Přístav v mlze (1970-1977, 2005)

Přidal: Přemek |

Srpen 16, 2005

Georges Simenon. Komisař Maigret řeší případ záhadné vraždy, nenadálého dědictví a tajemných rodinných souvislostí. Překlad a dramatizace Zdena Josková. Hudební a zvukové efekty Radislav Nikodém. Zvukový mistr Miroš Svatoň. Natáčecí technik Anna Halbichová. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: komisař Jules Maigret (Rudolf Hrušínský I.), inspektor Lucas (Vladimír Brabec), starosta Grandmaison (Jiří Němeček), jeho žena (Irena Kačírková), „velký Jean“ Legrand (Jiří Vala), Julie Legrandová (Karolína Slunéčková), Jean Martinaux-Raymond (Jiří Adamíra), Delcourt, náčelník přístavu (Felix Le Breux), kapitán Lannec (František Hanus), Bernard (Vladimír Huber), policisté (Ladislav Kazda, Miloš Rozhoň), lékař (Jiří Pick), servírka (Věra Havlatová), hostinský (Artuš Kalous).

Natočeno 1970 – 1977. Natáčeno 22. 11. 1970 a 24. 3. 1977 (!). Premiéra 16. 8. 1977 (Vltava, 20:20 – 21:30 h.; 66 min.). Originál smazán 8. 9. 1999.

Repríza 21. 12. 2008 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 10. 7. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Léto s Maigretem.

Vydal Radioservis v roce 2005 na CD a MC (kód výrobku: CD: CR0315-2-801, MC: CR0315-4-801). Ukázka ke stažení zde.

Část zvukové koláže byla použita později v Horčičkově realizaci Ocelového města.

Lit.: Tomáš, Jiří: Nad třetím čtvrtletím dramatického vysílání. Obraz rozhlasového léta. In Rudé právo, 21. 10. 1977, s. 5 (recenze).

Lit.: anonym: Rozhlasová hra: Georges Simenon: Přístav v mlze – 21.12. In web ČRo 2 Praha, prosinec 2008 (článek). – Cit.: I v idylickém čase Vánoc si dopřejte trochu vzrušení a pusťte si dobrou detektivku. V prosinci nám Český rozhlas 2 – Praha v cyklu Večer s komisařem Maigretem nabídne několik příběhů s jedním z nejslavnějších detektivů. Další příběh nazvaný Přístav v mlze vysílá Český rozhlas 2 – Praha ve 20:05 hodin. Na komisaře Maigreta tentokrát čeká případ záhadné vraždy, nenadálého dědictví a tajemných rodinných souvislostí.

Romány s komisařem Maigretem, byly v díle Georgese Simenona první knihy, které podepsal vlastním jménem. Do té doby – do roku 1930 – sice publikoval bezmála dvě stovky sešitových románů a bezpočet povídek v novinách a časopisech, ale vždy pod pseudonymem. Komisaře Maigreta představil veřejnosti v té době způsobem značně nezvyklým a zvládl to s obratností, kterou by mu dnes mohla závidět renomovaná marketingová agentura.

Simenon uvedl své dvě první „maigretovky“ na okázalém večírku v nočním podniku, který pro ty účely proměnil v kancelář sídla pařížské policie na Nábřeží zlatníků. Mezi hosty patřily špičky uměleckého i finančního světa. Celý večírek se navíc odehrával za asistence filmových kamer. Ani sebevětší smysl pro marketingovou prezentaci by však Simenonovi nestačil k tomu, aby jako autor lehké múzy vstoupil do dějin francouzské literatury. Uměl napsat poutavý příběh a jeho postavy byly tak živé, že se s nimi sblížily tisíce čtenářů na celém světě. Mezi jeho upřímné obdivovatele a přátele patřili i takoví umělci jako André Gide, Arthur Miller a Federico Fellini.

Simenon byl autorem neuvěřitelně plodným: jeho literární odkaz čítá na 400 románů a 1000 kratších povídek. Jak to Simenon dokázal? „Jsem především člověk, který stále pracuje a který by byl zoufalý, kdyby to nemohl dělat až do konce svých dnů.“, prohlásil Simenon v rozhovoru pro časopis pro Paris Match v roce 1967. K napsání detektivního románu nepotřeboval více jak 10 dní a psaní pro něho bylo životní potřebou, kterou si dopřával až do vysokého věku. Simenonovy nejvlastnější literární ambice však směřovaly k psychologickému románu, hezkou řádku – a nesporně literárně kvalitních – jich také napsal, do paměti většiny čtenářů se především zapsal jako muž, který stvořil komisaře Maigreta. Dobrácký komisař s vizáží usedlého Pařížana a náklonností k dobrému jídlu i voňavé dýmce vystupuje celkem v 84 románech a 136 povídkách Georgese Simenona. Poslední příběh s komisařem Maigretem publikoval v roce 1972, jmenoval se „Maigret a pan Charles“.

První sérii „maigretovek“ v Českém rozhlase natočil Jiří Horčička v roce 1970 s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Tyto nahrávky dodnes představují Hrušínského rozhlasové herectví ve vrcholné formě. Shodou okolností to byla v roce 1991 opět role slavného komisaře, s níž se Hrušínský s rozhlasovým studiem navždy loučil.

Režisér Jiří Horčička: Jakmile jsem přečetl sérii her o komisaři Maigretovi, bylo jasné, že mám Maigreta, což je hlavní a klíčová figura. Věděl jsem, že to bude – že to musí být Rudolf Hrušínský, který měl pro tuhle figuru fantastické dispozice v tom svém neokázalém herectví, v tom svém báječném umění zcivilňovat a řekl bych lehce, ironicky a s nadhledem pojmout figuru. (z knihy Jana a Honzy Vedralových Jiří Horčička-rozhlasový režisér)

Lit.: anonym: Georges Simenon: Přístav v mlze. In web ČRo 2 Praha, červenec 2016 (článek). – Cit.: Celé letošní léto, tedy hned 14 nedělních večerů, bude patřit proslulému pařížskému detektivovi s geniální intuicí a osobitým šarmem.

6. ze série detektivek Jiřího Hořčičky s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli.

V Paříži se objeví muž, který nemluví a vypadá, že ztratil paměť. Ukáže se, že se jedná o kapitána Jorise, který bydlí v Oiustrehamu, malé vesnici na pobřeží Bretaně. Komisař Maigret ho tam odveze. Tsk začne záhadné drama, kde nikdo nic nechce říct. A Maigret si musí přivolat inspektora Lucase.

Pár slov o autorovi

Romány s komisařem Maigretem byly v díle Georgese Simenona první, které podepsal vlastním jménem. Do té doby (do roku 1930) publikoval skoro 200 sešitových románů a bezpočet povídek v novinách a časopisech vždy pod pseudonymem.

Komisař Maigret vystupuje celkem v 84 románech a 136 povídkách Georgese Simenona. Poslední krimi příběh publikoval v roce 1972. Byl to Maigret a pan Charles. Simenonovy literární ambice ale směřovaly k psychologickému románu. Hezkou řádku (a nesporně kvalitních) jich taky napsal.