Zvonová panna (1988)

Přidal: Přemek |

Srpen 25, 2008

Markéta Jahodová. Pohádka. Hudba Jan Šimíček, instrumentální soubor řídí autor. Zvuk Josef Daněk. Záznam a střih Marie Stojanová. Asistentka režie Jana Krátká. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: král (Jiří Lábus), rádce (Oldřich Kaiser), Matouš (Rostislav Čtvrtlík), Terezka (Ivana Vavrová), Zvonová panna (Nataša Kalousová), babička (Libuše Billová), kapitán (Jiří Pecha).

Nastudovalo Brno. Natočeno 23. 6. 1988 (studio 7, 9:00 – 18:00 h.; 52 min.). Repríza 2. 8. 2015 (ČRo 2 Praha, 13:00 h).

Lit.: anonym (= Hložková, Hana): Markéta Jahodová: Zvonová panna. In web ČRo 2 Praha, srpen 2015 (článek). – Cit.: Když se zvony taví na děla, nevěstí to nic dobrého. Přesvědčí vás o tom vyprávění, ve kterém si roli krále zahrál skvělý Jiří Lábus. A kdo mu s řízením králoství asi tak mohl radit? No přece Oldřich Kaiser!

Byl jeden král a ten měl rád bicí hodiny. Jeho momentální chlouba, nové věžní hodiny, ale vůbec neodbíjely, což mu kazilo radost. Se svým rádcem se proto vydal za zvonařem Matoušem, který do věžních hodin musí za jeden den ulít zvon cimbál, jinak se mu zle povede.

V pohádce Markéty Jahodové o králi posedlém svou sbírkou tak, že kvůli ní neváhá vyhlásit okolním královstvím válku, se zjevuje Zvonová panna jako posel dobrých i špatných zpráv. Tím ale pohádková zápletka nekončí.

Rozeznít zvon věžních hodin umí jen dobrý zvonař, který je ale v nebezpečí, že přitom probudí tajemnou bytost, jejímuž mámení nelze nepodlehnout. Matoušova Terezka o tom už leccos slyšela. A tak mu raději při odlévání sama pomáhá.

Jenže co počít, když láska Matouše k Terezce je tak velká, že rozezní nejen srdce zvonu, ale také srdce zvonové panny. Její kouzlo způsobí, že se do ní Matouš bezhlavě zamiluje a poté ho čeká mnoho trápení. Nešťastná Terezka se ale rozhodne, že Matouše za jakoukoliv cenu ze zvonového kouzla vysvobodí.

Rozhlasové hry