Zákon věčnosti (198?)

Přidal: Premek |

Červenec 13, 2018

Nodar Dumbadze. Šéfredaktor novin Bačana Ramišvili rekapituluje svůj život. Má na to dost času, neboť leží v nemocnici, kde se zotavuje z těžkého infarktu… Dramatizace románu.

Natočeno 198?

Lit.: Vedral, Jan: Úvodem. In Svět rozhlasu 38/2017, s. 3 (úvodník). – Cit.: (…) Autocenzura prosívá zveřejňované obsahy mnohem účinněji než cenzura. Divadelní ředitel a režisér (rovněž dabingový) Ludvík Žáček mi s hrdostí ukazoval divadelní text Sofoklovy Antigony, kterou za nejtvrdších protektorátních poměrů nasadil roku 1942 k uvádění v Horáckém divadle v Jihlavě, navíc v režii levicově orientovaného režiséra A. Kurše. Hra, subverzní za všech totalit, byla opatřena razítkem cenzora příslušného oberlandátu a Antigona mohla z jeviště v roce atentátu na říšského protektora burcovat proti násilí. Německý cenzor si netroufal škrtat v kanonickém textu evropské kultury.

To autocenzura nutila zvažovat vhodnost či nevhodnost nasazení takové textu s potenciálně nevhodným obsahem. „Uvážili jste, soudruzi, že uvedení této hry s vysoce společensky pozitivním obsahem by mohlo mít vzhledem k nedozrálosti naší společnosti hluboce negativní dopady?“ To jsem slyšel při „trestném“ ředitelském poslechu v rozhlase v druhé polovině 80. let od tehdejšího vysoce postaveného rozhlasového činovníka po poslechu realizace perestrojkové hry Gruzína N. Dumbadze Zákon věčnosti. Autocenzura ve hře bez jasných cenzorských pravidel nutila všechny odhadovat případnou reakci podrážděné moci. Ta také čas od času decimovala vzpouzející se kulturní a mediální prostředí zákazy a vyhazovy, aby bylo „proč a čeho se obávat“. (…)

Rozhlasové hry