Zájezdní hospoda (1970)

Přidal: Premek |

Duben 23, 2020

Ivan Sergejevič Turgeněv. Rozhlasová dramatizace. Překlad Taťjana Hašková. Dramatizace Zdeněk Zábranský. Hudba Vadim Petrov. Asistentka režie Mili Doubková. Zvukový mistr Čestmír Kolečko. Záznam a střih Marie Krausová. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Ludvík Pompe.

Osoby a obsazení: Akim Semjonyč (Miloslav Včala), Naum Ivanov (Jiří Samek), žalmista Jefrem (Jaroslav Heyduk), Duňaša (Eva Dudková), komorná Kirilovna (Daša Neblechová), statkářka L. P. Kuncová (Dagmar Stříbrná), paní Uljana (Netta Deborská), strýček Petrovič (Jiří Kostka), kupec (Jaroslav Choc), čeledín Fjodor (Jan Jánský), hlas (Miriam Kantorková), titulky (Jaroslav Krpejš).

Nastudovala Plzeň v roce 1970. Premiéra 27. 2. 1971 (Třetí program, 19:00 – 20:05 h.; 62 min.). Obnovená premiéra 17. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: -fk- : Rozhlas – Ve znamení repriz. In Tvorba 11/1971 (17. 3. 1971), s. 12 (recenze).

Lit.: Venclová, Renata: Zájezdní hospoda. Velikán ruské literatury Turgeněv vypráví příběh, který se snad skutečně stal. In web ČRo 3 Vltava, 17. duben 2022 (článek). – Cit.: Rozhlasová dramatizace klasické ruské povídky o nespravedlnosti, zradě, zoufalství i odpuštění. (…)

V roce 1852 nedovolila petrohradská cenzura spisovateli Ivanu Sergejeviči Turgeněvovi uveřejnit nekrolog věnovaný Gogolovi. Turgeněv však zákaz obešel a svůj článek uveřejnil v Moskvě. Následovalo zatčení, krátký pobyt ve vězení a dvouleté domácí vězení v rodné gubernii pod zvláštním policejním dohledem. A právě ve vesnici Spasskoje u Orlu vznikla na podzim roku 1852 povídka Zájezdní hospoda. Autor ji dokončil za necelý měsíc. Podle vlastních slov se při psaní inspiroval skutečným příběhem, který se odehrál „sotva 25 mil od Spasského“.

Pracovitý a spolehlivý Akim Semjonyč vede vzkvétající hostinec na panství statkářky Kuncové. Těší se všeobecné vážnosti a oblibě, dokud se neožení s o mnoho let mladší Duňašou. Jako bývalá panská služebná je novomanželka zvyklá na jiný život a po boku Akima Semjonyče se nudí. Takže se snadno nechá svést mladým kupeckým pomocníkem Naumem Ivanovem. Bezhlavě se do něj zamiluje a ráda by ho povznesla na místo svého muže, jenže bezohledný a pragmatický Naum má s hostincem svoje vlastní plány…

Zájezdní hospoda vyšla poprvé až v roce 1855 v časopise Sovremenik po několika cenzurních zásazích. Autor si novely velmi cenil a řadil ji ke svým nejpovedenějším prózám. Svědčí o tom i jeho reakce na žádost Výboru pro gramotnost Moskevské zemědělské společnosti z roku 1874, aby vybral ze svého díla tituly vhodné ke zvláštnímu „vydání pro lid“. Turgeněv odpověděl: „Dovolím si komisi doporučit Lovcovy zápisky, Mumu – a zejména Zájezdní hospodu.“ (Turgeněv. Letters, svazek X, str. 210). (…)

Rozhlasové hry