Konec (2005)
Iva Volánková – Klestilová. Původní rozhlasová hra o rozpadu jednoho manželství. Scénická hudba Richard Dvořák. Dramaturg Marek Horoščák. Režie Zdeněk Petrželka ( = J. A. Pitínský).
Osoby a obsazení: Muž (Miloslav Mejzlík), Žena (Helena Čermáková), Dcera (Jitka Josková) a Syn (Tomáš Šulaj).
Natočeno 2005. Premiéra 3. května 2005 (52 min.). Repríza 14. 8. 2012 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry; 18. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Současná hra.
Pozn.: Webové stránky herce Tomáše Šulaje uvádějí (pravděpodobně chybně) jako rok natočení 2004.
Text hry získal Cenu za debut ve vyzývací autorské soutěži Cena Českého rozhlasu 2002. Lit.: Cena Českého rozhlasu za rok 2002. In web ČRo 2. 12. 2002.
Pozn.: Původní rozhlasová hra Konec získala v roce 2001 cenu v soutěži o původní rozhlasový text. Trvalo 4 roky, než se jí dočkali posluchači ve vysílání. Premiéru měla v květnu 2005. V režii Jana Antonína Pitínského vznikla v brněnském rozhlasovém studiu jedna z nejlepších českých rozhlasových nahrávek po roce 2000. Přesné a autentické výkony zejména obou hlavních hereckých představitelů Heleny Čermákové a Miloslava Mejzlíka spolu s režisérským citem pro agogiku celého zvukového díla dávají posluchači jedinečný zážitek a otevírají sugestivní obraz složité existenciální situace rozpadu rodiny. Nahrávka vznikla v dramaturgii Marka Horoščáka.
Iva Klestilová patří mezi nejhranější české dramatiky. Ačkoli je hlavní profesí herečka, před 10 lety se v soutěži Alfréda Radoka přihlásila také jako dramatická autorka. Od té doby zveřejnila 7 divadelních a 2 rozhlasové hry. Jednu dobu bylo možné na jevištích vidět a v rádiu slyšet současně až 4 tituly.
Iva Klestilová začínala s divadlem v dětském studiu Divadla na provázku. Do HaDivadla ji přivedl režisér a dramatik Arnošt Lustig. Hrála v mnoha klíčových inscenacích tohoto brněnského studiového divadla. Hrát sice později nepřestala, ale na konci 90. let se těžiště její tvorby přeneslo do psaní. Změnu vysvětluje tím, že po návratu z několikaleté mateřské neměla dostatek hereckých příležitostí, a začala se tedy věnovat psaní.
První hrou Ivy Klestilové – tehdy ještě Volánkové – byla v roce 1998 hra Všichni svatí. Následovala Trilogie Minach. Hrou Stísněná 22 pronikla v roce 2001 na jeviště pražského Národního divadla. Politickou frašku Standa má problém už psala pro divadlo Rokoko. Do výčtu chybí 3sestry2002.cz, Barbíny a Benefice.
„Texty Ivy Volánkové zachycují statickou situaci, postavy lapené mezi čtyři stěny, kterým nezbývá, než spolu svízelně komunikovat, žít. Bolestivá intimita mezilidských vztahů z pohledu ženy představuje široký svorník jejích her,“ píše se v medailonu autorky na internetovém Portálu české literatury.
Díky tomu, že Klestilová píše také pro rozhlas, můžu vám nyní nabídnout konkrétní ukázku, která myslím přesně vystihuje uvedenou charakteristiku.
J. A. Pitínský je jak známo místně nezakotvenou osobností, která putuje po českých a moravských scénách, z nichž některé má radši a vrací se k nim. Jsou to zejména brněnské HaDivadlo a Husa na provázku, pražské Divadlo Na zábradlí a Divadlo v Dlouhé, Slovácké divadlo Uherské Hradiště a další. V roce 1996 režíroval na Slovensku hru Laca Keraty a krátce nato byl vyzván k rozhlasové režii jiné hry téhož autora v bratislavském Experimentálním štúdiu. Také Český rozhlas ho záhy zlákal k režijní spolupráci. Po dvou dřívějších literárních pořadech byla hra Arnošta Goldflama Budou vyvoláni jménem (1997) pro Pitínského prvním českým rozhlasovým dramatickým textem. Kromě hry Ivy Klestilové natočil později ještě hru Trakl (2002) od Marka Horoščáka. Všechny tři české rozhlasové tituly se vážou vznikem na brněnské studio Českého rozhlasu. (anotace)
Lit.: Hložková, Hana:Konec – Iva Volánková lakonicky popisuje rozpad jednoho manželství. In web ČRo, srpen 2012 (článek). – Cit.: Původní rozhlasová hra Konec je lakonickým konstatováním rozpadu jednoho manželství. Základní situace je prostá: Žena oznámí svému muži, že od něj odchází. Neuvádí žádný konkrétní důvod, staví jej před hotovou věc, chce odejít z nefungujícího vztahu, začít novou životní etapu. (…)
Žena však naráží na nepochopení a hradbu racionálních argumentů. Spor mužova lpění na zaběhaných jistotách a ženiny touhy po změně doplňuje autorka v druhé části hry o bilanční rozhovor muže s dcerou a synem. Nestaví se ani na jednu stranu sporu, ve výstižné zkratce podává zprávu o dlouholetém životě v kompromisním partnerském svazku a jeho důsledcích. Tak definoval dramaturg v roce 2005 neotřelý text české dramatičky.
Iva Volánková (*1964) nejprve působila jako herečka v Dětském studiu tehdejšího Divadla na provázku, později v amatérském souboru Nepojízdná housenka, v roce 1984 se stala členkou HaDivadla, kde působila do roku 2004. V současné době pracuje jako lektorka dramaturgie činohry Národního divadla v Praze. Psaní her se systematicky věnuje od roku 1996, jmenujme např. Všichni svatí, Zisk slasti, Trilogie Minach, 3sestry2002.cz, Stísněná 22 aj. V Českém rozhlase byla natočena její povídka Čtvrté patro (2001) a adaptace (původně divadelní) hry Barbíny (2005).
Stylově minimalistickou inscenaci o rozpadu jednoho manželství a jeho důsledcích natočil v roce 2005 v brněnském studiu Českého rozhlasu režisér Jan Antonín Pitínský.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Pozn.: Text hry získal Cenu za debut ve vyzývací autorské soutěži Cena Českého rozhlasu 2002. Lit.: Cena Českého rozhlasu za rok 2002. In web ČRo 2. 12. 2002.