Zlý jelen (1967, 2020)

Přidal: Přemek |

Leden 12, 2006

Václav Kliment Klicpera. Rozhlasová úprava Vladimír Jindra. Hudba Jan Frýda. Technická spolupráce Libuše Strnadová, Vlasta Šimonová. Asistent režie Vratislav Kuška. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Miloslav Jareš.

Osoby a obsazení: Myslibor, polesný a svobodný myslivec (Vladimír Leraus), Jaromír, jeho syn, první myslivecký mládenec (Otakar Brousek), Růžena, Mysliborova schovanka (Karolína Slunéčková), Vítek, druhý myslivecký mládenec (Bořivoj Navrátil), Ivan (Miroslav Doležal), Ivana (Viola Zinková), Barnabáš, pisák polesního úřadu (Zdeněk Hodr), Strachoš, hajný při polesním úřadě (František Hanus), Prokop, kočí (Rudolf Pellar), Zapotil, dřevař a pytlák (Rudolf Široký), Mrňák, dřevař a pytlák (Vladimír Čech) a Lelek, dřevař a pytlák (František Holar).

Natočeno v roce 1967 (95 min.). Repríza 10. 3. 1968 (Praha, 15:00 – 16:40 h.); 1. 6. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště.

Vydala Radiotéka, listopad 2020 (MP3, CR.ES.2020.519). Ukázka k poslechu zde.

Lit.: Velíšek, Martin: Václav Kliment Klicpera: Zlý jelen. In web ČRo 3 Vltava, 1. červen 2019 (článek). – Cit.: Rozhlasová adaptace jedné z nejúspěšnějších komedií Václava Klimenta Klicpery. Věříme, že půvabná Klicperova čeština a smysl pro humor, ale i pohádková zápletka točící se kolem zlého jelena plná omylů, převleků, kouzel a lásky znovu zaujme a pobaví. V obsazení najdete taková jména jako Vladimír Leraus, Otakar Brousek, Karolína Slunéčková, Bořivoj Navrátil a další. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

V roce 1813 přivedl student medicíny František Klicpera do divadelní skupiny Jana Nepomuka Štěpánka svého jednadvacetiletého bratra Václava Klimenta, takto studenta filosofie. Ten se měl původně stát krejčím a jako řeznický tovaryš se přes Jihlavu a Olomouc dostal do Brna. V roce 1908 začal studovat na pražském Akademickém gymnáziu. Následující studia filosofie po třech letech v roce 1816 opouští a nechává se zapsat na medicínu. Ale ve stejném roce zažívá Klicpera událost, která se pro jeho život ukáže daleko zásadnější – 25. března má ve Stavovském divadle premiéru jeho hra Blaník. Autor v ní dokonce sehrál hlavní roli a vedení divadla mu nabídlo angažmá. Úspěch byl ohromný a zdálo se, že o osudu talentovaného divadelníka je rozhodnuto. V rychlém sledu pak Klicpera napsal další komedie, které se staly základem české dramatiky: Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý a první verzi Hadriána z Římsů.

Avšak české divadlo se po krátkém rozmachu dostává do krize. V roce 1819 má Klicpera za sebou dva roky humanitních studií pod vedením Josefa Jungmanna a rozhodne se přijmout místo profesora na gymnasiu v Hradci Králové. Zde bude působit až do roku 1846.

V Praze opanuje český divadelní život Štěpánek a v jeho dramaturgii nebude pro Klicperovy hry mnoho místa. Vstřícněji se k jeho dílu postaví ve svých divadelních aktivitách až o pár let později Tyl. Ale Klicpera nepřestal psát ani v Hradci. Vydal zde vlastní péčí několik Almanachů dramatických her. Ty obsahují jeho snad nejzdařilejší díla: aktovky Veselohra na mostě, Každý něco pro vlast a Ptáčník.

Klicpera také pilně organizuje vlastenecký a divadelní život v Hradci. Dokud to nadřízení trpí, sám ochotnicky hraje. Stále více se však věnuje pedagogické práci. Díky ní se v roce 1846 vrací do Prahy jako profesor na Akademickém gymnasiu. Je to jeho zásluha, že se tento ústav stane prvním gymnáziem, kde se vyučuje v českém jazyce. Na svého profesora budou s díky vzpomínat Neruda, Hálek, Frič, Tyrš a mnozí další.

V roce 1848 se Klicpera zapojil do politiky a byl zvolen za poslance za Hradec králové. Nakonec ale žádný mandát nepřijal. V roce 1853 byl odvolán z funkce ředitele Akademického gymnasia. Když v roce 1858 nastupuje jako ředitel Stavovského divadla Klicperův žák František Thomé a vyzývá ho, aby se ujal vedení české produkce, Klicpera odmítá. Umírá 15. září 1859.

„A tak milovník čižby a zahradnictví, jemnocitný pan profesor Klicpera na první pohled jen milenec nebolestných časů, nám ještě po století zanechává dědictvím postavy živé a plné půvabu či dravosti, žertu či odsudku, protože se v něm poprvé v novodobých Čechách objevila vášeň dramatiky, vášeň hořká, vášeň u něho trochu pedantská – a dobrodružná zároveň, vášeň pozorovat a do jeviště vtělovat člověka. Klicpera! Klasicistní duch, utíkající se do masek, do typů, do početních kombinací situačních. Jeho zásadní objev spočívá v tom, že jako zábleskem pochytí onen jevištní zázrak, kterak dobře objevený typ řekne přemnoho o človíčcích a lidech a kterak figurky, jakoby z papíru čistotně vystřižené a postavené do Veselohry na mostě, nějakým záhadným kouzlem, které se jmenuje divadlo, k sobě připoutají zdání skutečnosti. Hádají se, přou se, jsou směšné zlozvykem nebo chybou srdce, jsou to masky a přece v nich poznáváme sebe a své spolubližní.“

Tato slova uznání napsal režisér Jiří Frejka, který měl Klicperovo dílo ve velké oblibě. Jeho inscenace Zlého jelena z roku 1942 se zapsala nejen do dějin českého divadla, ale i do vzpomínek mnoha diváků. Frejka nebyl rozhodně sám, kdo se z významných českých divadelníků ke Klicperově dílu vracel. Připomeňme inscenace Jindřicha Honzla (Hadrián z Římsů), Emila Františka Buriana (Každý něco pro vlast) nebo film Alfréda Radoka Divotvorný klobouk. Na základě komedie Veselohra na mostě napsal stejnojmennou operu Bohuslav Martinů. Sluší se připomenout, že toto dílo vzniklo v roce 1935 na objednávku tehdejšího Československého rozhlasu.