Zvědavost (1964, 2017)
Ludvík Kundera. Rozhlasová hra, jejíž hlavní hrdinkou hry je mladá žena, která ze zvědavosti rozpoutá zvláštní hry s muži ze svého okolí. Hudba Luděk Hulan. Hraje Jazzové studio Čs. rozhlasu (Richard Kubernát, Rudolf Rokl, Luděk Hulan, Pavel Vitoch, Ivan Dominák). Asistent režie a vedení sboru Artur Šviha. Zvuková mixáž Libuše Hronková. Zvukové efekty Bedřich Marek. Záznam a střih Marcela Váňová. Dramaturg Karel Tachovský. Režie Ludvík Pompe.
Osoby a obsazení: Recitátor (Luděk Munzar), Alexandra (Jaroslava Adamová), Senecký (František Hanus), Senecká (Slávka Budínová), teta (Jaroslava Drmlová), první dědek (Richard Záhorský), druhý dědek (Artuš Kalous), třetí dědek (Bedřich Bobek), farář (Karel Kastner), fořt (Zdeněk Dítě), fořtová (Taťána Vavřincová), kádrovák (Jiří Hurta), jeho žena (Štěpánka Holečková), Sentimentldžony (Milan Mach).
Natočeno 14. 1. 1964 (studio 6, 63 min.). Premiéra 28. 6. 1964. Repríza 1. 1. 1965 (Československo II, 19:05 – 20:10 h.); 14. 2. 1968 (Praha, 22:45 – 0:02 h.); 31. 8. 2008 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.); 5. 8. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 16. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.
Vydala Radiotéka, leden 2017 (MP3).
Text in: Rozhlasové hry. Praha, Orbis 1965.
Lit.: Šafaříková, Dagmar: Ludvík Kundera v rozhlase. In Práce, 23. 6. 1964, s. 5 (recenze).
Lit.: -fl- (= Rejnuš, Miloš): Zvídavý básník o zvědavosti. In Host 8/1964, s. 58 (recenze).
Lit.: Czech, Jan: O rozhlasové hře, s. 50 – 51.
Lit.: Srba, Bořivoj: Více než hry. Brno: JAMU, 2006, s. 515-534.
Lit.: Jeřábek, Dušan: Hra o sentimentální cestě neklidného mládí. In Divadelní noviny 9/1965-1966, č. 20-21, s. 16 (recenze divadelní verze hry v Mahenově činohře Brno).
Lit.: Hnilička, Přemysl: Hranice zvědavosti. In Týdeník Rozhlas 36/2013 (recenze). – Cit.: I letošní prázdninové vysílání nabídlo několik pozoruhodných repríz, některé z nich dokonce po desetiletích zazněly v éteru poprvé. To ovšem neplatí o rozhlasové prvotině Ludvíka Kundery Zvědavost, která se naštěstí v programu objevuje často. Stalo se tak i letošního srpna.
Básník a překladatel Kundera byl počátkem šedesátých let osloven nejdříve brněnskými divadelníky Bořivojem Srbou a Milošem Hynštem, později pak i rozhlasovým dramaturgem Karlem Tachovským s žádostí o dramatický text. Zatímco v divadle začal rozsáhlou freskou Totální kuropění (divadelní premiéra 1961, o rozhlasové verzi z roku 1962 jsme psali v TR 34/2013), v rozhlase zahájil „rozhlasovou etudou“ Zvědavost.
Příběh Kunderovy hry je jednoduchý: hlavní hrdinka, dívka Alexandra (Jaroslava Adamová) jednoho dne pocítí podobný typ zvědavosti, s jakou nás seznamoval Emil Magis z legendární hry Féliciena Marceaua Vajíčko: Co se stane, když…? Zatímco Marceauův Magis se celou svou energií snaží dostat „do vajíčka“, tj. přizpůsobit se společnosti, získat v ní své místo, Alexandru zajímá, kam až lze zajít ve využití svého půvabu a počínající sexuality. S až dětskou naivitou pozoruje, jak snadno jí podléhají dospělí a ženatí muži, čehož s velmi dospělou zchytralostí využívá. Nedohlédne však důsledků svých pubertálních „výzkumů“, svou „kariéru“ končí v hospodě coby obsluha… a její skutečná životní láska, hudebník „Sentimentldžony“ (Milan Mach), si na ni ani nepamatuje.
Hra Zvědavost probíhá v několika plánech: prvním je samotné Alexandřino vyprávění, druhým dramatické zpřítomňování jejích vzpomínek a třetím vnější komentář autorův, kterého zastupuje pásmo, znějící z hospodského rozhlasu. K zajímavému kontrastu dochází i v hereckém stylu: zatímco Jaroslava Adamová pojímá svou Alexandru moderně, vedlejší postavy jsou hrány pomocí až divadelního realismu (Alexandřiny muže hrají František Hanus, Zdeněk Dítě, Jiří Hurta).
Kunderova etuda Zvědavost má samozřejmě typické znaky rozhlasové prvotiny, rozhlasově funkční znaky (prolínání Alexandřina vyprávění s literárním pásmem, vysílaným z rozhlasu, který má Alexandra v hospodě zapnutý) jsou v textu hlavní hrdinky až příliš zdůrazňovány, ale přesto šlo o příjemné překvapení. Funkčně byla využita i hudba Luďka Hulana, kterou pro Zvědavost nahráli Richard Kubernát, Rudolf Rokl, Luděk Hulan, Pavel Vitoch a Ivan Dominák. Režisér ji využívá (společně s recitací Luďka Munzara) ke zcizovacím efektům, které rozrušují volný tok Alexandřina vyprávění a jeho zpřítomňování. Režijní práci Ludvíka Pompeho popisuje přesně Jan Czech ve své knize O rozhlasové hře: „V důsledku režijního úsilí integrovat hrací plány se používá ostrých, nemotivovaných střihů, například zostřením vzdálených hlasů, prostorovými přesuny nebo prolínáním (…). Tím dostávají obě scény stejný rytmus a smazává se šev střihu.“
Kundera svou Zvědavost později upravil pro domovskou divadelní scénu Státního divadla Brno, Mahenovu činohru. Tam měla premiéru v roce 1966, podle kritika Dušana Jeřábka však nebylo dosaženo kýženého účinku, byť chválí výkon Libuše Geprtové v hlavní roli, Josefa Karlíka, Václava Postráneckého a Oldřicha Slavíka v rolích vedlejších a Zdeňka Pololáníka za nově složenou scénickou hudbu. I proto je dobře se vracet především k původní rozhlasové inscenaci, která je životná i po téměř padesáti letech od premiéry.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Hra o zvědavosti ženy, co by, kdyby… O zvědavosti vedoucí až k touze, kam až lze v nevinných flirtech, hrách smuži zajít. to vše podmalovné jazzovými improvizacemi Luďka Hulana, citlivou recitací Luďka Munzara, ale především naprosto strhujícím výkonem jaroslavy adamové, tedy představitelky zahrávající si ženy. když si k tomu přičteme ještě slova zlatá šedesáták, získámeve výsledku doslova majstrštyk. Adamová v této hře, ale i v jiných dokazuje, že ve svých čtyřiceti letech je vyzrlá herečka s vekým H, umějící se vctit do dvacetileté rádoby naivky. Kunder zase zde předvádí, že je básník na slovo vzatý a zároveň dramatik,jak se ppatří.