebník (Bedřich Vrbský), Millerová, jeho žena (Zdenka Baldová), Luisa, jeho dcera (Blanka Hlavová), Žofie, panská lady Milfordové (Drahomíra Hůrková), knížecí komorník (Bedřich Bobek) a další. Komentář Karel Beníško.

Natočeno 1953 (155 min.). Repríza 12. 12. 1954 (Praha I, 19:30 – 22:10 h.) v cyklu Nedělní divadelní večery; 28. 5. 1963 (Praha, 19:30 – 22:10 h.) v cyklu Přehlídka rozhlasové tvorby; 11. 6. 2011 (ČRo 3 Vltava)  v cyklu Rozhlasové jeviště.

Lit.: anonym: Friedrich Schiller: Úklady a láska. In web ČRo 3 Vltava, 11. červen 2011 (článek). – Cit.: 11. června 2011 uvádíme na vltavském rozhlasovém jevišti po Johannu Wolfgangu Goethovi dalšího velkého německého básníka; Goethova přítele a mladšího souputníka Friedricha Schillera. Z jeho raných her vybíráme tentokrát tragédii Úklady a láska, v rozhlasové inscenaci Přemysla Pražského z roku 1953 s výborným hereckým obsazením – Václavem Voskou, Bedřichem Karenem, Karlem Högerem, Vlastou Fabiánovou, Zdenkou Baldovou a dalšími skvělými herci.

Ve své slavné přednášce Divadlo jako mravní instituce proslovené roku 1784 zformuloval Friedrich Schiller, jaké by mělo být poslání dramatického umění a můžeme se domnívat, že při tom vycházel z autorských zkušeností s uvedením a přijetím svých prvních tří her Loupežníků, Fiesca a Úkladů a lásky. Posledně jmenovaná tragédie (původně nazvaná podle hlavní ženské hrdinky Luisa Millerová) měla v mannheimském divadle premiéru ve stejném roce -15. dubna 1784.

Nejen původní název hry, ale i žánr rodinné měšťanské tragédie, připomíná o deset let starší a velmi ceněnou Lessingovu Emilii Galotti. Stejně jako u Lessinga i v Schillerově hře zaplatí počestná měšťanská dívka svým životem za zájem, který vzbudila v mocném šlechtici. Tragédie Úklady a láska však nabízí příběh s mnohem komplikovanějšími a tedy modernějšími hrdiny. Rozporuplně nejednoznačný je především Ferdinand, jehož láska k chudé měšťanské dcerce Luise je také projevem osobní vzpoury proti všemocnému otci. Prezident von Walter, zvyklý prosazovat svoje zájmy bezskrupulózními intrikami, se ovšem na Ferdinandovy city neohlíží, ale rozhodne se ho tvrdě přivést k rozumu vynuceným sňatkem s Lady Milfordovou – jakoby chtěl synovu vzpouru potlačit s exemplární přísností. Luisa si na rozdíl od Ferdinanda hloubku společenské přehrady, která milence navzájem dělí, uvědomuje mnohem realističtěji. Možná tuší, že z piedestalu, na který ji postavila Ferdinandova absolutní láska, ji intrika prezidenta von Waltera a jeho tajemníka Wurma snadno svrhne dolů. Triumfovat nad světem mocenských intrik mohou nakonec Ferdinand a Luisa jen svou smrtí. (…)

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)