Zalamejský sudí (1954, 2024)

Přidal: beatman |

Prosinec 23, 2005

Pedro Calderon de la Barca. Rozhlasová úprava divadelní hry slavného „španělského dramatika období „“zlatého věku““.“ Ukazuje svévoli hejtmana a jeho vojáků, kteří unesou a znásilní dceru bohatého sedláka Crespa. Ten se shodou okolností stane soudcem a případ vyšetřuje. Překlad a úprava Jindřich Hořejší. Rozhlasová úprava Přemysl Pražský. Hudbu na motivy Manuela de Falty složil Miloš Smatek, řídí Josef Čech. Texty písní Bedřich Bobek. Zvukový mistr Jan Chalupský. Asistent režie Drahomíra Hůrková. Natáčecí technik František Kubíček. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Přemysl Pražský.

Osoby a obsazení: král Filip II. (Miroslav Doležal), don Lope de Finquence, plukovník (Bedřich Karen), don Alvaro de Atayde, kapitán (Václav Voska), seržant (Bohuš Hradil), Rebolledo (František Mrázek), vojáci (Jiří Horčička, Pavel Tumlíř, Karel Weinlich, Vladimír Pospíšil, Rudolf Pellar), Pedro de Crespo, sedlák (Karel Pavlík), Juan, jeho syn (Jaromír Spal), Isabella, jeho dcera (Jiřina Petrovická), Ines, jejich teta (Světla Svozilová), don Mendo, handlíř na odpočinku (Felix le Breux), Nuňo, jeho sluha (Bohumil Bezouška), písař (Oldřich Musil), prolog (Karel Beníško).

Natočeno 1954. Premiéra 22. 4. 1954 (85 min). Repríza 22. 10. 1954; 16. 1. 1955 (Praha II, 15:00 h.); 6. 8. 1989 (Praha, 19:15 – 20:43 h.) v cyklu Nedělní divadelní večery; 8. 1. 2006 (ČRo 2 Praha, 20:30 h); 26. 7. 2008 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště a Španělská siesta; 23. 5. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky k 340. výročí úmrtí Pedra Calderóna de la Barca.

Vydala Radiotéka, listopad 2024 (MP3, CR.ES.2024.363). Ukázka k poslechu zde.

Lit.: anonym: Calderon: Sudí zalamejský. In Československý rozhlas a televize 3/1955, s. 5 (článek). – Cit.: Don Pedro Calderon de la Barca znamenal pro španělské divadlo totéž co Shakespeare pro divadlo anglické. Narodil se 17. ledna 1600, žil jedenasedmdesát let a byl kromě jiných povolání vojákem, ředitelem divadla i knězem.

Calderon musel být vojákem, aby mohl poznat militaristickou zpupnost, musel být dvorním básníkem, aby poznal šlechtu v jejím prostředí a úpadku a musel být knězem, aby mohl pochybovat. Calderon miloval život, měl žhavou obraznost, životní moudrost a jen člověk, povahou upřimný a ušlechtilý mohl být tak statečný, aby napsal tuto hru v katolicismem ovládaném Španělsku, hru o moudrém a hrdém sedláku Pedru Orespovi, který se nepodřídí ani soldatesce ani králi a svoji při dovede mužně a nekompromisně po svém rozhodnout a ukončit.

Lit.: Pekárek, Hynek: Pedro Calderón de la Barca: Zalamejský sudí. Velké španělské drama z dob, kdy čest byla důležitější než láska, či dokonce život. In web ČRo 3 Vltava, 23. květen 2021 (článek) – Cit.: Rozhlasová úprava divadelní hry slavného španělského dramatika, v níž sedlák Crespo hájí svou čest proti zvůli vojenské moci. (…)

„Králi musíš dát / jmění a život. Ale čest / je hájemství duše / a duše patří jen Bohu.“ To jsou nejznámější verše z Calderónovy hry Zalamejský sudí. Imperativ cti, barokní cti, která je důležitější než láska, či dokonce život, je jedním z jejích ústředních témat.

Završitele španělského „zlatého věku“ Pedra Calderóna de la Barca (1600–1681) dělí od Lope de Vegy čtyřicet let, od Cervantese víc než padesát. Na konci svého dlouhého života je Calderón svědkem konce velkolepé epochy, jejího hospodářského a mravního úpadku. Jeho vlastní život jakoby se naopak vyvíjel proti proudu doby, když se ze svárlivého a nepokojného studenta a později vojáka zapleteného do řady násilností stane roku 1651 knězem. Pro příště se ve své tvorbě bude věnovat pouze autos sacramentales a mytologickým hrám. Podle vlastního vyjádření, že není lepší společnosti než samota, se uzavře v domě plném obrazů a knih.

Calderón španělské divadlo dovršuje a zhutňuje až k neúnosnosti. Vladimír Mikeš

„Vcelku lze říct,“ píše ve své knize Divadlo španělského zlatého věku Vladimír Mikeš, „že Calderón shrnuje vše, co vytvořili jeho předchůdci, španělské divadlo dovršuje a zhutňuje až k neúnosnosti. Všecka témata španělství u něho pod tlakem doby těžknou. Co bylo u Lope de Vegy improvizací, nápadem hozeným v šťastné chvíli na papír (často za jedinou noc) a dralo se vpřed s dychtivou taneční lehkostí, to u Calderóna zvolňuje krok, nastupuje ponor (a vertikála baroka), místo nepřeberné nápaditosti reflexe, systém, uměřenost.“ (…)