Normální okruh (2005)

Přidal: beatman |

Listopad 14, 2005

Jean-Claude Carrière. Dialog policejního komisaře s udavačem má překvapivé rozuzlení. Překlad a rozhlasová úprava Michal Lázňovský. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: komisař (Jiří Lábus), informátor (Viktor Preiss) a strážný (Tomáš Karger).

Natočeno v roce 2005. Premiéra 24. 11. 2005 (Vltava, 20:00 – 21:20 h.). Repríza 31. 10. 2007 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.), 17. 11. 2014 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.), 7. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 23. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli; 18. 9. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama; 4. 2. 2024 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Pozn.: Viktor Preiss získal Zvláštní uznání za mimořádný rozhlasový herecký výkon v inscenaci „Normální okruh“ v Prix Bohemia Radio 2006.

Lit.: anonym: Medvecká a Preiss zvítězili v rozhlasové anketě. In web IHned, 9. 10. 2006 (článek). – Cit.: Taťjana Medvecká a Viktor Preiss zvítězili v desátém jubilejním ročníku ankety Neviditelný herec aneb Nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu.

Taťjana Medvecká a Viktor Preiss zvítězili v desátém jubilejním ročníku ankety Neviditelný herec aneb Nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu. Její výsledky byly vyhlášeny v přímém přenosu pořadu Tobogan, který z pražského Divadla U hasičů vysílala stanice Praha.

Druhá místa patří Květě Fialové a Janu Hartlovi, třetí skončili Barbora Hrzánová a Rudolf Pellar. Nejúspěšnější rozhlasovou hrou se stal Zámek Franze Kafky v režii Dimitrije Dudíka.

Podle moderátora Aleše Cibulky přišlo do ankety prostřednictvím hlasovacích lístků v Týdeníku Rozhlas, internetu a zpráv SMS 2968 hlasů, což je o téměř osm stovek více než loni. Nominováno bylo třiadvacet herců a hereček za role v rozhlasových hrách či četbách na pokračování odvysílaných ve školním roce 2005/2006. Hlasovalo se od začátku července, uzávěrka byla v polovině září.

Medvecká dosáhla prvenství díky titulní roli v dokumentu o Marlene Dietrichové z cyklu Velké osudy. Preiss si srdce rozhlasových posluchačů získal za četbu z knihy Mozart Valerije Brjusova a za rozhlasovou hru známého filmového scenáristy Jeana-Clauda Carriera Normální okruh.

Tento brilantně napsaný dialog mezi policejním vyšetřovatelem a jeho dlouholetým informátorem s překvapivou pointou se v překladu Michala Lázňovského a v režii Hany Kofránkové letos objevil i na scéně pražské Violy – Preissovým protihráčem je Jiří Lábus. Představení je součástí cyklu Rozhlasová hra na jevišti a ve Viole se objevuje jednou měsíčně.

„Jsou akce, které mají smysl a tato anketa je jednou z nich. Rozhlas je dnes menšinovým žánrem určitého posluchačského okruhu. Jde o kultivované publikum, které si vybírá své pořady. Cena mě těší i proto, že lidé si dají tu práci a odešlou své hlasy,“ řekl Preiss.

Lit.: anonym: Rozhlasová hra: Jean-Claude Carriere: Normální okruh – 31.10. In web ČRo 2 Praha, říjen 2007 (článek). – Cit.: Jean-Claude Carriere je jedním z nejznámějších francouzských dramatických autorů. Proslul zejména jako autor scénářů k filmům, z nichž řada byla uvedena i u nás, např. Valmont Miloše Formana či Deník komorné Louise Buńuela. Souběžně s filmem píše Carriere i pro divadlo. Rozhlasovou inscenaci jeho hry Normální okruh uvádí Český rozhlas 2 – Praha dnes ve 20:05 hodin. V brilantně napsaném dialogu, který se rozvíjí až po překvapivou pointu mezi Vyšetřovatelem a dlouholetým policejním Informátorem, se v režii Hany Kofránkové představí Viktor Preiss a Jiří Lábus.

Jean-Claude Carriére
Narodil se 17. září 1931 v Colombieres-sur-Orb ve vinařské rodině. Vystudoval filozofickou fakultu (dějiny), nicméně profesi historika se nikdy nevěnoval. Učarovalo mu totiž psaní. V roce 1957 vydal svůj první román Ještěrka (Lézard) a v témže roce se poznal s francouzskými režiséry a herci Pierrem Étaixem a Jacquesem Tatim (Prázdniny pana Hulota). Zároveň se věnuje psaní a překladu divadelních her – zvláště ve spolupráci s režiséry Jean-Louis Barraultem a Peterem Brookem.

Stručný výběr z díla:

Divadelní hry L´Aide-Memoire 1968 (česky Zápisník, překlad L. Kopáčová a Tahák, překlad E. Bezděková) La Conférence des oiseaux 1979 (Ptačí sněm, překlad Marek Matějka) Le Mahabharata 1985 (Mahábhárata, překlad Nina Vangeli) La Terrasse 1997 (Terasa, překlad Matylda a Michal Lázňovských)

Filmové scénáře
Deník komorné (1964, režie Louis Buńuel), Taking Off (1969, režie Miloš Forman) Plechový bubínek (1979, režie Volker Schlöndorff), Danton (1982, režije Andrzej Wajda), Nesnesitelná lehkost bytí (1987, režie Philip Kaufman).

Lit.: Pražan, Bronislav: Neviditelný herec je k vidění ve Viole. In Týdeník Rozhlas 45/2006 (6. – 12. 11. 2006), s. 16 (recenze divadelní verze textu).

Lit.: Bojda, Tomáš: „Možnost páchat zlo…“. In web RadioDock, 28. 2. 2020 (recenze). – Cit.: … je zásadní vlastností práce Informátora. V neděli 23. února uvedla Dvojka inscenaci Hany Kofránkové Normální okruh (2005). Rozhlasové nastudování vychází z původní hry renomovaného francouzského scenáristy Jeana-Claudea Carrièra, který proslul především svými filmovými scénáři a spoluprací s režiséry jako Luis Buňuel, Miloš Forman, Peter Brook či Jacques Deray. Carrièrův text pro rozhlas přeložil Michal Lázňovský, dramaturgem byl Hynek Pekárek. Sevřený tvar třiapadesátiminutového dramatu je založen na dialogu dvou ústředních postav: Informátora (Viktor Preiss) a Komisaře (Jiří Lábus). Zdánlivě všední schéma výslechu se díky promyšlenému oblouku hry, citlivé režii a především mimořádným hereckým výkonům obou protagonistů proměňuje v psychologicky sugestivní obraz manipulace, byrokratického aparátu a osobní konformity. Tematizuje ale také ochotu ke kolaboraci, ohebnost, udavačství, totalitní praktiky, mrazivě evokuje politické procesy padesátých let. Carrière se dotýká témat, jež v literatuře navždy ukotvili Franz Kafka nebo George Orwell, námět však ozvláštňuje nečekanou vnitřní dynamikou, která vrcholí proměnou rolí jednajících postav.

Viktor Preiss upozornil, že kdyby se děj hry „obrátil“ a hrálo se od konce, sdělení by zůstalo stejné. Jednotlivé repliky se zdají zásadní pro gradaci konfliktu, symbolizují ovšem zejména vyprázdnění slovního obsahu, odcizení lidského světa, které známe z her Václava Havla. Inscenace zaznamenala již v době svého prvního uvedení značný ohlas kritiky i posluchačů, rok po rozhlasové premiéře následovalo činoherní provedení na komorní scéně Violy ve stejném obsazení. Specifickým inscenačním postupem zůstaly v obou verzích zřetelné herecké protiúkoly, s nimiž se Viktor Preiss i Jiří Lábus vypořádali neobyčejně působivě a vytvořili jedny ze svých nejlepších rozhlasových rolí. Kofránková snímá dialogy v tichu, emocionalita mluveného slova vyniká v častých detailech, dechových záchvěvech či intonačním zabarvení. Herecká interpretace zdůrazňuje kvality Carrièrova textu, který sám o sobě patří do kategorie navždy aktuálních.

Rozhlasové hry