Nočný autobus (Noční autobus, 2006)
Michal Walczak. Rozhlasová hra – performace. Překlad Juliana Beňová. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočilo Radio TLIS v roce 2006. Premiéra 14. 11. 2006 (Radio TLIS, 30 min.).
O autorovi: Polský dramatik a režisér Michał Walczak se narodil v roce 1979 v Sanoku. Po maturitě studoval na Vysoké škole obchodní ve Varšavě, později divadelní vědu a režii na Divadelní akademii, rovněž ve Varšavě. Je autorem her: Neznámí (Nieznajomi, 2000), Cesta (Podróż, 2000), Dva (Dwóch 2001), Pískoviště (Piaskownica, 2001, vyšlo v časopise Dialog 1-2/2002), Cesta do nitra pokoje (Podróż do wnętrza pokoju, 2002), Zkouška (Egzamin, 2002), Bez poznámek (Bez didaskaliów, 2002), Řeka (Rzeka, vyšlo v Dialogu 6/2003), Smutná královna (Smutna królewna, 2003), Důl (Kopalnia – vyšlo v Dialogu 8/2004), Noční autobus (Nocny autobus, 2004), Celý život Jaroslava (Całe życie Jarosława, vyšlo v časopise Foyer 3/2005). Poprvé (Pierwszy raz, 2005). Hry Michała Walczaka byly dosud přeloženy do angličtiny, němčiny, litevštiny, italštiny, francouzštiny a maďarštiny a autor za ně získal řadu ocenění.
Michał Walczak (nar. 1979) je poměrně plodným autorem, na svém kontě má již celou řadu divadelních her, kromě Pískoviště a Cesty dovnitř pokoje zmiňme Rzeku (2003), Nocny autobus (2004) nebo Kopalniu (2004). Zatímco v Pískovišti hledal Walczak za pomoci příběhu dvou dětí dělících se o jedno hřiště, do něhož zašifroval drama nesnadného sbližování dvou bytostí, cestu ven z vlastního uzavřeného světa každého z nich, v Cestě dovnitř pokoje postupně uzavírá hlavního hrdinu, Jiřího Kůže, do pasti čtyř stěn i jeho vlastní samoty a beznaděje, vlastní „skutečnosti“. Cesta do sebe sama, mající přinést rozhřešení, je však zároveň cestou od druhých. Velké walczakovské téma tentokrát autor přibližuje za vydatné pomoci barvitých, takřka hybridních postav bytujících kdesi na pomezí skutečnosti a fikce (z nichž postava Otcomatky je tou nejnevinnější) a nekonečných metamorfóz ústředního Pokoje. Příběh mimo jiné o tom, jak moc se lze před světem schovat…
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Táto hra ma po pravde iritovala. Prvá výčitka smeruje k amatérskym hereckým výkonom – snáď bola zámerom autenticita, ale tá sa takto rozhodne nedosahuje (mýlenie sa pri čítaní textu, herci nevedeli povedať „r“, zlá intonácia atďatďatď). Ďalšia výčitka smeruje k textu – ten má nielenže miliónkrát počutý (čítaný/videný) koniec, ale celý je napísaný nesmierne kostrbato (uznávam, na vine môže byť aj preklad). Slová spolu vôbec neznejú, o nejakom ďalšom zmysle ani nehovorím. Nezmyselné množstvo nadávok a viet ako „Máš dobré kozy.“ túto hru pochovali už nadobro. (počuté 24.5.’09)