Salome (2000)

Oscar Wilde. Překlad a úprava Michal Lázňovský. Hudba Jiří Cerha. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Karel Kříž.

Osoby a obsazení: Herodes Antipas, tetrarcha Judeje (Jiří Štěpnička), Jochanaan, prorok (Hanuš Bor), mladý Syřan, kapitán gardy (Tomáš Petřík), Tigelinus, Říman (Karel Pospíšil), Herodiadino páže (Matěj Hádek), Kapadocejský (Jan Novotný), Nazarejský (Jaroslav Vlach), Herodias, tetrarchova žena (Daniela Kolářová), Salome, Herodiadina dcera (Zuzana Stivínová),  mladý Syřan, kapitán gardy (Tomáš Petřík) a další.

Natočeno 2000 (69 min.). Repríza 18. 10. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 2. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.)  v cyklu Sobotní drama; 19. 10. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.)  v cyklu Sobotní drama.

Pozn.: Lázňovský, Michal: Slovo překladatele. – Cit.: Když jsem byl dramaturgií rozhlasových her stanice Český rozhlas Vltava vyzván, abych se pokusil o nový překlad a rozhlasovou úpravu Wildovy hry Salomé, upřímně jsem se zaradoval, protože jsem o jejím překladu tak jako tak uvažoval. Chyběla jen záminka: obával jsem se totiž, že žádné divadlo o inscenování této neobvyklé hry neprojeví zájem. Ale nápad ztvárnit ji rozhlasově se mi zdál velice lákavý: akustické zpracování totiž dává posluchači větší příležitost snít, představovat si, domýšlet, popustit uzdu fantazii a imaginaci.A Salome je hra plná symbolů, obrazů, podobenství, paradoxů, barev a podivného měsíčního přísvitu – to vše vyjádřeno prostřednictvím slov. Je paradoxem, že tato Wildeova hra se řadí k vrcholům francouzského symbolismu, především Maeterlinckovi, a je v ní až surrealistická snovost, která je příznačná i pro pařížské období Strindbergovo, ostatně oba se v Paříži zřejmě minuli jen náhodou. Tato hra prostě nemohla vzniknout ve viktoriánské Anglii – tím místem, kde se kul symbolistický kámen zbloudilých mudrců dekadence, byla Paříž 90. let 19. století.
Příběh vychází ze známého novozákonného mýtu o princezně Salome a popravě Jana Křtitele. Je to drama o jednom dějství odehrávající se po celou dobu na veliké terase v paláci Herodově.

Drama počíná rozmluvou Mladého Syřana s Panošem o tom, jak divně dnes vypadá měsíc a že to určitě nevěstí nic dobrého. Mladý Syřan je zamilován do princezny Salome a neustále se na ni dívá, opěvujíc její krásu. Panoš jej od neustálého civění na princeznu odrazuje, prý to nevěstí nic dobrého. Celou scénu a rozhovor mužů prolomí svým hlasem prorok Jochanaan, který chce být vpuštěn k tetrarchovi, má totiž na jeho ženu Herodii, jež předtím byla ženou Herodova staršího bratra, spoustu nelichotivých obvinění. Princezna Salome si proroka přeje i přes zákaz svého otčíma spatřit. Umluví proto Mladého Syřana, který je do ní zamilovaný, aby jej, navzdory královu zákazu, vpustil do paláce. Salome se do proroka na první pohled zamiluje. Ona, jež nikdy nezakusila lásky, nyní chce přímo fanaticky políbit Jochanaana. Ten jí uhýbá, nazývá ji dcerou sodomskou, nedbá jejích lichotek a proseb a políbit se nenechá. Mladý Syřan, když vidí, jak je Salome posedlá prorokem, probodává se a padá mezi Salome a Jochanaana. Salome toho však nikterak nedbá. Jochanaan ji obviňuje, pohoršuje se nad ní, princezna judejská však ničeho nevnímá a neustále se dožaduje polibku. Vtom přicházejí Herodes, tetrarcha judejský, se svojí ženou Herodií, již prorok tolik obviňuje. Hned po jejich příchodu udá se zlé znamení – Herodes šlápne do kaluže krve Syřana… Herodes, otčím Salome, ji žádá, aby mu zatančila svůj krásný a magický tanec sedmi závojů. Salome ho odmítá. Tetrarcha, posedlý touhou vidět ji tančit, slíbí jí, že dostane vše, co se jí jen namane, třeba i polovinu království. Stačí jen zatančit. Salome se ujistí, že svůj slib míní skutečně vážně a přinutí jej přísahat. Herodes tak učiní, netušíc, co způsobil.

Salome tedy se svými otrokyněmi zatančí a Herodes je unešen. Nyní Salome vyřkne své podivné přání – chce hlavu Jochanaanovu na stříbrné míse. Tetrarcha je zděšen, nabízí jí všechny své poklady, o jakých se běžnému smrtelníkovi ani nesnívá, Salome si však trvá na svém a její matka Herodias ji v jejím nápadu podporuje, vždyť prorok říkal věci, které se její muž nikdy nesmí dozvědět. Herodes je nešťastný, prorok přeci přichází z povolání božího, nemůže ho dát popravit. Musí však dodržet své slovo a Salome hlavu dostává. Je posedlá touhou políbit ji a učiní tak. Herodes je znechucen a nakonec dává Salome popravit.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Nikdy nepochopím, proč tolik tvůrců, když zahlédnou v textu lyriku, začne srdceryvně vysekávat slabiky jakoby šlo o přísahu na život a na smrt. Přitom jak lehce a přirozeně vyzní verše třeba v Princezně se zlatou hvězdou na čele. Věřím, že když se berou poetické věty jako běžná mluva, souzní s myslí posluchače mnohem výrazněji. Z této hry mi zůstal v hlavě hlavně horečnatý křik, plno textově malebných obrazů násilně vytlačených z plic přes síto „chtít být strhující“. Mě to unavuje a rozčiluje. Myslím, že herci jsou schopni lecčeho, i když třeba Jiřího Štěpničku vnímám jako výborného spíše v situačních komediích nejlépe s anglickým černým humorem. Nenapadlo by mě, že vládce typu Heroda by mohl být rozmarný a hašteřivý stařík, který už neovládá ani svůj chtíč ani svou choť ani svou hrůzu z cizích proroků. Zdá se mi, že režie dovolila p.Štěpničkovi fláknout tam svůj osvědčený moliérovský styl, ať se tím snad odlehčí ta tíha zlověstných proroctví nebo tak nějak. Nevím, nechápu to. Vždyť i Daniela Kolářová zná desítky poloh, kterými umí odlehčit i nechat vyznít. Tady mi vše vyznělo jako unaléhané, uspěchané a ploché. Tedy promiňte, že jsem tak kritická, lyrika se hrozně těžko podává, já vím, jsou to ty nejvyšší laťky. Proto by se ale právě neměly podceňovat. Tedy líbil se mi docela zpěv proroka a dunění z kobky a vnímala jsem i zápolení Zuzany Stivínové s milostnými záchvaty Salome. Ale i přes to, chyběla mi tam všude dramaturgická důkladnost a přesvědčivost.KK

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)