Měsíc na vsi (1984)

Přidal: beatman |

Prosinec 30, 2005

Ivan Sergejevič Turgeněv. Přeložil Jiří Mulač. Rozhlasová úprava a dramaturgie Josef Hlavnička. Scénická hudba (klavírní kompozice) Josef Pech. Režie Alena Adamcová.

Osoby a obsazení: Arkadij Sergejevič Islajev, bohatý statkář (Zdeněk Hradilák), Natalja Petrovna, jeho žena (Jana Andresíková), Kolja, jejich syn (Ondřej Kepka), Věročka, jejich schovanka (Milena Steinmasslová), Anna Semjonovna Islajevová, statkářova matka (Věra Kubánková), Lizaveta Bogdanovna, její společnice (Růžena Merunková), Schaf, německý vychovatel (Ivo Gübel), Michail Alexandrovič Rakitin, domácí přítel (Ladislav Mrkvička), Alexej Nikolajevič Běljajev, student, Koljův učitel (David Vejražka), Ignatij Iljič Špigelskij, lékař (Josef Somr), Matvěj, sluha (Vladimír Čech), Káťa, služebná (Vanda Švarcová) a hlas (Vladimír Fišer).

Natočeno 1984. Premiéra 30. 12. 1984 (Praha, 19.25-21.05 h.; 96 min). Repríza 7. 12. 1986 (Praha, 15:00 – 16:37 h.); 7. 9. 2013 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) ke 130. výročí úmrtí Ivana Sergejeviče Turgeněva; 10. 11. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště.

Lit.: anonym: Ivan Sergejevič Turgeněv: Měsíc na vsi. In web ČRo 3 Vltava, září 2013 (článek). – Cit.: Dodnes nejuváděnější Turgeněvovu hru Měsíc na vsi vysíláme ke 130. výročí úmrtí Ivana Sergejeviče Turgeněva. V rozhlasové inscenaci jemné Turgeněvovy komedie uslyšíte v hlavních rolích Janu Andresíkovou, Ladislava Mrkvičku, Davida Vejražku, Zdeňka Hradiláka, Věru Kubánkovou a další herce.

Třicetiletá Natálie Petrovna vede příjemný ale trochu nudný život jako žena bohatého statkáře Islajeva. Poklidné manželství po boku věčně zaměstnaného manžela si už několik let zpestřuje vztahem s rodinným přítelem Rakitinem.

Stojaté vody domácnosti rozvíří mladý domácí učitel desetiletého syna manželů Islajevových, Beljajev, do kterého se Natálie Petrovna bláznivě zamiluje. Ocitne se tak v neudržitelné situaci, nejen ve vztahu k manželovi, ale navíc se stane sokyní své o mnoho let mladší schovanky.

O autorovi:
V díle ruského básníka, dramatika a prozaika Ivana Sergejeviče Turgeněva se silněji než u jeho ostatních literátů jeho generace potkávají evropská západní kultura s ruskými tradicemi. Jeho prózám je vlastní kritický pohled na ruské společenské a hospodářské poměry, stejně jako láska k ruskému jazyku a ruské kultuře. V ruštině se vzdělal sám, téměř v dospělosti, protože v domácím prostředí se mluvilo francouzsky a německy.

Studoval v Moskvě, Petrohradě a jako dvacetiletý odešel na tři roky do Německa na berlínskou univerzitu, kde se zajímal především o filozofii. Krátce po svém návratu z Berlína debutoval v roce 1943 jako básník, ale brzy se od poezie odvrátil a věnoval se nadále próze, příležitostně i divadelním hrám, kterých si sám příliš necenil.

K nejvýznamnějším Turgeněvovým prózám patří povídkový cyklus Lovcovy zápisky, ve kterém vylíčil poměry carského Ruska s takovým ohlasem, že vedly k jeho pronásledování ruskými úřady. Vedle množství povídek napsal také šest velkých románů z prostředí ruské šlechty, z nichž nejznámější jsou Otcové a děti a Šlechtické hnízdo. Jeho románové dílo je znamenitou psychologickou kronikou myšlení ruské inteligence tří generací, nehledě na mistrovské popisy přírody i ruské vesnice na sklonku 19. století. Od roku 1861 žil Turgeněv trvale v cizině, především ve Francii, přátelil se s Flaubertem či s Maupassantem.

Zemřel nedaleko Paříže v roce 1883, na vlastní přání byl pohřben v Petrohradě.

Rozhlasové hry