Jenovéfa (1996)

Přidal: Přemek |

Leden 9, 2006

Miroslav Stuchl. Hra o životě a utrpení hraběnky Jenovéfy. Autor pro rozhlas zpracoval z verzí starých českých loutkářů Dubského, Finka, Vinického, Kopeckého a Peka. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Pavel Minks. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: řiditel loutkového tyátru (Pavel Pípal), hrabě Syklfríd (Alois Švehlík), hraběnka Jenovéfa (Taťjana Medvecká), Bolestín, hraběcí syn (Karel Kratochvíl), Golo, rytíř (Ivan Řezáč), Tristan, rytíř (Lukáš Hlavica), Drago, hradní kuchař (Miroslav Masopust), Hanuš, hradní zbrojnoš (Petr Haničinec), Baltazar, hradní zbrojnoš (Jaroslav Kepka), čarodějnice (Jana Altmanová), vyslanec krále Marcelia (Petr Rychlý) a hlas ohlášení a odhlášení (Světlana Lavičková).

Natočeno 1996. Premiéra 24. 12. 1996 (Vltava, 21:00 h.; 52 min.). Repríza 11. 11. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama k 70. narozeninám Taťány Medvecké.

Lit.: Venclová, Renata: Miroslav Stuchl: Jenovéfa. Adaptace loutkové hry o životě a utrpení hraběnky Jenovéfy z Brabantu. In web ČRo 3 Vltava, 11. listopad 2023 (článek). – Cit.: Vedle „Doktora Fausta“ a „Dona Šajna“ patřila k nejrozšířenějším loutkovým hrám historie o Jenovéfě z Brabantu, která patrně skutečně žila kolem roku 732 po Kr. (…)

Jenovéfin osud se literárního zpracování dočkal už ve 14. století. Největšího ohlasu dosáhla Jenovéfina historie v podobě legendy, která vyšla v Paříži v roce 1638 a byla hojně překládána do cizích jazyků. V českých zemích byla opakovaně vydávána jako knížka lidového čtení. První dramatická zpracování příběhu těžce zkoušené nevinné hraběnky byla určena pro živé herce. Až následně si titul oblíbili loutkáři a vzniklo velké množství verzí hry, některé s komickou figurou Hanswursta.

U nás je známá jediná podobná verze s oblíbeným komickým Kašpárkem. Ostatní zachované české verze mají vážný charakter, s respektem se sklánějí před mravní čistotou a manželskou věrností hraběnky Jenovéfy.

Staří čeští loutkáři hrávali své kusy zpaměti, textům se učili poslechem u svých rodových předchůdců. Improvizace vedly k neustálému rozrůzňování jednotlivých podání, ještě před potřebou zachytit v rukopise text celé produkce.

Historie hraběnky Jenovéfy patřila v 19. století k nejoblíbenějším kusům českých loutkářů. Když vydal v roce 1870 své zpracování látky Josef Kajetán Tyl, začali čeští loutkáři upravovat především Tylovu verzi hry a své vlastní rodové verze opouštěli.

Rozhlasová podoba Jenovéfy vznikla zpracováním her pěti starých českých loutkářů. V textech se najde nemálo nelogičností v rozvíjení děje, naivní zkratkovitost v jednání postav, mísení rádoby vznosné mluvy s banálním jazykem. Dnes právě ony dramatické „poruchy“ spolu s celkovým starobylým koloritem vytvářejí dojem svérázné nekonvenčnosti i úsměvné libosti.

Scénáře Miroslava Stuchla se ujal režisér Josef Henke, který se adaptacím her českých loutkářů v rozhlase věnoval opakovaně. Do titulní role obsadil Taťjanu Medveckou, herečku, která v postavě křivě obviněné hraběnky Jenovéfy osvědčila mimořádný cit pro žánr a interpretační suverenitu. Reprízu vysíláme k jubileu, které tato významná divadelní, filmová a rozhlasová herečka právě slaví (Taťjana Medvecká *10. 11. 1953). (…)

Rozhlasové hry