Radúz a Mahulena (1998)

Přidal: beatman |

Prosinec 17, 2005

Julius Zeyer. Pohádka o čtyřech dějstvích. Rozhlasová úprava Jana Paterová. Verše přebásnil Pavel Šrut. Scénická hudba Josef Suk, nově nahrál SOČR (šéfdirigent Vladimír Válek). Sólo na housle Pavel Prantl. Rozhlasová úprava Jana Paterová. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: Radúz (Filip Blažek), Mahulena (Lenka Krobotová), Stojmír, král tatranský (Boris Rösner), Runa, jeho žena (Johanna Tesařová), Prija (Petra Špalková), Živa (Martina Delišová), královna Nyola, matka Radúze (Jana Drbohlavová), Radovid, starý sluha Radúzův (Ladislav Mrkvička), Přibina, důvěrník Stojmírův (Jiří Hromada), Vratko, dřevorubec (Svatopluk Skopal), žena (Jaroslava Pokorná), muž (Rudolf Kvíz), stařena (Marie Marešová), stařec (Karel Pospíšil), 1. hlas (Michal Michálek), 2. hlas (David Voráček), 3. hlas (Jaroslav Šmíd), 4. hlas (Petra Kulíková), 5. hlas (Michaela Pánková), 6. hlas (Ivana Hromková) a prolog (Andrea Elsnerová).

Natočeno v roce 1998. Repríza 26. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.; 106 min.); 30. 8. 2015 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.; 106 min.).

Pozn.: Markéta Jahodová obdržela za režii dramatizace v roce 1999 cenu NČFL v kategorii Ceny za rozhlasovou tvorbu.

Lit.: Pokorný, Milan: Markéta Jahodová: Každý režisér je sólista. In Týdeník Rozhlas 47/2013 (rozhovor). – Cit.: (…) Natočila jste kolem stovky rozhlasových her a dramatizací. Vzpomínám třeba na Wildeův Vějíř lady Windermerové, mimo jiné i proto, že se stal vítězem ankety čtenářů Týdeníku Rozhlas o nejoblíbenější slovesnou realizaci roku 2002. Které hry utkvěly v paměti vám?

Řeknu vám, kdy jsem se nejvíc bála. Když jsem připravovala Radúze a Mahulenu, vybrala jsem s hudebním dramaturgem Petrem Mandelem podle klavírního výtahu hudbu Josefa Suka a tu měl speciálně pro naši inscenaci nahrát Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Studio 1 v historické budově rozhlasu na Vinohradské je obrovská místnost přes dvě patra, do které se pohodlně vejde celý orchestr. Režijní kabina byla tehdy vysoko nad hlavami hudebníků, a když jsem se podívala pod sebe, na těch sedmdesát muzikantů s Vladimírem Válkem za dirigentským pultem, říkala jsem si: Do čeho jsi to vlezla! Co když se ti ta hra nepovede? Naštěstí to snad dopadlo docela dobře, ale takový strach o výsledek jsem nikdy neměla. (…)

Rozhlasové hry