Zpověď (2005)
Felix Mitterer. Překlad Magdalena Štulcová. Hudební improvizace Petr Mandel. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Aleš Vrzák.
Osoby a obsazení: Otec Eberhard (František Němec), Martin (Ivan Řezáč), Martin – dítě (Mikuláš Veselý) a Sebastian (Tobiáš Vacek).
Natočeno v roce 2005. Premiéra 15. 11. 2005 (Vltava, 21:30 – 22:30 h.; 57 min.). Repríza 9. 6. 2009 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Evropská rozhlasová hra; 30. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h).
Lit.: anonym: Jak se dělá rozhlas – Otvírání zpovědních tajemství. In Týdeník Rozhlas 42/2005 (rozhovor s Alešem Vrzákem). – Cit.: Vítězství v soutěži rozhlasových her Prix Italia je zárukou vysoké kvality. Dramaturga Hynka Pekárka však k uvedení hry rakouského dramatika Felixe Mitterera Zpověď přivedlo nejspíš především její velmi současné téma – zneužívání dětí. V tomto případě konkrétně církevními představiteli. O hře a jejím natáčení jsme si povídali s rozhlasovým režisérem Alešem Vrzákem.
Co vás na této hře nejvíce zajímalo?
Zdá se mi, že za posledních zhruba pět let se téma zneužívání dětí začíná ve zprávách objevovat stále častěji. Člověk, který děti zneužívá, s nimi dokáže geniálně navázat soulad, čehož bohužel využije hrůzným způsobem. Oběti často ani nevědí, že jsou zneužívány. To je hlavní téma, které mne na hře Zpověď zaujalo.
Téma hry je velmi choulostivé a navíc zde přímo vystupuje i dítě. Jak jste to řešil?
Kluk, kterého jsem si vybral, byl velmi šikovný, ale když mi řekl, že je mu devět let, polilo mne horko. Jeho rodiče k tomu ale přistoupili skvěle. Dohodli jsme se, že chlapec nebude znát celý vývoj té postavy. Odhalíme mu jen jednu vrstvu a to, co se s ním jako hlavním hrdinou děje dalších třicet let, už znát nebude. Ty situace jsou tak tvrdé, že by nebylo dobré dítě s nimi seznamovat.
Pro jakého posluchače jste hru natáčel?
Naprosto pro všechny. My se stále bojíme pojmenování tohoto tématu. Zavíráme oči, až najednou zjistíme, že se to v nějakém souboru děje už dvacet let. Účastníky třeba dokonce známe, leccos můžeme i tušit, ale nikdo se na tím nepozastavíme. To je špatně. Děti jsou manipulovány do situace, se kterou nedokáží zacházet.
Vy sám jste se setkal s nějakým takovým případem?
Zaznamenal jsem to v jednom nesmírně slavném amatérském divadle, které reprezentovalo republiku po světě a tam se to dělo přes dvacet let.
Většina hry se odehrává v komorním prostředí zpovědnice. Jak jste navodil pocit intimity prostoru?
To je problém, který právě řeším. Postavy se při dialogu nevidí, a ten tudíž probíhá jiným rytmem, než když se na sebe díváme. To samozřejmě dialog trochu zdržuje. Běžně vyčteme něco z očí, tváří, gest. To je pro mne základní oříšek, jestli se takový dlouhý text dá v takovémto zpomaleném tempu vydržet.
Lit.: anonym: Felix Mitterer: Zpověď. In web ČRo Čtenářský deník, 9. 6. 2009 (článek). – Cit.: Hry rakouského dramatika Felixe Mitterera často vyvolávají – i přes nesporný úspěch u publika – vzrušené diskuze. Příčinou jsou aktuální a mnohdy i provokativní náměty. Takovou je i rozhlasová hra Zpověď, v níž Mitterer reaguje na řadu skandálů v katolické církvi spojených s pohlavním zneužíváním mladistvých. Hra byla poprvé uvedena v roce 2004 veřejnoprávním rakouským rozhlasem ORF, kde byla vyhlášena nejlepší hrou roku. V témže roce získala hlavní cenu prestižního festivalu rozhlasu a televize Prix Italia. Hru Zpověď Felixe Mitterera, která si v Rakousku našla již cestu i na jeviště, uvádí Český rozhlas 3 – Vltava v úterý 9. června ve 21.30 hodin s Františkem Němcem a Ivanem Řežáčem v hlavních rolích. Hra byla natočena v roce 2005.
Hry rakouského dramatika Felixe Mitterera často vyvolávají – i přes nesporný úspěch u publika – vzrušené diskuze. Příčinou jsou aktuální a mnohdy i provokativní náměty. Takovou je i rozhlasová hra Zpověď, v níž Mitterer reaguje na řadu skandálů v katolické církvi spojených s pohlavním zneužíváním mladistvých. Hra byla poprvé uvedena v roce 2004 veřejnoprávním rakouským rozhlasem ORF, kde byla vyhlášena nejlepší hrou roku. V témže roce získala hlavní cenu prestižního festivalu rozhlasu a televize Prix Italia. Hru Zpověď Felixe Mitterera, která si v Rakousku našla již cestu i na jeviště, uvádí Český rozhlas 3 – Vltava v úterý 9. června ve 21.30 hodin s Františkem Němcem a Ivanem Řežáčem v hlavních rolích.
Felix Mitterer Narodil se 6. února 1948, otec byl rumunský uprchlík, matka- chudá rolnická vdova ho dala hned po narození k adopci. Chlapec vyrůstal v rodině zemědělců v Kitzbühelu a Kirchbergu a projevoval neobyčejný zájem o vzdělání a literaturu. Vystudoval učitelský ústav a poté 10 let pracoval na celním úřadu v Innsbrucku, jeho touhou však bylo stát se spisovatelem.
V roce 1970 debutoval v ORF rozhlasovou hrou „Kein Platz für Idioten“. Po jejím úspěšném uvedení se stal svobodným spisovatelem.
Od roku 1977 píše Mitterer i pro divadlo. Jeho hry a byly oceněn mnoha cenami v Rakousku i v zahraničí. (např. 1992 Adolf-Grimme-Preis, 2001 Ernst-Toller-Literaturpreis, 2004 Prix Italia) V současné době žije s rodinou v Irsku.
V České republice byly úspěšně uvedeny jeho hry Účtování v domě božím, Návštěvní hodiny a další. Rozhlasovou hru Zpověď, která získala hlavní cenu festivalu Prix Italia 2004, nastudoval v roce 2005 Český rozhlas.
Lit.: Langr, Tomáš: Inu,jaký mám z toho dojem. In Facebook, 3. 6. 2017 (komentář pod statusem Miroslava Ponomareva). – Cit.: Hra na mě působí prvoplánově. Slyšel jsem dva monology. Jak se z čistého stal hříšník a z hříšníka čistý. Místy snaha o dramatickou situaci, například jak se sápe rozzlobený kajícník ve zpovědnici na faráře… Dva herci mluví buď bez prožitku, a pro mě nevěrohodné a jindy přehrávají. Jako by dramaturg nebyl přítomen a režisér nevěděl, jak to uchopit. A řekl hercům: Tak to nějak řekněte a natočíme to.
Pro mě je vzrušující balancovat na hraně viny, lásky, pravdy a mravnosti. A to, myslím, nebylo z textu autora vytěženo. Přišlo mi to odvyprávěné.
Pěkný moment, kdy jsem se zastavil bylo zvolání „táto“ od chlapce na faráře. Přilnutí dítěte k nadřízenému a hledání otcovské lásky.
Závěr jednoznačný: Svázaný chlapec vyskočí z kufru auta jako by mu nevadilo, že ho táta svázal a vezl na smrt a pak se ptá „kam jdeš? “ Ten se jde zabít a farář vede „zachráněné“ dítě k matce do bezpečí.
A co kdyby měl otec chlapce dilema: chci se zabít nebo napravit své hříchy na dítěti? Chci své dítě svěřit tomu, kdo mě znásilňoval? A co kdyby farář opět pookřál, když vezme chlapce za ruku a nebylo by jisté, zda li ho k matce odvede? Co kdyby on musel překonat své pokušení….
Nečetl jsem text a jsem jen ochotník, ale mám rád na divadle více plánů.
Přesto je to neotřelé téma, které se stále zametá pod koberec. Proto je dobré si to poslechnout. Aféra Mns. Graubnera a jiných jsou řešeny maximálně přeložením duchovních na jiné místo, kde opět mohou páchat zločiny na dětech.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Vítězství v soutěži rozhlasových her Prix Italia je zárukou vysoké kvality. Dramaturga Hynka Pekárka však k uvedení hry rakouského dramatika Felixe Mitterera Zpověď přivedlo nejspíš především její velmi současné téma – zneužívání dětí. V tomto případě konkrétně církevními představiteli. O hře a jejím natáčení jsme si povídali s rozhlasovým režisérem Alešem Vrzákem.
Co vás na této hře nejvíce zajímalo?
Zdá se mi, že za posledních zhruba pět let se téma zneužívání dětí začíná ve zprávách objevovat stále častěji. Člověk, který děti zneužívá, s nimi dokáže geniálně navázat soulad, čehož bohužel využije hrůzným způsobem. Oběti často ani nevědí, že jsou zneužívány. To je hlavní téma, které mne na hře Zpověď zaujalo.
Téma hry je velmi choulostivé a navíc zde přímo vystupuje i dítě. Jak jste to řešil?
Kluk, kterého jsem si vybral, byl velmi šikovný, ale když mi řekl, že je mu devět let, polilo mne horko. Jeho rodiče k tomu ale přistoupili skvěle. Dohodli jsme se, že chlapec nebude znát celý vývoj té postavy. Odhalíme mu jen jednu vrstvu a to, co se s ním jako hlavním hrdinou děje dalších třicet let, už znát nebude. Ty situace jsou tak tvrdé, že by nebylo dobré dítě s nimi seznamovat.
Pro jakého posluchače jste hru natáčel?
Naprosto pro všechny. My se stále bojíme pojmenování tohoto tématu. Zavíráme oči, až najednou zjistíme, že se to v nějakém souboru děje už dvacet let. Účastníky třeba dokonce známe, leccos můžeme i tušit, ale nikdo se na tím nepozastavíme. To je špatně. Děti jsou manipulovány do situace, se kterou nedokáží zacházet.
Vy sám jste se setkal s nějakým takovým případem?
Zaznamenal jsem to v jednom nesmírně slavném amatérském divadle, které reprezentovalo republiku po světě a tam se to dělo přes dvacet let.
Většina hry se odehrává v komorním prostředí zpovědnice. Jak jste navodil pocit intimity prostoru?
To je problém, který právě řeším. Postavy se při dialogu nevidí, a ten tudíž probíhá jiným rytmem, než když se na sebe díváme. To samozřejmě dialog trochu zdržuje. Běžně vyčteme něco z očí, tváří, gest. To je pro mne základní oříšek, jestli se takový dlouhý text dá v takovémto zpomaleném tempu vydržet.