Od rána do rána, ze zimy do jara (2009)

Přidal: Přemek |

Březen 25, 2009

Josef Vinař. Původní rozhlasová hra. Hudební spolupráce Petr Mandel. Hudební spolupráce Petr Mandel. Dramaturg Jan Vedral. Režie Karel Kříž.

Osoby a obsazení: Žena (Iva Janžurová), Muž (Ilja Racek) a dětský hlas (Ondřej Svejkovský).

Natočeno v roce 2009. Premiéra 24. 3. 2009 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.). Repríza 15. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).

Pozn.: Plánovaná běžná repríza 15. 9. 2015 se bohužel stala reprízou smuteční – docent Josef Vinař zemřel 14. 9. 2015.

Lit.: Vedral, Jan: Od rána do rána, ze zimy do jara. In web ČRo, březen 2009 (anotace). – Cit.: Iva Janžurová a Ilja Racek excelují v nezvyklých rolích starých partnerů ve „scénách z (konce) manželského života“. Původním textem o nadějích, zklamáních, životodárných a současně ubíjejících rituálech soužití a o síle i slabosti celoživotní lásky debutuje v rozhlase Josef Vinař, pedagog Divadelní fakulty a divadelní teoretik, zkušený psycholog, sám obtížený sedmi křížky života. (…)

Zestárlý čas

Málokterý fenomén života prožíváme tak osobně, jako je čas. Po trajektorii šípu času nese naše světabytí od jedné povinnosti k druhé, až najednou se jako by uzavře do cyklu a jedinou povinností člověka je, zdá se, vrátit se v tomto kruhovém pohybu sám k sobě.

Od rána do rána proběhne čas dvěma starým manželům ve stejnojmenné hře Josefa Vinaře. Ale tato cesta od začátku opět k začátku je současně cestou ze zimy do jara, napříč časem. Muž se tajně dívá na svou vlastní maturitní fotku. Žena tajně plete svetříky vnoučatům, kterých jí nebylo dopřáno. Oba dva vzájemně znají tato svá tajemství, ale respektují jejich nedotknutelnost. To, co autora zejména zajímá, je jakou úlohu na této kormutlivé, ale nezbytné cestě má láska. Celoživotní, zralá, láska, naplňující v posledním úseku života před mnoha desítkami let složený manželský slib.

Josef Vinař

Debutující autor Josef Vinař, psycholog a pedagog, docent na Divadelní fakultě AMU, ví o plynutí času své. Má za sebou rozsáhlou práci učitelskou, je autorem teoretických studií. Tuto svou debutantskou rozhlasovou hru napsal však až po sedmdesátce. Říká sice, že hrdiny a jejich repliky, ritualizující týmiž výroky každodennost do jakž takž snesitelného stereotypu, slýchal před plot své zahrady, posluchač ho ale bude spíše podezírat, že je slyšel sám v sobě. I hostující režisér, přední český divadelník Karel Kříž, už má se stárnutím zkušenost. Snad proto se nad nesnadným textem nedojímá, ale analyticky směřuje k jeho významovému jádru. Smíření přináší pouze poznání, iluze jsou jen zdrojem hořkosti. V tomto východisku si rozumí s protagonisty těchto „manželských scén na sklonku života“, s Ivou Janžurovou a Iljou Rackem. Oba tyto vynikající herce mohou posluchači slyšet v nových, překvapivých a pravdivostí dech beroucích podobách.

Hra je jak svým obsahem, tak výkony tvůrců, kteří se při její realizaci setkali, důkazem, že i zestárlý čas dokáže překročit vlastní meze a odvážně, odvážněji, než by toho byl schopen člověk zamlada, přinést nové sebepoznání.

Rozhlasové hry