Veselé ženy windsorské (1938)

Přidal: Přemek |

Leden 10, 2006

William Shakespeare. Úprava Václav Sommer. Hudba Iša Krejčí. Režie Václav Sommer.

Osoby a obsazení: Falstaff (Jaroslav Vojta), paní Brodská (Zdeňka Baldová), paní Čiperná (Růžena Nasková), Chuděra (Ladislav Pešek), pan Brodský (František Kreuzmann). Dále účinkují Míla Pačová, František Filipovský, Jiří Dohnal, Jaroslav Průcha a jiní.

Premiéra 27. 1. 1938, záznam neexistuje.

Lit.: Svět mluví, roč. 7, čís. 3/4. – „Relace (…) neuspokojila na sto procent, ale pokus se Shakespearem bude Sommerovi jistě užitečný pro další práci.“

Lit.: Hubička, Jiří: Dva zámky plné spisovatelů…!!! aneb Dvojí výročí Williama Shakespeara. In web ČRo, 25. 4. 2013 (článek + ukázky k poslechu + fotografie z inscenace). – Cit.: Známý a okřídlený výrok Jana Wericha, jímž srovnal tvůrčí potenci české oficiální spisovatelské garnitury 50. let, která působila v dobříšském zámku, s geniem alžbětinské dramatiky, budiž nám úvodem k připomínce dvojího výročí Williama Shakespeara, jež spadá do poslední dubnové dekády.

Pokud je pravdivý údaj o datu Shakespearova narození (hovoří se o 23. dubnu 1564, ale zcela jisté je až datum jeho křtu, k němuž došlo 26. dubna téhož roku), pokud se tedy Shakespeare skutečně narodil ve Stratfordu nad Avonou onoho 23. dubna, pak se jeho životní osud naplnil s důsledností, která sluší velkému dramatikovi – zemřel totiž rovněž 23. dubna, a to v roce 1616. Dožil se tedy pouhých 52 let. A co za tu dobu stihl vytvořit!

Ne, nebudeme zde rekapitulovat všechny Shakespearovy hry, jsou (z velké většiny) dodnes na repertoáru divadel po celém světě, stejně tak vznikají nové a nové jejich filmové, televizní, ale i rozhlasové verze. Staly se součástí obecného kulturního povědomí.

O poslední ze jmenovaných kategorií (o rozhlasové adaptace) nám půjde dnes především. Shakespearovy hry byly vděčným cílem rozhlasových dramaturgů a úpravců od samého počátku existence rozhlasu. Hry či pouze vybrané úryvky z Shakespearových dramat zařazoval do programu pražského Radiojournalu systematicky už Miloš Kareš, který byl šéfem slovesného odboru od roku 1927.
Brněnské studio ve stejné době pořádalo osvětově pojaté shakespearovské večery, v nichž byl výklad a rozbor určité postavy spojen s ukázkou z dramatu v podání herců Národního divadla v Brně a s hudebními charakteristikami těchto postav ve skladbách Smetany, Verdiho, Berlioze, Dvořáka, Fibicha a dalších skladatelů. Pořady připravoval dramaturg Národního divadla a spolupracovník brněnského studia, mladý básník Lev Blatný.

V uvedených příkladech šlo přirozeně o aktivity, které ještě nebyly zachyceny v podobě zvukového záznamu, vysílaly se „naživo“.
Nejstarší nahrávkou zachycující Shakespearovo dílo, nahrávkou uloženou v archivu ČRo, jsou vybrané monology z Hamleta, které v roce 1929 natočil (tehdy na gramofonové desky) herec Eduard Kohout. Monolog Být či nebýt v jeho neopakovatelném podání si můžete poslechnout ze záznamu na této stránce.Okamžiky z natáčení některých Shakespearových her ve studiích Československého rozhlasu dokumentujeme fotografiemi. K tomu jen poznámku: v rozhlasovém archivu jsou uloženy nahrávky všech nejznámějších a také nejdůležitějších her W. Shakespeara. Nejstarší existující nahrávkou je adaptace Othella z roku 1950 (režie M. Jareš, v hlavní roli Zd. Štěpánek); nejnovější pak úprava Coriolana v režie H. Kofránkové, která měla premiéru letos v lednu.

Samostatnou zmínku chci věnovat sonetům. Unikátní rozhlasovou nahrávkou je cyklus všech Shakespearových sonetů – s výkladem překladatele Martina Hilského, se zněním básní v originále a konečně s recitací českého překladu v podání Pavla Soukupa -, který natočila pro Český rozhlas Vltava v roce 2002 režisérka Markéta Jahodová.
Uvádíme zde v ukázce výklad Martina Hilského ke slavnému sonetu č. 66. Sonet samotný pak recituje Pavel Soukup.

Z mnohostranného a mnohovrstevnatého díla Williama Shakespeara bylo zde možno připomenout jen zlomek. I ten však, jsem si jist, potvrzuje, že dílo velkého dramatika je nadčasové a nesmrtelné.

Rozhlasové hry