Klíč je na tvé straně (2004)

Přidal: Přemek |

Prosinec 15, 2005

Hana Slavíková. Dramaturg Jan Sulovský. Hudba Jiří Jakeš. Režie Michal Bureš.

Osoby a obsazení: Eva (Olga Kaštická-Zimmermannová), Jiří (Jaroslav Krejčí), Honza (Viktor Dvořák), Zuzana (Naděžda Chroboková), Marta (Tereza Mikšíková), Naděžda (Vlasta Hartlová), Pěnkava (Radko Choc), Berta (Ivana Koktová) a další.

Nastudovala Olomouc. Premiéra 16. 11. 2004 (Vltava, 21:30 – 22:25 h.; 50 min.).

Lit.: Pavlovský, Petr: Klíč, ptáci a čeština. In Divadelní noviny, 14. 12. 2004 (recenze). – Cit.: Rozhlasové drama Hany Slavíkové Klíč je na vaší straně není ani náznakem naturalistické, spíš by se dalo mluvit o civilním, úmyslně zevšedňujícím realismu, zobrazujícím docela běžný, obyčejný život v presocialistickém státě, ovládaném tzv. lidově demo-kratickým režimem. Autorka je údajně napsala podle skutečného osudu.Jsme zřejmě někde na konci padesátých let. Postupně se dozvídáme, že Eva, hrdinka příběhu, byla zatčena jako politicky nepříliš orientovaná absolvent-ka UMPRUM (a zároveň mladá matka) a odsouzena ve vykonstruovaném procesu. Teprve ve vězení se z ní stala vědomá antikomunistka. Až po deseti letech se jako sedřená žena středního věku dostává na svobodu, která se obratem ukáže být velice relativní. Mnohá omezení a mnohé příkazy zůstávají, nový je vlastně jenom dříve neexistující prostor elementární intimity.Nádražní zvuky železnice mají v sobě v souvislosti s totalitami 20. století vždycky něco zlověstného na ko-nečné je lágr, nebo rovnou smrt. Rámují i příběh Evy, ale s opačným znaménkem. Z nádraží na počátku odjíždí z kriminálu domů, aby se na konci z jiného vydala kamsi do pohraničí – z nezbytí, nebo za novou nadějí?

Evin návrat je pro její nejbližší poněkud překvapivý, přesné datum nikdo neznal. Doma nachází syna, se kterým se prakticky nezná, a manžela, který již dlouho žije s jinou ženou a s odstěhováním k ní čekal, s jakousi limitovanou loajalitou k manželce, až se Eva vrátí. Ta najde nové zaměstnání paradoxně v jakési výrobně pro-pagandistických transparentů, ovšem s tím, že minulost musí být utajena. Posluchači, který si pamatuje totalitní profízlovanost, kombinovanou se systémem putovních »kádrových materiálů«, to zní ovšem poněkud neprav-děpodobně. Autorka ale takovou dějovou konstrukci potřebovala pro závěrečnou »katastrofu« – do podniku nastupuje jako uklízečka bývalá spoluvězeňkyně a mi-nulost je prozrazena. Jak soukromý, tak i veřejný život hrdinky jsou v troskách.Jak řečeno, hra byla inspirována konkrétní sku-tečností, obávám se, že až příliš. Životní příběhy jsou jenom málokdy vypointované, takže i v tomto případě námět (nikoli obsah!) zahltil formu. Až příliš realistický konec zůstal neuspokojivě otevřený, a tak nejpůsobivější jsou momenty Eviných setkání s polozapomenutými reá-liemi běžného života, ze kterých dlouhé strádání udělalo nedosažitelný luxus: teplá voda, čistá postel, peřina.Tuto dramaturgickou nedostatečnost se podařilo inscenátorům do značné míry kompenzovat. Olga Kaštická v hlavní roli vynalézavě hlasově odstiňuje dialogy od vnitřních monologů či samomluv, zvládá potřebný psychologický rejstřík od apelativnosti přes chladnou hrdost až k sebelítosti. Věrohodné jsou i ostatní postavy, jakkoli realizované někdy na velmi malé ploše, např. spoluvězeňkyně Berta (Ivana Koktová). S nelehkým úko-lem zobrazit chlapce, který se snaží taktně vytvářet sy-novský vztah k »cizí paní«, se Viktor Dvořák vypořádal úspěšně, dialogům nechybí citová zjitřenost a zastírané pohnutí. Naděžda Chroboková dokázala milenku Zuza-nu obdařit věcností, opřenou o subjektivně čisté svědomí své postavy – morální Černý Petr nakonec zůstává v ruce neurotického manžela (Jaroslav Krejčí).Čro 3, stanice Vltava uvedla premiérově inscenaci v pravidelném úterním Klubu rozhlasové hry. V dramaturgii Jana Sulovského a v režii Michala Bureše ji nastudovalo olomoucké studio, což je výjimka více než chvályhodná…

Přetištěno také v časopise Šumperského divadla Noviny z divadla, roč.13, č. 59 (2004-2005), s. 7.

Rozhlasové hry