Pravděpodobná zpráva o posledním rozhovoru – 2. verze (1974)

Přidal: Přemek |

Leden 18, 2006

Jaromír Ptáček. Hra o posledních okamžicích chilského presidenta při převratu vedeném vojenskou juntou. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: president Allende (Karel Höger), plukovník, vyjednavač (Luděk Munzar), Allendeho žena (Jiřina Petrovická), generál policie (Jan Libíček).

Natočeno 1974. Premiéra 22. 5. 1974 (Praha, 19:15 – 20:15 h.; 59 min.). Repríza 16. 9. 1976 (Vltava, 11:00 – 12:02 h.). Obnovená premiéra 21. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) k 54. výročí sovětské okupace Československa v cyklu Hra pro pamětníky.

Byla nastudována i delší verze, ta však nebyla odvysílána.

Pozn.: Vznikla také německá inscenace, nastudoval Norddeutscher Rundfunk v roce 1975.

Lit.: Czech, Jan: O rozhlasové hře. Praha: Panorama, 1988, s. 125 – 126.

Lit.: Ptáček, Jaromír: Pod širákem rozhlasu III.. In Divadelní noviny 16/2002 (paměti). – Cit.: (…) Práce v dramaturgii je svízelnější, než kdy před tím. Pochopí ale, že je možné využít současného dění ve světě k takovým politickým námětům, které by zrcadlily dění místní. Příležitost poskytnou události v Chile. Nemá nejmenší tušení o tom, co se tam dělo. Nezná programy tamních politických stran ani situaci země. Ví jenom jedno – že právě obrazem střetnutí prezidenta s povstalci může přiblížit situaci v Československu 68. Zpráva o posledním rozhovoruse nakonec dostane do vysílání díky tomu, že vedení převezmou náhradníci. Druhá hra, Zpráva o konci země, situovaná do řeckého koncentračního tábora, se dokonce dobere ocenění. Je vysílaná do chvíle, kdy šéfredaktor položí znova záludnou otázku: když já nevím, jak to vlastně ten autor myslel… (…)

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Allendeho konec jako alegorie srpna 68. In Týdeník Rozhlas 16/2012 (10. 4. 2012), s. 25 (článek).

Lit.: Venclová, Renata: Jaromír Ptáček: Pravděpodobná zpráva o posledním rozhovoru. Krvavý převrat v Chile jako paralela k událostem v Československu 68. In web ČRo 3 Vltava, 21. srpen 2022 (článek). – Cit.: Poslední rozhovor prezidenta s parlamentářem pučistů několik okamžiků před tím, než bude dokonán vojenský převrat. Rozhlasovou hru, zamýšlenou jako paralelu k událostem v srpnu 68 v Československu, uvádíme na Vltavě přesně v den, kdy uplynulo 54 let od vstupu vojsk cizích států na naše území pod záminkou tzv. bratrské pomoci. (…)

Tak jako v celé zemi i v Československém rozhlase nastala po srpnovém vpádu okupačních vojsk fáze normalizačních čistek. Postihly především tvůrce spojené s předchozí érou šedesátých let, která je v oblasti tuzemské rozhlasové hry považována za zlatý věk. Mezi tyto tvůrce patřil také rozhlasový dramaturg Jaromír Ptáček, který se o vzestup prestiže české rozhlasové dramatické tvorby zasloužil i jako autor her (např. Šnek na visuté hrazdě, Jistý den daleké minulosti, Pláč pro pana Jeremiáše…). Na to, jak těžko se v polovině 70. let rozhlasovým autorům hledaly a prosazovaly náměty, které by se mohly vyjádřit k současné situaci v zemi, později vzpomínal takto:

„Práce v dramaturgii je svízelnější, než kdy předtím. Pochopí ale, že je možné využít současného dění ve světě k takovým politickým námětům, které by zrcadlily dění místní. Příležitost poskytnou události v Chile, nemá nejmenší tušení o tom, co se tam dělo. Nezná programy tamních politických stran ani situaci země. Ví jenom jedno – že právě obrazem střetnutí prezidenta s povstalci může přiblížit situaci v Československu 68.“ (Jaromír Ptáček: Pod širákem rozhlasu, Divadelní noviny 2002)

Úryvek z memoárů zachycuje vznik rozhlasové hry s názvem Pravděpodobná zpráva o posledním rozhovoru, která se zabývá posledními okamžiky života chilského prezidenta Allendeho při převratu vedeném vojenskou juntou. Demokraticky zvoleného státníka, jehož dny se zdají být sečteny, přichází navštívit parlamentář pučistů, aby s ním dohodl podmínky dobrovolného odstoupení. V dlouhém filozofujícím rozhovoru vyvstávají proti sobě dva protikladné přístupy k politické moci: zatímco prezident považuje za nutné dostát svému mandátu vzešlému ze svobodných voleb, jeho oponent prosazuje politický utilitarismus, obhajuje násilí a právo silnějšího. (…)

Rozhlasové hry