Don Jean aneb Strašlivý hodování (1969)

Přidal: Přemek |

Srpen 16, 2005

Jaroslav Tafel. Komedie s použitím zlomků české hry z 18.století a jiných dobových textů. Scénická hudba Vadim Petrov, řídí Jiří Váchal. Zvuk Vladimír Bako. Záznam a střih Anna Suchánková. Asistent režie František Hrdlička. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: principál / Smrt (Milan Mach), Don Jean (Jan Přeučil), Don Karlos (Petr Štěpánek), Don Roberto, jejich strejček (Miloš Nedbal), Hanstvuršt, sluha Dona Karlose, pak Dona Jeana (Bohumil Bezouška), Harlekýn, sluha Dona Roberta (Josef Velda), Dona Eleonora, snoubenka Dona Karlose (Helena Lehká), Marina, služka (Hana Smrčková), poustevník (Zdeněk Hodr). Dále účinkují Rudolf A. Strejka, Artur Šviha a Hana Brothánková.

Natočeno v roce 1969. Premiéra 25. 12. 1969 (Praha, 15:15 – 16:30 h.; 76 min.). Repríza 30. 3. 2008 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.).

Text in: Tafel, Jaroslav: Don Jean aneb Strašlivý hodování. Praha : Dilia, 1973. – Komedii Don Jean aneb Strašlivý hodování, inspirovanou nalezenými zlomky staré české donchuanovské hry a napsanou jazykem 18. století, přepracoval později na celovečerní jevištní představení, jež uvedlo v roce 1972 Divadlo J. K. Tyla v Plzni, hra však byla po první repríze z politických důvodů stažena z repertoáru.

Lit.: anonym: Rozhlasová hra: J. Tafel: Don Jean aneb Strašlivý hodování – 30.3. In web ČRo 2 Praha, březen 2008 (anotace). – Cit.: Postava svůdníka a rouhače Dona Juana se v českém prostředí proslavila nejen díky slavné Mozartově opeře, ale v době národního obrození se stávala známou zejména díky českým loutkářům. Jedním z textů loutkářského Dona Juana, z něhož se zachovaly do dnešní doby pouze zlomky, se nechal inspirovat dramatik Jaroslav Tafel, který na jeho motivy napsal parafrázi s názvem Don Jean aneb Strašlivý hodování. (…)

Lit.: anonym: {Don Jean aneb Strašlivý hodování}. In Československý rozhlas 36/1969, č. 56, s. 9 (recenze). – Cit.: „O práci režiséra Josefa Henkeho na této hře lze mluvit jako o příkladu nepředstíraného, citlivého a zcela zásadního režisérova spoluautorství, přestože kromě několika malých úprav nezasahoval do textu. Máme na mysli především duchaplnou a důslednou stylizaci inscenace jako divadla na divadle, a Henkeho příslovečnou už schopnost dokonale plastického, intonačního a rytmického vypracování textu, které jako by ozářily všechny, i ty nejméně markantní složky díla.“

Lit.: Zajíčková, Markéta: Rozhlasové inscenace Josefa Henkeho v 60. letech. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010 (diplomová práce).

Rozhlasové hry