Lásky hra osudná (2008)
Karel Čapek a Josef Čapek. Aktovka. Rozhlasová úprava a režie Hana Kofránková. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Martin Velíšek.
Osoby a obsazení: Giles (Jaroslav Plesl), Trivalin (David Novotný), Dottore Baloardo (Dalimil Klapka), Scaramouche (Michal Pavlata), Brighella (Viktor Preiss), Zerbine (Růžena Merunková), Isabella (Klára Sedláčková-Oltová), Prolog (Aleš Procházka).
Natočeno 2008. Premiéra 26. 12. 2008 (59 min.). Repríza 1. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h); 24. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 6. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 6. 1. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.
Pozn.: Na jaře roku 1910 odjíždí Josef Čapek na studijní pobyt do Paříže, kde navštěvuje ateliér Colarossi . 27. října téhož roku se Karel Čapek stává studentem berlínské university. Hra Lásky hra osudná byla otištěna ve 4. – 6. čísle ročníku Lumíra v roce 1911. Knižně vyšla poprvé v prvotině Zářivé hlubiny a jiné prózy roku 1916. Na profesionální jeviště se hra dostala až v roce 1930, kdy ji uvedl režisér Jiří Frejka ve výpravě Vlastimila Hofmana s hudbou Miroslava Ponce ve Studiu Národního divadla na scéně Stavovského divadla. Příběh hry, příběh osudné lásky, ve své stavbě čerpá z komedie dell´arte, zejména ve volbě typů, ale stejně silná je jeho inspirace v pozdně secesní, dekadentní estetice. Je to cítit zejména v pojetí tématu lásky. Jak píše Oleg Malovič: “ Za druhou danost žen je v Čapkově ranném díle považován sadismus, nesdělitelná tajemnost, animalita. Ideál ženy sfingy, ženy symbolu života i smrti je postaven do ironického světla v miniaturách a aforismech a do tragického v povídkách.“ Také bychom našli styčně body s expresivní německou a groteskní italskou pirandelovskou dramatikou. (anotace)
Lit.: anonym: Karel Čapek – Josef Čapek: Lásky hra osudná. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2015 (článek). – Cit.: Na jednoduchém půdorysu commedie dell´arte napsali bratři Čapkové hříčku na věčné téma lásky, žárlivosti a zrady. Vypůjčili si patetický a ornamentální sloh vytvořený dekadentními a symbolistickými básníky, ale uplatnili ho se vší ironií svého mládí.
„Nad Zářivými hlubinami, Božími mukami a Leliem rozpomněla se kritika na tyto drobné prózy, které před osmi až desíti lety prý dráždily, děsily a unavovaly čtenáře různých novin. Zarážely je bůhví čím vším, ale také jménem autorů, třebaže je to jméno ne zrovna neobyčejné. … Od té doby se autorům podařilo dokázati, že existují. Legenda jejich mládí je rozptýlena. …“ Výše uvedený citát pochází z předmluvy bratří Čapků ke sbírce Krakonošova zahrada vydané v roce 1918. Texty této sbírky vznikaly ve stejné době jako Lásky hra osudná, tedy kolem roku 1910. Oba bratři mají přes svoje mládí již mnohé za sebou.
Čapkové se sblížili s okruhem mladých umělců, kteří se scházeli v kavárně Union. Bratři byli tak nerozluční, že si pro ně kdosi vymyslel erb – značku firmy Solingen s obrázkem dvojčat: „Zjev obou bratří naprosto kontrastoval s dandyovskou, světáckou, metropolitní pózou jejich próz. Neboť v Unionce vystupovali oba v stejných studentsky šitých šatech, hnědých jako mléčná čokoláda, se stejnými občanskými buřinkami, pleť obou byla zdravě zardělá a tmavé vlasy pečlivě k lebce přičísnuté, takže ve všem všudy byli téměř ztělesněním svěžesti a zdraví a hlavně prostoty a snad i venkovanství.“ (František Langer) V letech 1908 a 1909 navštívili bratři centra secese Mnichov a Vídeň. Na jaře roku 1910 odjíždí Josef Čapek na studijní pobyt do Paříže, kde navštěvuje ateliér Colarossi. 27. října téhož roku se Karel Čapek stává studentem berlínské univerzity.
Hra Lásky hra osudná byla otištěna ve 4. – 6. čísle ročníku Lumíra v roce 1911. Knižně vyšla poprvé v prvotině Zářivé hlubiny a jiné prózy roku 1916. Na profesionální jeviště se hra dostala až v roce 1930, kdy ji uvedl režisér Jiří Frejka ve výpravě Vlastimila Hofmana s hudbou Miroslava Ponce ve Studiu Národního divadla na scéně Stavovského divadla. Příběh hry, příběh osudné lásky, ve své stavbě čerpá z komedie dell´arte, zejména ve volbě typů, ale stejně silná je jeho inspirace v pozdně secesní, dekadentní estetice. Je to cítit zejména v pojetí tématu lásky.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Chyba v obsazení – Dottore Baloarda nehraje Jaroslav Kepka, jak ostatně uváděl ČRo ve svém programu už při prvním uvedení této hry, ale Dalimil Klapka.