Srpnová neděle (1960, 2014)

Přidal: beatman |

Prosinec 17, 2005

František Hrubín. První z autorových dramatických prací. Dva horké letní dny v malé jihočeské vsi. Rybník, lufťáci, místní mládež, venkovský pohřeb. Redaktor Morák přijíždí sdělit milence, že čeká dítě se svou bytnou. Rozhlasová podoba slavného představení první Hrubínovy hry v Národním divadle. Rozhlasová úprava a dramaturgie Dalibor Chalupa. Scénická hudba Václav Trojan. Režie Otomar Krejča. Rozhlasová režie Olga Valentová.

Osoby a obsazení: Věra Mixová (Vlasta Fabianová), Zuzka, její neteř (Marie Tomášová), Alfréd Morák (Karel Höger), Pan Vach (Bohumil Záhorský), Paní Vachová (Jiřina Šejbalová), poštmistr (Radovan Lukavský), Jirka (Luděk Munzar), Míla (Jana Kasanová), Hanka (Jana Drbohlavová), venkovan (František Filipovský), muzikant (Zdeněk Šavrda), venkovanka (Ella Poznerová), chlapec (Jan Tříska).

Natočeno v roce 1960 (118 min.). Repríza 6. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h); 15. 6. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště.

Vydal Radioservis – Radiotéka, květen 2014 (mp3).

Ukázka in: Hrubín, František: Srpnová neděle. Úryvek z prvního dějství; Karel Höger (Morák), Vlasta Fabianová (Věra Mixová). LP Supraphon DM 15114 (33 ot/min).

Úryvek v pořadu Benefice pro Radovana Lukavského (1995).

Pozn.: Rozhlasová podoba slavného představení Hrubínovy hry v Národním divadle. I zde v režii Otomara Krejči a v téměř shodném hereckém obsazení. Příběh lyrické komedie se odehrává ve dvou horkých dnech v malé jihočeské vsi. Na břehu rybníka se scházejí letní hosté a místní mládež. V Hrubínově hře, tak jak je typické pro celé jeho básnické dílo, jde o konflikt mládí a stáří, života a smrti.

Luděk Munzar na první setkání s Františkem Hrubínem při nastudování Srpnové neděle po letech vzpomínal: „Neměl jsem představu, jak má vypadat básník. Tady najednou seděl sympatický pán, dlouhý, skromný, tichý. Jednou na zkoušce ke mně Hrubín přišel a říká: „Víte, ti kluci na venkově jsou přesně takoví, já je znám, neberte si to.“ Tak jsem řekl, že si to taky neberu. A on mi povídá: „Vy jste taky z venkova, že jo? „No.“ „Já jsem Franta, ty jsi Luděk.“ „To já nemůžu, to se nezlobte.“ „Já na tom trvám.“ No a takhle naše přátelství začalo.“ (anotace)