Jednou na Silvestra aneb Příjemnou koupel (1973)

Přidal: Přemek |

Březen 18, 2009

Emil Braginskij, Eldar Rjazanov. Překlad Josef Palla. Hudební spolupráce Radoslav Nikodém. Asistentka režie Věra Havlatová. Režie Alena Adamcová.

Osoby a obsazení: Evžen Lukašin (Petr Oliva), Marina Lukašinová, jeho matka (Libuše Havelková), Galja, jeho snoubenka (Gabriela Vránová), Naděžda Ševeljovová (Růžena Merunková), Hipolit, její snoubenec (Jiří Pick), Olga Ševeljovová, její matka (Stella Zázvorková), Komentátor (Jaromír Spal), Lukašinovi přátelé: Pavel (Ladislav Trojan, Ladislav), Alexandr (Zdeněk Dítě), Michail (Jiří Klem), Naděždiny přítelkyně: Valentina (Miriam Kantorková), Taťjana (Karolina Slunéčková).

Natočeno 7. – 28. 9. 1973. Premiéra 31. 12. 1973 (94 min). Repríza 28. 12. 1985.

Pozn.: Rozhlasová úprava divadelní hry, jejíž zápletka je postavena na stereotypu dnešního života. Hra má řadu komediálně nadsazených situací, tvořících příběh, který se odehrál v jedné silvestrovské noci. Hlavními aktéry této oddechové hry jsou mladí lidé.

Pozn.: Rozhlasová úprava divadelní hry Jednou na Silvestra aneb Příjemnou koupel (S ljogkim parom), podle níž byl natočen ve své době velmi oblíbený sovětský film Ironie osudu (Ironija sud’by).
Komická zápletka je založena na uniformitě sídlišť. Hlavní hrdina si po pijanském večírku nevšimne, že se nachází v jiném městě: ulice se jmenuje stejně, domy vypadají stejně, klíč padne do zámku ve dveřích bytu, dokonce i byt samotný vypadá úplně stejně. Teprve poté, když se domů vrátí skutečná obyvatelka bytu, postřehne, že něco není v pořádku.
„Stejná schodiště jsou vymalována typickou šedivou barvou, typizované byty jsou vybaveny sektorovým nábytkem a ve dveřích, které se od sebe neliší, jsou typizované zámky. Někdy proniká ta typizovanost i do našich duší. A tu se setkáváme s typizovanou radostí, s typizovanou náladou, s typizovaným rozvodem a dokonce i s typizovanými myšlenkami. Individualismus je už chválabohu navždycky potřen.“
Nejedná se však o satiru, ale spíše frašku podle francouzského vzoru, proto byla jednou z nejvíce uváděných sovětských her v našich divadlech v období normalizace. (anotace)

Rozhlasové hry