Kavárnička (1959)

Přidal: Přemek |

Srpen 16, 2005

Carlo Goldoni. Přeložil Vladimír Horáček. Rozhlasová úprava Vladimír Procházka. Scénickou hudbu složil Gustav Křivinka. Hraje Foerstrovo dechové kvinteto, řídí Jiří Hanousek. Zpěv Imrich Jakubek. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Ridolfo (Karel Kabíček), Filuta (Vilém Lamparter), Pandolfo (Karel Hospodský), Don Marzio (Rudolf Chromek), Eugenio (Karel Krátký), Lisaura (Helena Kružíková), Leandro (Josef Karlík), Placida (Vilma Nováčková) a další.

Nastudovalo Brno v roce 1959. Repríza 9. 7. 2005 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 79 min, mono) v cyklu Rozhlasové jeviště; 26. 12. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: Venclová, Renata: Carlo Goldoni: Kavárnička. Půvabná komedie o benátském kupci, který propadl hazardu. In web ČRo 3 Vltava, 26. prosinec 2021 (článek). – Cit.: V útulné benátské kavárničce pana Ridolfa se odehrává jedna z komedií Carla Goldoniho, v níž se zápletka točí kolem lehkomyslného mladého kupce Eugenia a jeho dluhu z karet. Kdekoli se prý hrála, byli diváci přesvědčeni, že byla napsána podle některých místních obyvatel. (…)

Carlo Goldoni – velký zjev italského a světového dramatu, divadelní reformátor, autor mnoha desítek komedií prožil pestrý život u divadla i na panovnických dvorech. Psal komedie, vážné hry i operní libreta. Svoji reformu založil na kritice commedie dell’ arte – italského lidového divadla, které stavělo na ustálených typech a herecké improvizaci. Goldoni naopak postavil svoje měšťanské drama na charakterech a postavy se temperamentem a myšlením podobaly jeho současníkům.

Dějiště svých her často umisťoval do rodných Benátek. Právě tam se odehrává i oblíbená komedie Kavárnička, ve které se zápletka točí kolem lehkomyslného mladého kupce Eugenia a jeho dluhu z karet. Tříaktová komedie vznikla v dubnu roku 1750 a o měsíc později měla v Mantově divadelní premiéru. Kavárnička (La bottega del caffè) spadá do veleúspěšného kalendářního roku, v němž se Goldoni zavázal k napsání 16 nových komedií. Je jednou z mála Goldoniho komedií, která nemá v názvu jméno svého hrdiny. Naopak nám naznačuje, že se v ní autor soustředil především na vylíčení zvoleného prostředí. Obecenstvo si hru od začátku oblíbilo a v návštěvnících benátské kavárničky se poznávalo: jak Goldoni uvedl v pasáži „Autor čtenáři“, kdekoli se komedie hrála, byli diváci přesvědčeni, že byla napsána podle některých místních obyvatel. (…)

Rozhlasové hry