Idiot 1/2 (1982, 2016)
Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Přeložila Tereza Silbernáglová. Dramatizace Jan Strejček. Scénická hudba Jiří Smutný. Dramaturg Pavel Minks. Režie Josef Melč.
Osoby a obsazení: kníže Lev Nikolajevič Myškin (Jan Hartl), Parafen Rogožin (Václav Postránecký), Nastasja Filipovna (Jana Hlaváčová), Generál Ivan Fjodorovič Jepančin (Martin Růžek), Lizaveta Prokofjevna, jeho žena (Ludmila Vostrčilová), Aglaja, jeho dcera (Klára Jerneková), Adéla, jeho dcera (Taťjana Medvecká), Lukjan Timofejevič Lebeděv (Josef Somr), Genefrál Ardalion Alexandrovič Ivolgin (Rudolf Hrušínský I.), Gavrila Ardalionovič, zvaný Gaňa, jeho syn (Eduard Cupák), Varvara, jeho dcera (Růžena Merunková), Afanasij Ivanovič Tockij (Vladimír Ráž) a prolog a epilog (Radovan Lukavský).
Natočeno v roce 1982. Premiéra 28. 11. a 5. 12. 1982 (Praha, 57 + 57 min.). Repríza 1. a 8. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h) v cyklu Rozhlasový seriál.
Vydala Radiotéka v roce 2014 (MP3) + Radioservis, březen 2016 (2 CD; CR0867-2; EAN 8590236086722).
Obsah CD:
CD 1
Návrat 12:22
Na první návštěvě 18:00
Nastasja Filipovna 14:03
Sto tisíc 12:22
CD 2
Nůž 14:41
Aglaja 18:34
Schůzka 13:57
Před svatbou 18:52
Pozn.: Dostojevského román Idiot se řadí k nejznámějším dílům ruské literatury. Mladý kníže Myškin, zcela zchudlý a postižený epilepsií, prožije po návratu ze švýcarského sanatoria tak podivuhodné příběhy, že upadne znovu do své duševní nemoci. Autor představuje svého hrdinu jako člověka, který by mohl povznést svět; jemomže Myškin svou filozofií pokory a všelásky přivádí do neštěstí i ty, které miluje, a nakonec sám sebe… (anotace)
Lit.: Kamberský, Jakub: Přesvědčivý Hartlův Idiot. In web Naposlech.cz, 18. 4. 2016 (recenze). – Cit.: Nejednou byla na tomto místě vyzdvihována snaha vydavatelství Radioservis, přinášet posluchačům ty nejvybranější archivní skvosty ze zlatého rozhlasového fondu. Vděčnou studnicí jsou adaptace klasických románů, kterým Rozhlas vždy věnoval patřičnou péči. V době normalizace takto vznikla řada pozoruhodných dramatizací ruské klasiky v podání těch nejlepších herců. Stačí jmenovat několik vydaných titulů: dramatizovaná četba Zločin a trest, dramatizace Jiřího Horčičky Vojna a mír, či právě na CD vydaná, tak trochu neprávem opomíjená dvoudílná dramatizace románu Idiot z roku 1982, v režii další rozhlasové legendy, Josefa Melče.
Všichni jmenovaní zde předvádějí herecký koncert. Nad všemi ale musí nutně čnít představitel knížete Myškina, Jan Hartl. Nebyla to jeho první rozhlasová zkušenost, měl za sebou již řadu pohádek, ale až Idiot mu dal velikou příležitost k vyniknutí všemožných hereckých odstínů. Bezelstnost, rozhodnost, kdy cítí potřebu chránit slabé, pochybovačství, otupělost – tyto všechny polohy Hartl bravurně střídá. A až uslyšíte upadat knížete Myškina v Hartlově pojetí do záchvatu padoucnice, buďte si jisti, že pocítíte nejenom úlek, ale i vnitřní bolest. Tak přesvědčivým hercem už tehdy Hartl byl.
Celé dvě hodiny poslechu možná neuplynou jako voda, slibují ale nevšední herecký koncert a prožitek.
Lit.: Čípek, Martin: {Idiot}. In Facebook, 17. 6. 2019 (status). – Cit.: Tok lidského osudu, jenž je dávno rozpuštěn v nekonečnosti dějin… Tak extenzivní literární dílo, jakým Dostojevského Idiot bezpochyby je, si lze vlastně jen stěží představit coby rozhlasovou hru. Podrobné popisy, složité charaktery, množství postav… Režisér Josef Melč zavrhl klasické schéma a osekal Dostojevského košatý román na samou dřeň – minimalizoval hudební i zvukové efekty, soustředil příběh do jednoho rámce, tedy na osud knížete Myškina a Nastasji Filipovny, a ponechal prostor interpretům a jejich hlasům, aby tím podtrhl celkovou dynamiku hry. V popředí posluchačského zájmu stojí samozřejmě výtečný Hartlův Myškin, který svou filozofií pokory a všeobjímající lásky přivádí do neštěstí ty, které miluje a nakonec i sám sebe. Ale neméně skvělí jsou i ostatní – Jana Hlaváčová, která v roli Nastasji Filipovny, této přitažlivé petrohradské svůdnice, vytváří vpravdě ohromující rozhlasovou kreaci, plnou spalujícího hrdopyšství, Václav Postránecký jako žárlivostí posedlý rváč a fanfarón Rogožin, Eduard Cupák coby Gaňa, slaboch, kterému stačí počkat na příhodnou chvíli, anebo Rudolf Hrušínský v epizodní roli opilého generála Ivolgina. Bravurní, mistrovské dílo. Teď jen, řekni, kde ty hlasy jsou…
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Tahle inscenace mě nijak neuchvátila, děj je zcela nepřehledný a nemá žádný spád. Herci to tak nějak odříkají, hlavně aby se ten tlustý román vešel do dvou hodin… Existují rozhodně lepší adaptace Dostojevského. Dvě hvězdičky :)