Dávno, dávno již tomu (1990, 2023)
František Pavlíček. Zpráva o pohřbívání v Čechách. Dramatická kompozice pro jednu herečku. Scénická hudba Petr Skoumal. Natáčecí technik Jiřina Nováková. Zvukový mistr Libuše Podlešáková. Hudební efekty Radislav Nikodém. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Hana Kofránková a Luboš Pistorius.
Účinkuje Vlasta Chramostová. Průvodní slovo Radim Vašinka.
Natočeno v roce 1990. Premiéra 26. 12. 1990 (Praha, 19.00 – 20.20 h.; 76 min.). Repríza 20. 7. 2014 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Léto rozhlasových legend; 18. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 6. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) k úmrtí V. Chramostové; 4. 9. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama a Léto v undergroundu; 18. 11. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.
Vydala Radiotéka, prosinec 2023 (MP3, CR.ES.2023.319). Ukázka k poslechu zde.
Lit.: Vadlejchová Ivana: Dramatika v rozhlase: ano! In Tvorba, 4. 1. 1991, roč. 1991, č. 1, s. 23 (recenze rozhlasových her Komedie o hvězdě, Králové v Judei /D. L. Sayersová/, Mistr Jeroným /J. Horák/, Putování za králem /K. Šiktanc/, Pěnkava s loutnou /A. Přidal/, Dávno, dávno již tomu /F. Pavlíček/).
Lit.: anonym: František Pavlíček: Dávno, dávno již tomu. In web ČRo 22. 11. 2008 (anotace). – Cit.: Hru o Boženě Němcové Dávno, dávno již tomu…,opatřil její autor František Pavlíček podtitulem Zpráva o pohřbívání v Čechách. V roce 1979 napsal toto monodrama pro herečku Vlastu Chramostovou, které komunisté znemožnili veřejně vystupovat. Premiéru mělo proto v hereččině bytě a hrálo se stejně jako reprízy za asistence tajné policie. Po pádu komunistického režimu Vlasta Chramostová nahrála v roce 1990 i rozhlasovou verzi hry.
Lit.: Pavlovský, Petr: Ruce pryč od klasiky! In Týdeník Rozhlas 2/2014, s. 21 (recenze). – Cit.: Dávno, dávno již tomu, co jsem seděl na podlaze přeplněného obývacího pokoje jakéhosi soukromého bytu někde nahoře na Smíchově. Bylo to také v této adventní době, večer, přátelé mě přivezli autobusem a zavedli tak, že bych ten dům nenašel ani hned následujícího dne. A to bylo dobře. Abych nepřeháněl, není to vlastně ještě tak dávno, nějakých pětadvacet třicet let. A StB jistě věděla o místě konání, jenom tenkrát obvyklou perlustraci účastníků při odchodu z nějakého jen jí známého důvodu neprováděla. Oč vlastně šlo? Jako teatrolog bych mohl říci, že jsem se akce zúčastnil z ryze odborných důvodů: šlo o tzv. bytové divadlo Vlasty Chramostové. V sešeřelé místnosti seděla v křesle herečka, vedle ní stolek s vlastnoručně vyrobenou krásnou stolní lampou (jejich výrobou se tehdy částečně živila), na klíně rukopis. Autorů měla tehdy na repertoáru několik (například Všechny krásy světa Jaroslava Seiferta), ale tentokrát interpretovala dokumentární monodrama Františka Pavlíčka Dávno, dávno již tomu aneb Zpráva o pohřbívání v Čechách.
Natěsnaní ve vydýchané atmosféře jsme snad ani kyslík nepotřebovali, se zatajeným dechem jsme sledovali přednes textu. Divadelní kontakt byl dokonalý, každý měl pocit, že paní Vlasta čte právě jen a jen pro něj. A každý věděl, že něco takového už pravděpodobně nikdy v životě nezažije. Ale já tu vlastně nemám psát o dávném divadle, ale o současném rozhlase, který má tu výhodu, že zážitky jím poskytované opakovat lze. A tak jsme si mohli první prosincovou sobotu odpoledne vychutnat rozhlasovou inscenaci, vycházející velice autenticky z té „bytové“. Samozřejmě, mnohé bylo jiné, ale už vzhledem k datu nahrávky (1990) bylo jasné, že se herečka od zažitého přednesu příliš neodchýlí, že pouze chybějící divadelní kontakt nahradí kontaktem s mikrofonem. Zůstal i původní divadelní režisér Luboš Pistorius, k němu pak přibyla zkušená režisérka rozhlasová, Hana Kofránková.
Zážitek to byl opět hluboký, ale posunem doby v mnohé jiný. V komentujících pasážích, kdy herečka vystoupila z role, jsem si daleko ostřeji uvědomoval analogie života české společnosti a hlavně vzpouzejících se intelektuálů v polovině 19. století a za tzv. normalizace. Totální profízlovanost, všeobecný strach před jakýmkoli veřejným projevem. Pasáž o pohřbu K. H. Borovského nutně každému jenom trochu zasvěcenému připomněla ostudné události okolo pohřbu Jana Patočky. Otázka na Němcovou: „Proč dává svůj nesouhlas najevo tak okatě?“ Odpověď: „To, že se jeden odváží stát na ráně, zmenšuje alespoň trochu riziko těch ostatních.“ Ano, tak to bylo i před Listopadem: chartisté stáli na ráně a jiní v zákrytu množili a kolportovali samizdaty.
Pavlíčkův text je psán třemi různými jazyky: Je zde autentická Božena Němcová, jak ji známe z dochovaných dopisů; pak je tu Pavlíček, který se velice cudně a empaticky snaží tomuto jazyku stylově přiblížit, aby švy byly co nejméně znatelné; a konečně je tu strohý jazyk komentáře. Ano, tak je třeba zacházet klasikou, protože dopisy Němcové už se staly součástí díla, už pro svůj líbezný jazyk, který neztrácí svou estetickou hodnotu, ani když je sdělení sebekormutlivější.
Bohužel, právě v posledních dnech, snad u příležitosti Vánoc, vydalo nakladatelství Práh barbarskou úpravu Babičky (snad pro děti?), z níž jsou vymýcena všechna slova, která se už v dnešní běžné mluvě neužívají. Jacísi potměšilí anonymové („do současné češtiny upravila Anna Novotná, editor Martin Prošek“) nedoukové, kteří neznají ani základní uměnovědnou poučku, že každá změna formy je nutně i proměnou obsahu, zprznili výkvět české prózy 19. století. (Nebudu to dále komentovat, důkladně tak učinil Jiří Peňás v LN 4. 12.) Na co si troufnou příště? Na Máchu?
Klasiku netřeba oživovat: ona je stále živá, stále aktuální, a právě proto je klasikou.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Lit.: Vadlejchová Ivana: Dramatika v rozhlase: ano! In Tvorba, 4. 1. 1991, roč. 1991, č. 1, s. 23 (Recenze rozhlasových her Komedie o hvězdě, Králové v Judei /D. L. Sayersová/, Mistr Jeroným /J. Horák/, Putování za králem /K. Šiktanc/, Pěnkava s loutnou /A. Přidal/, Dávno, dávno již tomu /F. Pavlíček/).
Lit.: anonym: František Pavlíček: Dávno, dávno již tomu. In web ČRo 22. 11. 2008 (anotace). – Cit.: Hru o Boženě Němcové Dávno, dávno již tomu…,opatřil její autor František Pavlíček podtitulem Zpráva o pohřbívání v Čechách. V roce 1979 napsal toto monodrama pro herečku Vlastu Chramostovou, které komunisté znemožnili veřejně vystupovat. Premiéru mělo proto v hereččině bytě a hrálo se stejně jako reprízy za asistence tajné policie. Po pádu komunistického režimu Vlasta Chramostová nahrála v roce 1990 i rozhlasovou verzi hry.